Václav Větvička o zelí, kapustě a třetí neděli v říjnu
14. 10. 2022V říjnu, obvykle k svátku sv. Havla se v Unhošti u Prahy jezdívaly tradičně cyklistické závody. Soutěžilo se o husu, o knedlíky, o zelí.
Věřím, že už máte zelíčko dávníčko naloženo, ušlapáno a zkvašeno, vykysáno – jak se na správnou hlavatici sluší.
A protože jsme v knížce Zelená kuchyně (ovšem pod pseudonymem Sergej Skorňakov) napsali: Starý název hlavatice byl už dávno zapomenut, tak cítím potřebu vše uvést na míru pravou. Ostatně, pokud jste si pozorně všimli nadpisu, tak víte, že mám na mysli zelí. A co na mysli – to, v tomto případě, i na papíře.
Nevím, co bylo dřív, zda zelí (v podobě zelé) – anebo zelenina. Spíš to zelí, něco jako rostlina dostatečně zelená. Pokud jde o výraz upřesňující, pak hlávkové zelí. To je ovšem jen překlad z někdejšího i současného německého Kopfkohl, případně Hauptkraut. Než se stalo zelí hlavaticí i hlávkovým, byla, žila v někdejším Středozemí (a při přilehlých březích Atlantiku) dvouletá bylina, která o tisíce let později dostala vědecký název Brassica oleracea, brukev zelná. Plným jménem vlastně Brassica oleracea subsp sylvestris. Sylvestris ne jako lesní, ale jako divoká, planá. Ve stejné oblasti nebyla jedináčkem, rostla tu například brukev horská (skalní) na Sicílii, brukev ostrovní na Korsice a v severní Africe navíc i brukev atlasská. Která z nich (vedle té plané) byla pramátí současných košťálovin, nebylo dodnes objasněno. Kdy a kde došlo ke vzniku monstrózních odchylek, jakými jsou hlávkové zelí, kapusty (kadeřavá i hlavatá, ba i růžičková), kedluben, květák a brokolice se stále nedaří dobře zjistit, ale řadu z nich znali již „staří Řekové a Římané“.
A pak běžela staletí a tisíciletí – a nic. Od té doby už žádná další mutace. Kedluben Gigant z Turnova nepočítám. Naši předkové po takové nicotnosti nepátrali, ale slovíčko zelí měli na jazyku co chvíli. Ne na každém takovém by si váš jazejček smlsnul. Vezmu to po abecedě: zelí hadí, jarní, královo mužíčkovo, turecké a zaječí. Vynechal jsem ta, která jasně souvisejí s brukví zelnou.
Pod lidovým názvem zelíčko se skrýval rozchodník velký, Sedum maximum.
Není tedy zelí jako zelí, některý je zelíčko.
Foto Shutterstock a D. Auf
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.