Helianthus tuberosus – slunečnice hlíznatá, je vytrvalá bylina s výškou přes 250 cm s výrazně vzpřímenými lodyhami, které mohou být lysé nebo drsné a chlupaté. Lodyhy jsou nahoře větvené, se vstřícnými vejčitými listy, na rubu drsnými a bělavými. Rostlina je podobná slunečnici s drobnými květními úbory. Jméno dostala po severoindiánském kmeni Topinambus. Využívána je jako potravina tvořící jedlé podzemní vřetenovité hlízy, u ušlechtilých odrůd jsou oválné s vystoupavými očky a ořechovou příchutí, připomínající artyčok. Hlízy se ponechávají v zemi a podle potřeby se sklízejí, svou jakost neztrácejí až do pozdního jara. Sklizené hlízy velice rychle vysychají, lze je skladovat nejlépe v polyetylénovém sáčku v lednici, kde vydrží až 2 týdny. Nemají sice tak výbornou chuť jako čerstvě sklizené, ale jejich obsahové látky se stávají lépe stravitelnými. Jedná se o plodinu patřící k nejproduktivnějším pěstovaným rostlinám, navíc v čerstvém stavu velice chutnou. Hlízy lze konzumovat za syrova i tepelně upravené podobně jako brambory. Neobsahují škrob, ale diabeticky vhodný inulín, proto jsou vhodné pro diabetiky.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.