Domů » Zahrada » Zelenina a byliny » Brambory » Fejeton Václava Větvičky: Trochu jiné brambory
Fejeton Václava Větvičky: Trochu jiné brambory
4. 10. 2025
Fejeton Václava Větvičky o tom, jak se do Evropy dostaly trochu jiné brambory – topinambury, batáty a jam čínský.
Ex oriente lux – od východu světlo – to je naše odvěká zkušenost při pohledu na oblohu a každý nový den. Ale mohli bychom to tak trochu přeonačit na od západu brambory. A kdyby jen ty.
Vedle brambor se z Nového Světa do Evropy dostaly i slunečnice – a aby to zapadlo do tématu, tedy i slunečnice hlíznaté, Helianthus tuberosus. Zemské hrušky, Erdbirne, topinambury. Jejich pravlastí je oblast od kanadského Ontaria po americké státy Georgia, Tennessee a Arkansas. Někteří odborníci se ovšem dušují, že topinambury pocházejí z Mexika a k východním oblastem Kanady a USA je rozšířili lidé, možná už ti nejstarší obyvatelé kontinentu.
Topinambury – brambory z Nového Světa
Na rozdíl od brambor jsou hlízy hůře skladovatelné, ale lze je nechat v zemi a dobývat podle potřeby. Pokud ovšem zem příliš nezmrzne. Kupodivu jim mráz nevadí, i když obsahují téměř 80 % vody. Jsou bohaté na sacharidy, bílkoviny, aminokyseliny, organické kyseliny i řadu minerálů a vitaminů. Zvlášť významný je inulin, hlavní zásobní látka.
Na rozdíl od slunečnice roční (Helianthus annuus) jsou všechny další v Evropě pěstované druhy vytrvalé. Nejvytrvalejší je právě slunečnice hlíznatá – topinambur. Podzemní oddenek má vertikální, svisle rostoucí s četnějšími postranními hlízami. V Evropě se zpočátku pěstoval jako okrasná bylina, později jako krmivo – zejména pro lesní zvěř. Pamatuji si ho i já: rostl skoro u každé lesní školky nebo krmelce. Dokonce jsme topinambury pěstovali na školním políčku v časech kroužků mladých Mičurinců. Postupně se dostaly i do kuchyně jako zelenina.
-
-
Květy topinamburu
-
-
Hlízy topinamburu
Sladké brambory – batáty
Jsou teplomilné, u nás by nespolehlivě přezimovaly. Viděl jsem je ale v nabídce potravinových řetězců. Dají se vařit, péct, kvasit na alkohol nebo využít jako zdroj škrobu.
Podobný původ mají tzv. sladké brambory, batáty (Haiti, Yucatan v Mexiku a Venezuela). Nejsou to běžné brambory (Solanum tuberosum), ale vřetenovitě ztlustlé hlízovité kořeny povíjnice batátové (Ipomoea batatas) z čeledi svlačcovitých. Slůvko batatas je domorodého původu z ostrova Haiti. Batáty jsou důležitou složkou lidské stravy v tropech i subtropech. Obsahují až 70 % vody a téměř 25 % sacharidů, převážně cukrů – proto také přívlastek sladké. Najdeme v nich fruktózu, glukózu i sacharózu.
Jam čínský – další trochu jiné brambory
Profesor Valíček o nich píše: „Jamy slouží hlavně k přímé spotřebě v místě pěstování. Vzhledem k obsahu jedovatého dioscorinu je před požitím nutná tepelná úprava.“
Slůvko batatas se pro vnější podobu přeneslo i na rostlinu z čeledi smldincovitých, Dioscoreaceae – jam čínský. Nenechte se splést s „jamem“ (džemem); vyslovujte spíše jam [anglicky yam]. Jam čínský najdeme v Japonsku, Číně a Koreji. Je to vytrvalá, ovíjivá bylina, která v zemi tvoří zásobní škrobnaté hlízy, vážící až 1 kg. Mají vřetenovitý či válcovitý tvar a načervenalou barvu. Obsahují méně sacharidů (do 25 %), hlavní složkou je škrob.
-
-
Batáty
-
-
Jam
Trochu jiné brambory i v Čechách
Iniciátorem dnešního fejetonu je můj dobrý známý František z jižních Čech. Pustil se do pěstování „světelného kořene“, jamu čínského, a tvrdí, že nejchutnější je čerstvý, syrový – a že má úžasný přínos pro jeho zdraví. Nedivím se. Na internetu lze najít řadu článků s titulky jako „Čínský jam je kořen nabitý zdravím“. Posoudit to nemohu, nemaje vzdělání v oboru. Jen jsem se chtěl podívat na trochu jiné brambory, než na jaké jsme zvyklí. Jen nevím, jak z tohoto trojlístku bude začátkem podzimu vonět bramborová nať. A jazzmani, když jamují na jam-session, rozhodně neohlodávají jamové hlízy.
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
