V červnu pečujeme o založené a často již kvetoucí porosty nebo o letničky v nádobách. Plejeme, podle potřeby zaléváme, kontrolujeme výskyt škůdců a příznaky chorob a zasahujeme. Můžeme i vysévat.
Zahradníci někdy nazývají rostliny jinak než botanici. Jedno užívané jméno tak může patřit zástupcům dvou různých rodů. Příkladem budiž fialy.
Bohatě kvetoucí verbeny, správně česky sporýše, bývají v barevných katalozích prezentovány, jak bujně rostou a kvetou za okny, jaké mají zářivé květy a jak snadno se pěstují. Mají pravdu.
Hrachor jako přikrývka drátěného plotu, takové řešení mívá praktické důvody: Popínavá rostlina přibrzdí prach či hluk z přilehlé cesty a brání soukromí před zvědavými pohledy.
Asi nejznámější z teplomilných okrasných salvií, šalvěj zářivou, můžeme v teplých oblastech sít přímo na záhon. Hodí se k tomu druhá polovina dubna.
V Česku žijí luštěnice coby letničky. Pocházejí nejspíše z Mexika, odkud se nejdříve rozšířily na sever a na jih amerického kontinentu a pak nejspíše lodí docestovaly do Evropy.
V dostatečně velkém objemu substrátu se ve správných podmínkách a při odpovídající péči může dařit téměř každé rostlině. V praxi však často používáme nádoby příliš malé. Co s tím?
Princip hnojení spočívá v obohacení půdy, ze které rostliny čerpají minerální látky. V duchu tohoto faktu bychom měli hnojit a výživu i správně dávkovat.
Hodí se do vlhčích polostinných míst i do truhlíku za okno. Na slunném místě lobelka potřebuje vododržný substrát a pravidelnou hojnou zálivku.
Střídání mrazivého a teplého počasí ztěžuje zahradním rostlinám vstup do vegetační sezony. Hrozí, že se předčasně probudí, ale poškodí je teploty pod bodem mrazu. Proto je v únoru chráníme před mrazem i před hřejivým sluncem.
V červenci a srpnu přesazujeme a sázíme podzimní šafrány (Crocus), ocúny (Colchicum), bramboříky (Cyclamen) a liliochvostce (Eremurus).
