Kozoroha v přírodě nenajdete. Tedy alespoň v té naší; nejen české, ale i světské, zemské. Teď v lednu je už pozdě honit bycha i kozoroha, nejlíp je asi vidět od června – a snad až do září.
Rozhodně ne v zoo ani v zemědělském prostředí. Domluvíte se ovšem s hvězdáři a hvězdopravci, astrology. Kozoroh, v jehož znamení jsme mimo jiných narozeni i my, ledňáci, je souhvězdí jižní oblohy. Je tzv. zvířetníkové. Navíc má kozoroh i svůj obratník, obratník Kozoroha. Capricornus se jmenuje mezi odborníky.
Souhvězdí Kozoroha a stejnojmenné astrologické znamení zvěrokruhu
Jediné malinké písmenko – a můžeme se z nebeských výšin vrátit do přírody. To písmenko je krátké měkké i, iota, a nahrazuje u ve slově Capricornus: Capricornis je zvířecí jméno, vědecké, zoologické, a jmenuje se tak jeden asijský kamzík, srov. Capricornis sumatraensis. Jak jméno napovídá, popsán byl a žije mj. i na Sumatře, ale i v čínských horách, v Barmě, v Nepálu a vůbec v těchto končinách.
Praví kozorožci (pozor, nikoliv kozorozi či kozorohové, ale kozorožci) patří do čeledi koz, Caprinae. A ten nejhezčí a nejtypičtější je kozorožec horský alpský, Capra ibex ibex, původní článek alpské fauny, žijící v alpinském (= bezlesém) pásmu až kamsi po hranici věčného sněhu. Zkrátka, žije výš než kamzíci.
Kozorožci horští; foto Shutterstock
Kozorožec je vlastně typická koza, jenže horská. Respektuje to i široký rod Capra tj. koza, kam patří. A s kozami mám svou dávnou zkušenost z časů, kdy jsem o kytkách a botanice neměl ani tušení. Když mi bylo 12 až 15 let, půjčovali mi sousedé v Tisové v Krušných horách dokonce někdy i patnáctihlavé kozí stádo. Hlídal jsem je a pásl, a bylo mi fajn. Svět začínal až za dalším rohem.
A pak jsem trochu dorostl, ba odrostl a stal jsem se býložravcem, který se živí rostlinami, tedy botanikem. A i ti mají ke kozám blízko: kozalec, kozelec, kozinec, kozlík i kozlíček jsou rostlinná jména stejně jako kozí brada, kozí jetel, kozí list, kozí noha a kozí pysk.
Slovo kozalec použil Jan Svatopluk Presl pro jeden kořenící pelyněk, Artemisia dracunculus, estragon, zatímco kozelec bylo moravské nářeční jméno kozlíku lékařského z rodu Valeriana.
Kozlík lékařský (Valeriana officinalis); foto I. Bulánková
Kozlík je staročeské jméno, jedno z mála, která platí po staletí, a bylo odvozeno od toho, že kořen kozlíku, známá léčivá droga, protivně páchne, jak stojí psáno a jak lze i vlastním nosem poznat.
Zdrobnělina latinského jména příbuzného rodu Valerianella zní i česky zdrobněle: kozlíček.
V kozách či kozím jménu se shlédl opět Jan Svatopluk Presl, když v roce 1819, v Květeně české, použil poprvé jako český ekvivalent pro rod Astragalus z čeledi bobovitých rostlin slovo kozinec. Kozince jsou pěkné byliny s lichozpeřenými listy, rostoucí mj. i v hájové květeně (např. kozinec sladkolistý).
I kozí jetel – což je spíš lidové jméno – najdete mezi bobovitými rostlinami. Leckde se tak říkalo příslušníkům rodu Cytisus, čilimník.
To kozí brada je dokonce české rodové jméno nádherných hvězdnicovitých rostlin z rodu Tragopogon. Kozí brada luční má ohromné koule odkvetlých úborů, vyhlížející jako hodně přerostlá odkvetlá pampeliška. I chmýr je podobný, samozřejmě větší. Snad ten byl původcem jména kozí brada; asi připomínal vousy kdejaké kozy.
Kozí nohu a kozí pysk třeba hledat mezi miříkovitými rostlinami. Kozí nohu netřeba zahrádkářům představovat; kdo ji má na zahrádce, svádí s tímto plevelem marný boj.
Z každého podzemního výběžku přetrženého při pletí vyroste nová rostlina, nová bršlice kozí noha. Kozí noha má jméno snad podle tvaru listu. Tento název rostliny znalo více slovanských jazyků.
Na polích, v zahradách, na úhorech i strništích – ovšem spíš v teplejších oblastech u nás roste tetlucha kozí pysk. Pysk snad podle tvaru květenství. Jinak této petrželi nemohli našinci přijít na jméno, nazývajíce ji – kromě kozího pysku – i psí, kozí nebo kočičí petrželí – ale dokonce i svinskou vší.
Omlouvám se – až sem mne zavedlo pozastavení se nad lednovým časem kozorohů. Raději vám popřeju úspěšný pěstitelský rok.
Před lety – onoho 1. července 1984 měl premiéru film Tři veteráni pana režiséra Oldřicha Lipského. Scénář, inspirován páně Werichovým Fimfárem, napsal Zdeněk Svěrák.
Znáte ony kalendáře z podzimních švýcarských, ale ještě lépe kanadských lesů? Ten ohňostroj všech tónů červené, od oranžových po vínové nebo rudé, a stejně tak ten zlatý veletok žlutých a navazujících tónů?
Jako by nám nestačilo, že naši botaničtí pantatínkové si v 19. století házeli jarním podbělem a devětsilem jako horkými brambory.
Otázka: Mám asi desetiletý pokojový bílý ibišek. Před třemi lety jsem dala větvičku sousedce. Po dvou letech jí vykvetlo několik květů na střídačku bíle a červeně.
Ovoce bychom neměli uchovávat v sousedství brambor, řepy apod. Právě tak nevhodné je skladovat společně s jablky celer, cibuli, pór, česnek a podobnou zeleninou výraznou svou vůní, protože jablka a další ovoce tyto pachy snadno přijímají.
