Kvůli lehce nasládlé chuti jedlých hlíz se rostlině říká sladký brambor, známá je jako batát. Také zdobí zahradní záhony či balkony.
Povijnice, původem zřejmě z Jižní Ameriky, se v tropických oblastech světa využívá jako potravina, surovina pro výrobu škrobu nebo lihu i jako pícnina. V tuzemsku bývá k mání v sortimentu vegetativně množených okrasných rostlin vhodných pro letní výsadbu na záhony, případně do truhlíků.
V tropech vytrvalá povijnice jedlá (Ipomoea batatas) je v tuzemských podmínkách většinou jednoletá bylina s ovíjivými nebo plazivými lodyhami. Ty mohou v ideálních podmínkách dosahovat délky až 5 m, což se v našem podnebí nestává.
Pro sortiment okrasných květin jsou typické především odrůdy s výrazně zbarvenými listy.
Různobarevné a různotvaré střídavé listy jsou nejčastěji troj- nebo pětilaločné. Někdy se objeví i dlouze stopkaté, zvonkovitě nálevkovité květy bílé až purpurové barvy.
Celá rostlina je prostoupena mléčnicemi, takže roní bílý latex. Pod zemí vytváří hlízy se světle krémovou až purpurovou pokožkou a nejčastěji bělavou dužninou.
Při pěstování respektujeme dva základní nároky této rostliny a to její teplomilnost a vysokou potřebu živin.
Zakoupené výpěstky vysazujeme na záhony nebo do truhlíků či mís vždy, když už nehrozí příchod pozdních jarních mrazíků. Do té doby je pěstujeme ve skleníku, v zimní zahradě nebo i za oknem, protože teploty kolem 0 °C mohou nadzemní část rostliny zcela zničit.
Povijnice vyžaduje dobře vyhnojený rašelinový substrát s přídavkem agroperlitu. Během vegetace přihnojujeme jedenkrát týdně a to raději hnojivem s nižším obsahem dusíku kvůli lepšímu vybarvení listů.
Hlízy jsou po jedné sezoně v naší kultuře poměrně malé
Ve větších nádobách nebo i na záhonech se během vegetace vytvoří pod zemí nepravidelné až vřetenovité hlízy, které po vyjmutí z půdy můžeme přezimovat a brzy zjara je opět zasadit a dopěstovat rostlinu pro výsadbu. Uchování hlíz během celé zimy není však úplně jednoduché, a tak se raději spolehneme na naše osvědčené zahradnictví.
Zahradníci tuto povijnici množí z vrcholových řízků, které se odebírají při velikosti 5–10 cm z narašených matečných hlíz a umisťují se na množárnu s minimální teplotou 20 °C, kde zakoření asi za tři týdny.
Zatímco k odrůdám s purpurově zbarvenými listy se hodí rostliny v kontrastních tónech, ke žlutozeleným rostliny v podobném tónu, například bíle kvetoucí letničky.
Krásně působí v závěsných nádobách nebo naopak jako pnoucí rostlina na opoře. Záhon pokryje plazivá povijnice listy výrazné barvy.
Foto autor
Rod Verbena, česky sporýš, zahrnuje přes 250 druhů bylin, polokeřů a keřů. Některé z nich lze s úspěchem pěstovat i v českých podmínkách.
Zajímavé trvalky kompaktního vzhledu a nižšího vzrůstu kvetou svítivě červenooranžovými květy. V kalifornské domovině je často opylují kolibříci.
S rašeliništěm je to jako s domem. Musí se postavit, ale zabydlování jeho zelených obyvatelek už je pro pěstitele vzrušující odměnou.
Pestrost skupiny dokládá už fakt, že existují desítky tisíc odrůd, které byly vyšlechtěny v různých zemích světa během několika desetiletí.
V období bujné vegetace můžeme na zahradě vidět řadu užitečných živočichů, kteří žijí ve svých přirozených úkrytech. Například lesní včely, vosy samotářky a další blanokřídlý hmyz nacházejí útočiště v zetlelém dřevě a ve starých stoncích trvalek.
