Václav Větvička o růžových stromech

Kdyby se ovšem psal třebas rok 1740, tak by následující řádky byly o oleandrech. Výrazem rododendron, doslova skutečně růžový strom (rhodon = růže, dendron = strom) totiž staří Řekové skutečně označovali oleandry z rodu Nerium. Tedy ze současného rodu Nerium, pro něž má čeština ekvivalent bobkovnice a zahradníci i lid obecný jen a jen oleandr. V roce 1753 uveřejnil Carl von Linné, Linnaeus, svůj zásadní spis Species plantarum, jímž zavedl tzv. binomickou nomenklaturu. Dvojslovné označování rostlin (a abych byl objektivní), i živočichů. První slovo je rodové jméno, druhé, epiteton, druhové. Rosa canina –růže šípková. Tam také poprvé uvedl pro pěnišníky, rododendrony, jméno Rhododendron – a to už jim zůstalo. Oleandr, bobkovnice – ostrouhali. Ne tak docela, i rodové jméno Nerium je lineon, Linnéovo jméno. Vždyť i za ním je pověstné velké L. – Nerium L., stejně, jako Rhododendron L.

Rododendrony, co nepodléhají kůrovci ani času

Můj dosavadní život byl doslova růžový – a nepředpokládám, že by se to už stačilo změnit. Na to můj „rok výroby“ nestačí. Růžový byl nikoliv jako procházka růžovým sadem, ale co do mé odbornosti a prostředí. Když jsem přišel před…, ne, nebudu to připomínat. Když jsem přišel před lety do Průhonic, tak chtě nechtě jsem se dostal do růžového světa rhododedronů, pěnišníků. V Průhonicích jich roste několik tisíc keřů, a rok co rok právě v květnu jsou cílem až masivních zájezdů návštěvníků. Proti staletým dřevinám, tj. stromům, mají velkou výhodu: nežere je lýkožrout zvaný kůrovec, nevyvrací a neláme je vichřice.

Růžový svět v Průhonicích

Pro mne první léta v Průhonicích byla skutečně rododendronová, třebaže jsem byl pověřen jiným studiem (ze začátku dendrochronolgickým): V parku jsem měl označené stromy, které jsem v měsíčním intervalu chodil přeměřovat, kterak přirůstají. A chodil jsem mezi rododendrony. Jednou se najednou přede mnou rozevřely asi 5 m vysoké keře, a z nich vystoupil mohutný los. Zvíře, na slosovací papírek. Protahoval Evropou z polské Bialovieže a právě měl zastávku v Průhonicích Pak jsem se dostal jako asistent k dr. Ivanu Klášterskému, který se celý život zabýval růžemi. A tak jsem z prostředí „růžových stromů“ přešel mezi růžové keře. No řekněte – nebyl to život jako procházka růžovým sadem?

Jaro zahajují růže a rododendrony

Zatímco v Průhonicích po nás zbylo rozárium planých i kulturních růží a po Sylva Taroukovi a doc. Bohumilu Kavkovi oněch asi 7000 keřů rododendronů, do místa mého posledního působiště, do Štiřína, jsme právě z Průhonic před lety převezli matečnici rhododendronů, kterou založil Ing. Karel Hieke. Ta čítala zhruba 1270 keřů, ke kterým jsem za svého působení přidal další asi stovku. A tak, jako jaro a zejména květen zahajují nejranější růže, např. z planých růže Hugova (Rosa hugonis) nebo spřízněná růže omejská, Rosa omeiensis a z kulturních všemožné Kordesovky jarní Frühlingsduft nebo Frühlingsmorgen atd., tak květen či pozdní jaro nejen v Průhonicích a ve Štiříně –ale i v řadě dalších parků, zahajují sezonu s pěnišníky dahurskými (Rhododednron davurica) následovány pěnišníky časnými (Rhododendron x praecox). Pak už to jde ráz na ráz, od časných kulturních odrůd až do chvíle, kdy každý park provoní žlutě kvetoucí pěnišníky žluté, Rhododendron luteum.