Potřebujeme-li studený skleník nebo pařeniště trochu vyhřát, můžeme to provést tradičním venkovským způsobem, hnojem. Nejvíc hřeje hnůj koňský – intenzivně a krátce.
Ve skleníku během března předpěstováváme papriky, majoránku, rajčata, vyséváme okurky i další ředkvičky, koncem měsíce vysazujeme salát a kedluben.
Někdy odezní větší mrazy v únoru, jindy až v březnu. Únorové zahradničení je tak trochu na rozjezd před sezonou.
Projet celým Českem trvá jen několik hodin. Přesto už v únoru někde vládne zima a závěje, jinde začíná teplé předjaří. S ním i výsevy.
Šťavnatý, aromatický, sladký, s pozoruhodnou dužninou, na talíři nebo s jiným ovocem v salátové míse potěší děti i dospělé.
I počátkem listopadu ve skleníku sklízíme. V nevytápěném chráníme rostliny netkanou textilií. Vysejeme mrkev a petržel na ranou jarní sklizeň. Kontrolujeme výskyt škůdců.
Také v červenci má zahradní skleník své výhody, především v podobě plné sklizně plodové zeleniny. Je však třeba o rostliny dál pečovat.
Samozřejmě také zaléváme. Koncem června sbíráme první zralé plody z prvních výsadeb rajčat. Vysévat naopak můžeme pekingské zelí.
Skleník během vegetace stíníme různými způsoby: nátěry, rákosovými rohožemi, maskovacími sítěmi nebo vnitřními závěsy.
Přirozený červnový propad plodů u ovocných stromů začíná ve druhé polovině června. Je nejčastěji následkem nedostatečného oplodnění, napadení stromu škůdci, nepříznivého počasí během květu, mrazových škod nebo i silného konkurenčního boje plodů.
