Krásu zimní zahrady nemusí zajišťovat jen rostliny doma, ale i venkovní druhy, které vynikají během chladných měsíců.
Termín „zimní zahrada“ je u nás takřka výhradně spojen s proskleným prostorem či přístavkem k rodinnému domu, které slouží k zimování rostlin nebo je využíván jako součást obytného prostoru, doplněného o rostliny v nádobách. Tento termín je ale také používán pro venkovní zahrady či výsadby s výrazným zimním okrasným efektem. V našich končinách jsou takto řešené větší výsadby určené primárně pro zimní efekt k vidění relativně málo. Daleko větší tradici mají např. ve Velké Británii, Nizozemsku nebo Německu. Přitom rostlin, které lze na zahradu vybrat, aby ji zdobily především v zimě, je celá řada. Nechte se inspirovat.
Při výběru v zimě atraktivních rostlin je vhodné pamatovat na to, jaký je jejich primární okrasný efekt a ve výsadbě je zkombinovat tak, aby byl tento co nejpestřejší. Je dobré se orientovat především na druhy se zimními květy, s barevnými plody, s barevnou borkou a se stálezelenými listy. Tedy na rostliny, které poskytují „živý efekt“.
Květy zimokvětu zdobí letošní první titulní stránku časopisu Zahrádkář, ve kterém si o zimních květech můžete přečíst další postřehy a tipy.
V tomto směru jsou atraktivní především keře. Asi nejznámější jsou vilíny (Hammamelis). Jejich květy se v závislosti na průběhu počasí začínají objevovat nejčastěji od ledna do března. Barva je většinou jasně žlutá, oranžová nebo červená. Atraktivní jsou také zimní kaliny. Jedním z nejlepších druhů je kalina vonná (Viburnum farreri), která kvete často již od listopadu. O něco méně často se pěstuje zimokvět časný (Chimonanthus praecox). Jeho květy jsou žluté a objevují se nejčastěji od ledna do počátku března.
Poměrně časně nakvétají také vřesovce (Erica carnea). Při mírných zimách se první květy objevují často již v prosinci či lednu. Naplno pak kvetou v únoru až březnu. Efektní jsou zejména kultivary s jasně růžovými květy.
Opravdu v zimě kvetoucích bylin, resp. trvalek je relativně málo. Asi nejznámější jsou v tomto ohledu čemeřice (Helleborus), a to především č. černá (H. niger), jejíž květy se objevují často již v prosinci či lednu a kultivary a kříženci čemeřice východní (H. orientalis), které většinou kvetou od února do března (podle průběhu počasí). Řada druhů čemeřic nabízí navíc také stálezelené olistění. Velmi časně (při mírnější zimě obvykle již v únoru či) nakvétají i jarní bramboříky (Cyclamen coum). Dobře je lze použít jako podrost pod vzrostlejší listnaté dřeviny. Vyplatí se u nich ochrana před případnými silnějšími holomrazy, např. chvojím či netkanou textilií.
I v tomto směru převládají keře. Velmi efektní jsou např. krásnoplodky (Callicarpa) s výrazně fialovými (popř. i bílými) bobulemi. Plody vydrží na keřích obvykle do prosince či počátku ledna. Časné zimní měsíce dokáže zdobit také hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea). K dispozici jsou odrůdy se žlutými, oranžovými až téměř červenými plody. Jak dlouho vydrží na keřích, hodně záleží také na ptácích, kteří je často využívají jako zimní zdroj potravy. Okrasný efekt se v tomto případě násobí i díky tomu, že jde o keř stálezelený. Dlouho do zimy mohou vydržet také jasně oranžové plody rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides).
Často zde záleží na tom, kdo je sklidí dříve, zda pěstitel nebo hladové ptactvo… Trvalkové patro lze v tomto ohledu doplnit třeba mochyní (Physalis alkekengi), tedy druhem známým typickými oranžovými „lampionky“, které se často využívají i do suchých vazeb.
Výrazný efekt těchto dřevin umocní hustější výsadba a především pravidelný řez, protože výrazně zbarvené jsou zejména mladé výhony.
Už z principu jde v tomto případě výhradně o dřeviny. Zmíněné rostliny dokážou doslova prozářit nejrůznější zahradní zákoutí. Nejzásadnější skupinu zde představují relativně „obyčejné“ svídy (Cornus), a to především výrazně zbarvené kultivary druhů C. sericea, C. alba a C. sanguinea. Za zmínku stojí především odrůdy Sibirica s jasně červenou borkou, Midwinter Fire se svítivě žlutooranžovou borkou, Flaviramea s jasně zelenožlutou borkou aj.
Zajímavě zbarvené jsou i některé ostružiníky (Rubus), např. čínský R. cockburnianus s bělavě šedými výhony během zimy.
Na plné slunce a do sušších půd se dobře hodí juka vláknitá (Yucca filamentosa). Efektní jsou především její žlutě či krémově panašované kultivary.
Tato skupina představuje asi nejširší výběr v zimě atraktivních druhů. U trvalek nelze nezmínit dlužichy (Heuchera), jejichž sortiment čítá stovky odrůd s výrazně zbarvenými listy (v odstínech zelené, žluté, oranžové, fialové, červené, vínové a dalších barev). Hodí se především do volných výsadeb polostínu, ale klidně také do nádob, např. na terasu. Skvělými rostlinami jsou také bergénie (Bergenia), nejen, že jsou naprosto nenáročné, ale zimní záhony krásně ozdobí jasně zelenými či u některých kultivarů také vínově červenými listy. Dobře rostou jak na plném slunci, tak také v polostínu. Podobně lze použít stálezelené kakosty jako Geranium macrorrhizum a G. × cantabrigiense, které skvěle pokrývají půdu. I mnohé škornice (Epimedium) nabízejí zajímavý efekt zimního olistění. Takřka beze změny vypadají po celý rok i porosty druhu Pachysandra terminalis, dlouhověké a nenáročné půdopokryvné trvalky.
Velmi pestrou skupinu pak představují okrasné traviny (v širokém pojetí). Jde jak o stálezelené okrasné trávy, např. pěchavy (např. Sesleria nitida a S. autumnalis), šedo a modrolisté odrůdy kostřav (Festuca glauca) tak také o početný rod ostřic (Carex), kde je v nabídce mnoho stálezelených druhů a také panašovaných kultivarů. K oblíbeným patří třeba C. morrowii, C. oshimensis, C. digitata, C. plantaginea, C. comans, C. eburnea a řada dalších.
Také nenáročná bika lesní (Luzula sylvatica) nabízí celoroční olistění svěže zelených popř. i žlutých (u cv. Wintergold) listů. Trávovitý vzhled mají také kožovité, stálezelené listy sedoulku (Ophiopogon planiscapus) a liriope (dobře zimovzdorná je např. Liriope koreana). Oba druhy vytvářejí bohaté a dlouhověké husté podrosty.
Stále spíše nedoceněný je také zimní efekt mnohých, původem středozemních bylin a polokeřů.
Jde především o levandule, šalvěje lékařské, santoliny, stálezelené ožanky aj. Při volbě různých kultivarů lze vytvořit záhon tak, aby byl atraktivní i během zimy. Jejich velkou výhodou je i to, že mimořádně dobře snášejí suché půdy a plné slunce, a proto jsou ideální volbou pro slunná stanoviště.
Foto autor
Leden se chýlí ke konci a my netrpěliví víme, že čas prvních výsevů už klepe na dveře. Papriky by měly přijít na řadu jako první.
Vegetace je v útlumu, půda zpravidla promrzlá v celé orniční vrstvě. Leden sice prodlužuje den, slunce však svítí v průměru jen 3 % z celoročního úhrnu.
S delším dnem a případně se zvyšující se teplotou v chladných prostorách, kde máme uloženy zimující rostliny, kontrolujeme, zda nic neruší jejich vegetační klid. Vhodnou teplotu prostředí lze v lednu podpořit větráním.
