Helianthus tuberosus – slunečnice hlíznatá, je vytrvalá bylina s výškou přes 250 cm s výrazně vzpřímenými lodyhami, které mohou být lysé nebo drsné a chlupaté. Lodyhy jsou nahoře větvené, se vstřícnými vejčitými listy, na rubu drsnými a bělavými. Rostlina je podobná slunečnici s drobnými květními úbory. Jméno dostala po severoindiánském kmeni Topinambus. Využívána je jako potravina tvořící jedlé podzemní vřetenovité hlízy, u ušlechtilých odrůd jsou oválné s vystoupavými očky a ořechovou příchutí, připomínající artyčok. Hlízy se ponechávají v zemi a podle potřeby se sklízejí, svou jakost neztrácejí až do pozdního jara. Sklizené hlízy velice rychle vysychají, lze je skladovat nejlépe v polyetylénovém sáčku v lednici, kde vydrží až 2 týdny. Nemají sice tak výbornou chuť jako čerstvě sklizené, ale jejich obsahové látky se stávají lépe stravitelnými. Jedná se o plodinu patřící k nejproduktivnějším pěstovaným rostlinám, navíc v čerstvém stavu velice chutnou. Hlízy lze konzumovat za syrova i tepelně upravené podobně jako brambory. Neobsahují škrob, ale diabeticky vhodný inulín, proto jsou vhodné pro diabetiky.
Dobrá chuť plodů jahod není jen odrůdovou záležitostí. Velký vliv má také zálivka, kdy pokud více zaléváme (nebo více v tomto období prší), plody přerůstají a jejich chuť je mdlá až fádní. Pokud dostatečně neprší nebo za přísušku, postačí jahodám zálivka