Petržel Troja a Efez

• Troja

Jde o polopozdní odrůdu kořenové petržele s kořenem o délce 20–21 cm a s vegetační dobou 185 dní. Odrůda vyniká výbornou skladovatelností a velmi dobrým zdravotním stavem.

• Efez

Polopozdní a svým využitím univerzální odrůda kořenové petržele, jejiž kořeny jsou velmi hladké, vyrovnané a se svěží bílou barvou. Díky výbornému zdravotnímu stavu je tato odrůda vhodná pro dlouhodobé skladovaní.

Výrazná tolerance k padlí i alternáriu činí tuto odrůdu ideální i pro celoroční svazkování.

Pro normální velikost kořenů doporučujeme standardní výsevek 100 semen/m². Na řidší výsev 80 semen/m² reaguje vytvořením mohutných kořenů vhodných i na sušení a mražení.

Porovnání, vlevo petržel Efez, vpravo standardní konkurenční odrůda

Jakou půdu petržel vyžaduje?

Měla by to být zejména půda lehčí, záhřevné, propustné a hluboké půdy, pokud možno bez kamenů. Nejvhodnější jsou půdy písčitohlinité, hlinitopísčité až jílovitohlinité s dostatečnou zásobou humusu.

Na těžkých sléhavých půdách trpí kořeny rzivostí a chorobami.

• Petržel vzchází pomaleji než mrkev, proto je citlivější na výskyt půdního škraloupu a na rovnoměrnost zásobení vláhou při vzcházení. Proto je nutné dbát na velmi kvalitní přípravu půdy před setím.
• Nesnáší hnojení chlévským hnojem, na které reaguje větvením a praskáním kořenů a špatnou skladovatelností.
• Po vzejití je v případě hustě vzešlých porostů nutné provést jednocení na vzdálenost nejméně 2,5 cm, jinak jsou sklizené kořeny petržele drobné.
• Závlaha u petržele je důležitá zejména v časnějších růstových fázích. Později ji závlahu dopřejeme obezřetně s ohledem na průběh počasí. Zejména pak u petržele kořenové . Při nadbytku vláhy totiž kořeny trpí rzivostí a chorobami, což snižuje jejich kvalitu a skladovatelnost.
• Pro získání kvalitních kořenů doporučujeme pěstování na hrůbcích.

Pěstování na hrůbcích

Pro získání kvalitních kořenů petržele doporučujeme výsev na hrůbky. Tento způsob pěstování poskytuje pěknější a vyrovnanější kořeny, které se výrazně snadněji sklízí.

Petržel vysetá na hrůbcích

Hrůbky si připravíme tak, jako bychom nakopčili brambory, jen mírně širší, cca 50-60 cm. Horní část hrůbků se upravuje na šířku 15-20 cm s rovnou horní část. Chystáme je ve vzdálenosti 50 cm od sebe. Do takto připraveného hrůbku vysejeme dvojřádek nebo trojřádek ve vzdálenosti 5 cm, pokud chceme větší kořeny, tak až 10 cm.

 V čem spočívá princip předklíčení?

Předklíčené osivo označuje osiva, u kterých jsou vyplaveny inhibiční látky a nastartovány fyziologické procesy klíčení. Jedná se o poměrně přesnou technologii tzv. koupání osiva ve speciálním osmotickém roztoku s následným vysušením. Takto upravené osivo klíčí ve srovnání s neošetřeným vyrovnaněji a nesrovnatelně rychleji.

• Má ovšem jedno specifikum! Nedá se skladovat a musí se vyset nejpozději 90 dní po této úpravě.

Předklíčené osivo vyžaduje specifické zacházení

Pravidlo je jednoduché. Předklíčené osivo nesmí promrznout, ani při skladování, ani po vysetí. Vysévá se až při optimálních podmínkách ke klíčení. U petržele je to obvykle v první polovině dubna, ve vyšších polohách až koncem dubna.

Každý rok je ale jiné. Nevyséváme proto zbytečně brzo a po výsevu udržujeme záhonek do vyklíčení rovnoměrně vlhký. Za dobrých podmínek předklíčené osivo vyklíčí do 7 dní.

Pokud je někdo zvyklý používat preemergentní herbicidy, musí je v případě použití předklíčeného osiva aplikovat do tří dnů od vysetí. Pozdější aplikace by mohla poškodit již klíčící semínka.

• Předklíčená odrůda Orbis

Orbis nachystaná na svazečky

Tato středně raná odrůda se vyznačuje velmi dobrým zdravotním stavem a vysokým výnosem. Hladký, středně dlouhý kořen je vyrovnaně bílý na povrchu i v dužnině. Orbis má vysokou tmavě zelenou nať a můžeme jej s úspěchem pěstovat i na těžších půdách. Odrůda je dobře skladovatelná.

Foto autoři

Pochází z oblasti Středozemního moře a jako zelenina je používána již od 3. století našeho letopočtu.

Petržel patří mezi tradiční kořenovou zeleninu

• Pro pěstování petržele upřednostňujeme písčité až hlinitopísčité půdy, na kterých ji pěstujeme ve druhé trati, protože patří k zeleninám méně náročným na živiny.
• Nesnáší přímé organické hnojení hnojem, které ve větší míře způsobuje také větvení kořenů a vyšší podíl kořenů napadených houbovými chorobami.
• Vhodnými předplodinami jsou okopaniny, košťáloviny a plodová zelenina.

Pěstování

Kořenovou petržel vyséváme co nejdříve na jaře do hloubky okolo 1,5 cm a do řádků vzdálených 30–40 cm. Po vzejití ji jednotíme na vzdálenost 5–7 cm.

Pro získání kvalitních kořenů, především u odrůd s dlouhými kořeny, je vhodné pěstování na hrůbcích, které si připravíme předem a až následně sejeme na lehce uválený povrch hrůbků. Ještě lepšího výsledku však dosáhneme při pěstování ve vyvýšených záhonech.

Petržel je vhodnou zeleninou k pěstování ve vyvýšených záhonech

Petržel klíčí v průměru za 21 dnů, proto je více citlivá na rovnoměrnou závlahu při vzcházení. Zejména zpočátku provádíme závlahu velmi opatrně, aby nedošlo k vytvoření půdního škraloupu, pod kterým zůstávají semena bez kyslíku a následně zahnívají. Stejně tak i krátkodobý přísušek v době klíčení způsobí odumření naklíčených semen ještě před jejich vzejitím.

Pro snadnější a rychlejší vzcházení, ale i následnou ochranu proti škůdcům, použijeme bílou netkanou textilii, která nám lépe udrží vlhký povrch půdy a také zvýší její teplotu.

Výběr odrůd je důležitý 

Odrůdu vybíráme zásadně podle podmínek a typu půdy, kterou na zahrádce máme.

• Konika

Jde o poloranou odrůdou, která je favoritem pro pěstování v těžších nebo nedostatečně hlubokých půdách. Její kořen je krátce kuželovitého tvaru o délce 12-15 cm a šířce 5-7 cm. Vzhledem ke své kratší vegetační době ji lze sklízet pro přímou spotřebu dříve než ostatní odrůdy. Je tak vhodná i pro letní sklizně s natí a přirozeně i pro podzimní sklizně a následné dlouhodobé skladování.

Kratší délka kořene je předpokladem, že nedojde k větvení kořene ani v těžších půdách.

Délka vegetační doby je 140-150 dnů. Díky kratšímu kořenu nám může vhodně nahradit naťovou petržel pro pěstování v truhlíku v zimě. Pokud kořeny zasadíme do květináče nebo truhlíku, velmi rychle začnou rašit nové listy, které můžeme použití v kuchyni.

• Alba 

Patří mezi velmi oblíbenou univerzální odrůdou nejen u zahrádkářů, ale i profesionálních pěstitelů. Kořen je protáhle trojúhelníkovitý a dorůstá délky 15-18 cm.

Alba

Ve srovnání s ostatními odrůdami se projevuje vysokou odolností proti rzivosti, padlí a skládkovým chorobám. Vegetační doba je 150-160 dnů. Kořen má na řezu kvalitní jemnou bílou dužninu a velmi dobře snáší dlouhodobé skladování.

• Osborne

Je odrůdou, která je vzhledem ke své délce kořene vhodná do lehčích a dobře připravených půd. Její výnos vynikne při pěstování na hrůbcích nebo právě ve vyvýšených záhonech, kde překvapí nejednoho zahrádkáře svou délkou, ale i šířkou. Silný, dlouze kuželovitý kořen dorůstá délky 22-25 cm a dobře vyvinuté kořeny se osvědčily i pro dlouhodobé skladování.

Listová petržel a některé její odrůdy

Můžeme ji snadno pěstovat v průběhu celého roku na balkoně, nebo jen v květináči na parapetu.

Dnes si listovou petržel můžeme koupit v marketech spolu s ostatními bylinkami již předpěstované k přímému použití. Bohužel tyto rostliny jsou rychlené a nemají takovou životnost a aroma, jaké má, pokud si ji pěstujeme sami v domácích podmínkách.

• Fest

Tato odrůda je velmi osvědčenou naťovou petrželí, s hladkými listy a výrazným aroma. Často je pěstovaná pro vysoký výnos, kterého lze dosáhnout i v domácích podmínkách na zahrádce nebo i v nádobách. Rostliny jsou mohutného vzrůstu, nať po seřezávání rychle dorůstá a sklizeň lze několikrát ročně opakovat. Vegetační doba je 80-90 dnů.

Fest

• Astra

Odrůda typické kudrnky a současně proti jiným dostupným odrůdám vyniká silným zkadeřením listů. Nať výrazně obrůstá a sklizeň lze v intervalu 8-10 týdnů několikrát opakovat. U naťové petržele doporučujeme po každém řezu porost přihnojit dusíkatými hnojivy.

Astra

Foto autor a Shutterstock

Zralá půda se obyčejně nemaže, nezůstává na nářadí a semínka do vyhloubených rýh padají mezi maličké hrudky na jejich dnech.

To je ideální vlastnost na strukturních půdách bohatých na organickou hmotou, na pěkně přemrzlých černozemích, na půdách delší dobu zahradnicky obhospodařovaných, které jsou hnojeny organikou. V tomto případě můžeme vše zvládnout v jednom dni:

• Urovnání povrchu.
• Naznačení a vyhloubení výsevních či výsadbových brázd.
• Výsev či výsadbu.

Ideální drobtovitá struktura zeminy

Úprava půdy

Tam, kde je organického podílu z různých důvodů málo, to bývá především u půd písčitých nebo naopak jílovitých, budeme muset přistoupit k dalším krokům, kterými méně strukturní půdy zlepšíme.

Práce si s potřebným odstupem rozdělíme do více dnů:

• Lehké půdy, které jsou po zimě rozmyté, nestrukturní, ale ne příliš mokré, stačí jen nakypřit nebo do různě vysoké povrchové vrstvy zamíchat dobře vyzrálý kompost.
• U těch těžkých jílovitých je to složitější. Jednak v sobě drží vodu mnohem déle než půdy písčité a také se s nimi mnohem hůře pracuje.  U takovýchto půd je třeba dodat více složek do půdy. Vhodný je písek o různě velkých zrnech nebo organický, dobře rozložený hnůj nebo kompost.

Tyto složky do půdy zapracováváme tak, aby zlepšení bylo znát. Pokud vylepšující složky zaryjeme na rýč hluboko, nebudou při setí či výsadby zeleniny příliš nebo vůbec využité.

Půdy uléhavé ještě na jaře jednou prokypříme a přeryjeme. I v tomto případě je můžeme zlepšit přidáním organiky. Za vyzkoušení stojí i použití zeleného hnojení, které se přes zimu nechává a teprve na jaře ho zapravíme do půdy.

Na takto osetých pozemcích sice nemůžeme pěstovat jarní cibuli, česnek, setou kořenovou zeleninu, raději ani salát, ředkvičky a ředkve, ale košťálovinám, tykvovitým, paprikám a rajčatům, lilkům to bude vyhovovat. A také to pomůže struktuře půdy, kterou proti jejímu zničení přes zimu chrání porost a kořenový systém zeleného hnojení.

Po hloubkovém kypření a rytí by měl přijít určitý čas ke slehnutí země a obnově kapilarity. Za sucha je toto období delší, za deštivého počasí půda sléhá rychleji.

Půda a její kapilarita

Přes zimu do sebe půda nasákne takové množství vody, jaké je schopna udržet. Tak jak se voda z povrchu vsakuje, jak se z ní nyní vydává na cestu zpátky a vypařuje se. K povrchu se dostává vzlínáním, díky kapilaritě.

Když připravujeme v půdě lůžko pro semena či plody, měli bychom v hloubce výsevu tuto cestu vody k povrchu přerušit nakypřením půdy.

Na pohled bude jasné, že nakypřená půda je na povrchu oschlá. Ta, se kterou nebylo hýbáno, je stále tmavá, vlhká díky zásobě vody v nižších vrstvách a jejímu transportu kapilárami až na povrch. Tam, kde je vláhy v půdě více, než je zdrávo, je to dobře. A tam, kde už potřebujeme začít s ní šetřit, musíme zakročit.

Půda, její ohřívání, výsev a výsadba

Půda se přirozeně ohřívá dopadem slunečního záření na nenarušený povrch. Každý druh zeleniny, někdy i odrůda, má dáno, kolik °C potřebuje ke klíčení.

Pokud zeleniny vysejeme do studenější půdy, mohou zareagovat různým způsobem:

• Klidně leží, nasávají vlhkost, probouzejí se a ve chvíli, kdy se půda dostatečně oteplí, vyrazí. Vyklíčí, vyraší nad povrch a rostou, jak mají. To je třeba mrkev, petržel, ředkvička, často i hrášek.
• Klidně leží, nasávají vodu, ale neprobouzejí se. Studené okolí je ničí, semena či plody pod slupkou začnou zahnívat. Taková semena, či plody nikdy nevyrostou. Obyčejně to bývají předčasně vyseté fazole, okurky, tykvovité rostliny, ve velkém vlhku a chladu i hrášek.
• Třetí skupina semen či plodů (sazenic) zase klidně leží na dně brázdičky, nebo ukazuje své listy nad zemí, ale po nasáknutí vody do semen, plodů, kořenů projde jarovizací a místo toho, aby přinesla úrodu, pohrne se do kvetení. To se může stát u některých odrůd mrkve, řepy, u sadby kedluben, celeru, brokolice, jarního pekingského zelí, hlávkové čekanky seté pro jarní sklizeň.

Se zahříváním můžeme pomoci

Půdě můžeme s intenzivnějším ohřevem  pomoci nastýláním kompostu na její povrch. Tmavý kompost hezky přitáhne a udrží více tepla. Využít lze i tmavou netkanou textilii nebo černou fólii. Teplo se pod nimi hezky udrží a kumuluje.

Větší zahřátí můžeme očekávat i tehdy, když na záhonech vytvoříme hrůbky. Hrůbky nemusí být nutně jen jako základ pro výsadbu brambor, ale také pro výsev mrkve, petržele nebo pro výsadbu jahodníku.

Půdu bychom mohli teoreticky zahřívat i odspodu. Do hlubokých rýh navezeme slamnatý hnůj, který ušlápneme a překryjeme zeminou, kompostem. Takové hrůbky by byly základem pro výsev či výsadbu okurek, některých druhů a odrůd tykví, pro výsadbu rajčat, paprik, lilků.

Brázda s hnojem, částečně již překrytým rozloženým kompostem

V kombinaci s nakrýváním netkanou textilií můžeme dosáhnout sklizní dřív, než když sejeme do země bez popsané přípravy. Menší vrstvu na dno hrůbku můžeme přichystat třeba pod sazenice jahodníku, pod košťáloviny, cukrovou kukuřici.

S výsadbou či setím počkáme nejméně tři týdny. Ještě lépe uděláme, když vydržíme měsíc. Během této doby se bakterie žijící v půdě a kompostu postupně množí a začínají měnit hmotu mrvy v živiny pro rostliny.

Nezapomínejme na včasné hnojení

Neměli bychom zapomínat na hnojení. Organické hnojení, třeba granulovaný hnůj, rohovina, různé druhy živého hnoje nebo roční kompost potřebují cca tři týdny na to, aby živiny z nich začaly být částečně přístupné rostlinám. U minerálních hnojiv to trvá kratší dobu, jen několik dnů.

Pestrá směs, která chrání před erozí, vymýváním živin a rozplavením struktury půdy. Současně dodá organickou hmotu jako hnojivo.

Organická hnojiva promísíme s vrstvou, ve které budou kořeny rostlin. Ty minerální stačí jen lehce zahrábnout při kypření povrchu. Brzy se uvolní a podle fyzikálních zákonů v půdě docestují do míst, kde je jejich nedostatek.

Foto autor

Jahodník bychom na zvolené místo neměli vysazovat dříve než za čtyři pět let poté, co jsme tam jahody pěstovali. Pamatujme také na to, že voda spolu s živinami dělá kvalitu a výnos.

Místo připravované k výsadbě jahodníku namočíme

Na začátku nás čeká důležité rozhodnutí, zda chceme jahody remontantní, tedy v létě plodící a opakující plození ještě do podzimu, nebo zda dáme přednost rostlinám, ze kterých sklidíme jahody ve větším množství, ale najednou. A také, kdy chceme sklízet. Jestli třeba již koncem května, začátkem června, nebo průběžně až do poloviny července.

Jahodník vybíráme ze sortimentu mnoha odrůd raných, poloraných, pozdních až velmi pozdních.

Aby jahod bylo dost: organika, živiny, pH, vápník

Jahodník má rád záhony dobře připravené, zásobené organickou hmotou, živinami. Roste na půdách s neutrální reakcí půdní (pH okolo 7), raději však ve slabě kyselé.

To ovšem neznamená, že by v půdě měl chybět vápník. Naopak, vápník je prvek důležitý pro zrající jahody. Pokud v půdě je, plodenství jsou pevná, dobře se s nimi manipuluje, snesou přepravu. Tam, kde vápník v půdě chybí, jsou jahody téže odrůdy měkké, otlačí se již při trhání a pak v transportní nádobě.

Kompost prolijeme vodou, aby lépe sesedl

Příprava záhonu, na který chceme sázet jahodník

Skvělé je, když jahodník sázíme po okopanině, rané zelenině, která byla hnojena hnojem. A to ještě nemusí být všechno, čím jahodníku prospějeme:

1. Zhruba měsíc nebo tři týdny před výsadbou můžeme do země, v níž vyryjeme rýhu, našlapat hnůj, překrýt ho zeminou, kvalitním kompostem, substrátem.
2. Též můžeme vytvořit nízký hrůbek, který pořádně prolijeme vodou. To abychom dostatkem vody v půdě umožnili vrstvám různého materiálu k sobě přilnout a společně ulehnout, tedy zbavit se nadměrné kyprosti.
3. Hrůbky můžeme dělat také v případě, že hodláme sázet jahodník do otvorů v netkané textilii nebo speciální jahodářské fólii.
4. Děláme-li řádků více, měly by být středy řádků, hrůbků, minimálně 60 cm od sebe. Řidší výsadba je jedním z agronomických opatření omezujících šedou hnilobu. Porost po dešti a závlaze lépe osychá. Také se lépe pleje, mulčuje.

Za tři týdny můžeme sázet jahodník. Povrch nakypříme, případně vyplejeme. Vytyčíme si podle šňůry rovný řádek a odměříme odstupy pro jednotlivé sazenice. Pro bujně rostoucí velké keře cca 40 cm, pro ty útlejší 25–30 cm. A sázíme. Sadbu balíčkovou nebo prostokořennou. Nebo sadbu chlazenou tzv. frigo, která vyžaduje poněkud jinou péči.

Jak sázet jahodník podle typu sadby a další tipy

Chlazené sazenice frigo pocházejí z loňské listopadové sklizně. Jsou plné energie a základů květenství, poupat. Když je sázíme na jaře, je v pořádku, že kvetou a plodí dva měsíce po výsadbě. U výsadby podzimní už to je na závadu. Jakmile se objeví základy květních stvolů, vylamujeme je.

Jahody by určitě plodily, možná by některé i dozrály, ale sazenice už by neměla sílu na vytvoření základů květů pro příští rok. Mohlo by se stát, že by vůbec neplodila. Totéž může udělat i sadba kontejnerovaná. Když v létě kvete, květenství odstraníme. Aby sazenice měla sílu do růstu a tvorby základů květů pro příští rok.

• Sazenice z kelímků, sadbovačů, kontejnerů vysazujeme tak, aby byly zároveň s povrchem půdy. Nikdy sazenici nedáváme hlouběji, abychom neutopili srdéčko rostliny.

Sazenice prostokořenné vysazujeme obdobně. Pokud mají více listů, necháme jim tak tři nejmladší, stejně by ty starší v zimě odešly, uschly. Navíc rostlina bude mít méně starostí se zásobením listů vodou, lépe zakoření. Kořeny těchto sazenic rozprostíráme do šířky. Ať zakoření v ploše a teprve pak kotví v hloubce. Před a po výsadbě zalijeme, povrch hrůbku urovnáme, nakypříme.

Závlaha a provzdušnění půdy

Zaléváme podle potřeby, raději k rostlinám, než do plochy. Do podzimu rostliny zakoření, začnou jim narůstat další listy. Pokud by se zdálo, že se rostliny vytahují ze země, přimáčkneme je, dosypeme zeminu okolo nich. Kypříme, okopáváme, plejeme.

Rostliny jsou vděčné za živiny a vodu v půdě, ale též za provzdušňování hrůbků. Bez vzduchu v půdě rostou špatně. Zaléváme později navečer, vodou odraženou, nebo ohřátou sluncem v nějaké nádrži. Vodu ze studny ani vodovodu přímo nepoužíváme.

Foto autor

Otužujeme sazenice celeru

Sazenice celeru pravidelně zaléváme, ale nepřemokřujeme, aby ke kořenům mohl vzduch. Ideální doporučené teploty pro vypěstování pevných a kompaktních sazenic jsou 18–24 °C, v noci mohou poklesnout až na 12–14 °C. Koncem dubna však již začneme s otužováním sadby před výsadbou.

Optimální doporučené teploty pro otužování jsou 12–16 °C, za slunečného počasí až 20 °C, v noci pak může teplota poklesnout až na 6–10 °C. Optimální doba otužování je 5–10 dnů před výsadbou.

Dubnové výsevy kořenové zeleniny

Toto období je také vhodné pro výsev rané i pozdní mrkve, petržele a pastináku. V případě sucha je nutná závlaha pro lepší vzcházení, zejména při pěstování na hrůbcích. Vzcházející mrkev, petržel i pastinák jsou citlivé na dostatek vláhy a půdní škraloup. Je proto nutné dbát na kvalitní přípravu půdy před setím. Dané podmínky pro vzcházení výsevů zlepšíme krytem z netkané textilie,  která šetří vláhu, u raných mrkví také uspíší sklizeň.

Správně pěstovaná petržel v pravidelnými kořeny

Mrkev, petržel a pastinák

Pastinák, odrůda Bileas

Standardně vyséváme do záhonů 150 cm širokých se čtyřmi jednotlivými řádky, vzdálenými 25–35 cm nebo třemi dvojřádky vzdálenými 50 cm (v dvojřádku řádky od sebe 7 cm).

Do horších, mělčích a kamenitějších půd volíme u petržele odrůdy s kratším kořenem. Petržel vzchází pomaleji než mrkev, proto je citlivější na výskyt půdního škraloupu a na rovnoměrnost zásobení vláhou při vzcházení. 

Pro získání kvalitních kořenů mrkví, petržele či pastináku doporučujeme výsev na zmiňované hrůbky. Tento způsob pěstování poskytuje pěknější a vyrovnanější kořeny, které se výrazně snadněji sklízí.

Jak na hrůbky

Hrůbky si připravíme podobně, jako bychom sázeli brambory. Jen jsou mírně širší, asi 50–60 cm, horní část hrůbků se upravuje na šířku 15 cm s rovnou horní částí. Hrůbky jsou například u raných odrůd mrkve od sebe vzdáleny 50 cm , u pozdních odrůd pak 70–75 cm. Do takto připraveného hrůbku vysejeme dvojřádek nebo trojřádek ve vzdálenosti 2,5 cm.

Proč využít předklíčenou petržel

I pro běžné zahrádkáře je dostupné předklíčené osivo petržele pro snadnější založení porostu. V čem že spočívá princip předklíčení? U předklíčeného osiva jsou vyplaveny inhibiční látky a nastartovány fyziologické procesy klíčení.

Jedná se o poměrně přesnou technologii  jakéhosi koupání osiva ve speciálním osmotickém roztoku s následným vysušením. Takto upravené osivo klíčí ve srovnání s neošetřeným vyrovnaněji a nesrovnatelně rychleji. Má ovšem jedno specifikum. Nedá se skladovat a musí se vysít nejpozději 90 dní po této úpravě.

Předklíčená petržel na hrůbcích

Specifika předklíčeného osiva

Současně předklíčené osivo vyžaduje specifické zacházení. Nesmí totiž promrznout, a to ani při skladování ani po vysetí. Vysévá se až při optimálních podmínkách ke klíčení. U petržele je to obvykle v první polovině dubna. Každý rok je však jiný.

Nevyséváme proto zbytečně brzy. Počkáme si na vhodné období a po výsevu udržujeme záhonek do vyklíčení rovnoměrně vlhký. Za dobrých podmínek vyklíčí předklíčené osivo do 7 dní.

Pokud je někdo zvyklý používat preemergentní herbicidy, které se používají před vyklíčením, musí je v případě použití předklíčeného osiva aplikovat do tří dnů od vysetí. Pozdější aplikace by totiž mohla poškodit již klíčící semínka.

Také pro výsev předklíčeného osiva platí, že mu svědčí pěstování na hrůbcích.

Foto autor

Ke druhům kořenové zeleniny, které v zahradách pěstujeme jen občas, patří vodnice nebo tuřín. K těmto opomíjeným druhům můžeme právem přiřadit cukrovou řepu. Také ta má zajímavé využití a obsahuje zdraví prospěšné látky.

Výsadba do prokypřené půdy

Jako optimální se pro tuto trojici kořenové zeleniny jeví půdy kypré a humózní, protože možnosti rovnoměrného růstu bulev a bezproblémové sklizně usnadní pěstování. V každém případě je tedy důležité půdu dostatečně hluboko prokypřit. Minimálně do hloubky 25 cm.

V těžkých anebo kamenitých půdách si můžeme pomoci vytvářením vyvýšených hrůbkových záhonů. Půdy by měly být neutrální až zásadité. Pozor na převlhčené a těžké půdy se zvýšeným rizikem chorob a škůdců.

Nejenom na poli kvůli cukru může růst cukrová řepa

Čím se liší pěstební nároky vodnice, tuřínu a řepy

Všechny tři druhy mají podobné nároky na vodu. Doplňková závlaha je vhodná hlavně v první třetině až polovině vegetace, pozdější omezení závlahy nutí rostliny vytvářet hlubší kořeny a rovnoměrnější bulvy. Výjimkou jsou rané vodnice, kde větší nárok na vodu souvisí s cílem dopěstovat bulvy s křehčí dužninou.

Na teplo je nejnáročnější cukrová řepa, nejméně naopak tuřín. S tím souvisí i rozdílnost v termínu zahájení pěstování jednotlivých kultur. Optimální teplota se pohybuje okolo 18 °C, nejde o teplomilné druhy, naopak vodnice a tuřín jsou plně mrazuvzdorné rostliny. Záhřevné polohy mají význam jen u raných (májových) vodnic.

Cukrová řepa potřebuje organické hnojení

Výživě a hnojení je třeba věnovat dostatečnou pozornost. Zde také platí největší požadavek cukrové řepy. Vodnice ani tuřín organické hnojení nevyžadují.

• Dávku hnoje (či kompostu) pro řepu ve výši asi 30 kg/10 m² zapravíme na podzim společně s fosforečnými a draselnými hnojivy. Přehnojení dusíkem vede k nevyzrálým bulvám s krátkou uchovatelností a zvýšeným obsahem dusičnanů.

Nároky na hnojení vodnice a tuřínu jsou srovnatelné: 80 g N, 60–90 g P₂O₅, 160–200 K₂O na 10 m², hnůj nepoužíváme, aby bulvy nebyly houbovité a špatně skladovatelné.

• K řepě hnojíme cca 0,5 kg superfosfátu a síranu draselného na podzim, 0,3 kg síranu amonného a přihnojíme 0,2 kg ledku, to vše na 10 m².

Jak pěstovat cukrovou řepu

Cukrová řepa (Beta vulgaris var. altissima) je tedy nejnáročnější na vhodnou půdu, teplo, úroveň hnojení.

Půda musí být hluboko zkypřená, přičemž půda by měla být zryta včas – do října).

Osivo se vysévá mezi polovinou března až dubna v teplejších oblastech. Výsledný pěstební spon po vyjednocení je 0,4–0,5 x 0,25 m. Cukrovku napadá řada škůdců, hlavně mšice broskvoňová, dřepčíci, péče o porost je tedy namístě.

Průběžná závlaha podpoří kvalitu bulev s jemnou a sladkou dužninou. Optimum je úhrn srážek a závlahy 500–600 mm během vegetace. Především v létě pamatujeme na doplňkovou zálivku.

Dužninu z bulvy řepy cukrové lze upravit jako náplň do buchet

Sklizeň a využití řepy cukrové

Řepu můžeme sklízet, jakmile dorůstají bulvy přiměřené velikosti, ale lze je ponechávat až do zámrazu a postupně sklízet i na podzim. Bulvy dlouho vydrží ve studeném vlhčím sklepě.

Dužnina obsahuje okolo 75 % vody. Asi 18 % ve vodě rozpustných látek je složeno téměř z 90 % z cukru – sacharózy. Z minerálií obsahuje nejvíce draslík, o něco méně fosfor, vápník.

Cukrová řepa jako náplň do buchet

Příkladem použití cukrovky v kuchyni jsou řepánky. Pro přípravu je třeba připravit běžné těsto na buchty (tedy z hladké mouky). Řepu po okrájení nastrouháme, s trochou vody podusíme do hustší kaše, ke které přidáme koření (například perníkové). Nestačí-li vlastní cukr, ještě přidáme. K povaření můžeme ve variantě přidat mák. Po vychladnutí naplníme buchty a upečeme.

Foto autor

Po zrytí záhon pro mrkev a petržel uhrabeme, případně pro výsev připravíme hrůbky. S výsevem však ještě počkáme. Doporučuji vysévat mrkev a petržel co nejpozději v listopadu, případně v prosinci těsně před příchodem mrazů, kdy půda ještě není zmrzlá.

Při tomto způsobu výsevu semena vzejdou až v příštím roce na jaře v době, kdy bychom mohli půdu jen stěží připravit pro jarní výsevy. Docílíme tím ranější sklizně.

Mrkev vyrašila; foto Shutterstock

Prokypříme půdu do hloubky

Po technické stránce se podzimní výsev neliší od toho jarního. Základem je dobře připravený, odplevelený a urovnaný záhon. Jen je třeba zdůraznit, že pro mrkev i petržel je samozřejmě potřeba provést hlubší zrytí, aby se mohly kořeny správně vyvíjet a nevětvily se.

Důležité je také vědět, že mrkev a petržel patří mezi plodiny druhé tratě, což znamená, že nesnesou čerstvý hnůj.

Při volbě vhodného záhonku vycházíme z toho, že mrkev a petržel potřebují pro svůj zdárný růst lehčí až středně těžkou půdu, která bude přiměřeně hluboká k délce kořenů.

Řádky mrkve vyrůstají brzy na jaře; foto Shutterstock

Výsev a péče o mrkev a petržel

Na urovnaný záhon vyséváme do řádků s roztečí 20, 25 až 30 cm, v řádku optimálně 1 až 2 cm od sebe, do hloubky asi 1 cm. Po výsevu řádky zahrneme zeminou a uválíme nebo přitlačíme hráběmi naplocho.

• Podzimní výsevy nezaléváme. V půdě je na podzim obvykle vláhy dost. Navíc lze očekávat dostatek zimní vláhy, která zajistí klíčení osiva brzy na jaře.
• Do konce roku již nehnojíme, výživu necháme až na další vegetační období, kdy rostliny vzejdou a porostou.

Pro podzimní výsevy se hodí rané odrůdy, velmi odolné k vybíhání do květu. Z mrkví je to například Nantes 3, Karotina, Anina nebo Jarana F1. Z petrželí pak například odrůdy Orbis nebo Hanácká.

Kumariny zmůže dlouhý čas na klíčení

Často se stává, že mrkev i petržel přes naši nejlepší péči špatně vzcházejí. Co je příčinou?
Podobně jako u dalších druhů obsahují také semena mrkve a petržele inhibitory růstu (v tomto případě tzv. kumariny), které se musí při procesu klíčení odbourat. Pokud k tomu v potřebné době nedojde, klíčení osiva je inhibováno, omezeno až zastaveno.

Mrkev má náskok, aby pěkně narostla; foto Shutterstock

A právě v tomto spočívá půvab podzimního setí mrkve a petržele, protože osivo má více času se inhibitorů růstu zbavit. Na jaře pak osivo dříve vzchází a rostliny dříve a lépe rostou. Nezanedbatelný je i fakt, že se uspíší sklizeň.

První dvě, septorióza a alternariová skvrnitost, se týkají spíše listů nebo stonků než plodů. Mnohdy napadají mladé rostliny, dokonce už ty pěstované doma z výsevu.

Plíseň se pouští jak do listů, tak do stonků, a co je pro nás nejnepříjemnější, do plodů.

Septoriová skvrnitost na listu rajčete; foto J. Rod

Ošetření za použití chemie

Se slovem ošetření se pojí slovo postřik a s ním často slovo chemie a právě to poslední vyvolává obavy až odpor. Přitom chemie je všude kolem nás, to potvrdí každý lékař, veterinář, botanik, potravinář, badatel v oboru přírodních věd a další. V obecném a především v dobrém slova smyslu se bez chemie neobejdou.

Mnohdy napáchá více škod strach a postupy podle tzv. babských rad. Při použití konvenčních přípravků vím, jak účinkují, jakou mají ochrannou lhůtu, jak se v rostlině nebo na jejím povrchu chovají, pohybují. Stačí, abych si přečetl návod a vím, že některé se používají preventivně, jiné na začátku infekce, nebo si dokonce poradí v situaci, kdy už infekce v rostlině začíná vládnout.

Co se hodí na kosti a štítnou žlázu, prospěje i zelenině?

Daleko horší je spoléhat se třeba na ošetření půdy a rostliny mlékem s několika kapkami jódu, nebo na použití jedlé sody, roztoku soli ve vodě, použití acylpirinu, tabletek peroxidu vodíku, měděného drátu píchnutého do stonku. A často i proto, že jde o postupy, které se šíří rychle a občas z nich vypadne důležitý detail. Třeba to, že mléko nesmí být tepelně ošetřené, aby mohlo být pro rostlinu aspoň nepatrným zdrojem chybějících látek.

Nebo docela časté je tvrzení, že když dáte pod sazenice skořápky, zabráníte fyziologickému nedostatku vápníku v průběhu vegetace. Slíbit, že něco takového pomůže na celou sezonu, může dát jen ten, kdo nemá moc velký přehled. Pravděpodobně to vzniká tak, že dotyčný jen přepisuje neověřené informace z cizích zdrojů. Nebo text, což je ještě méně férové, převedl v překladači do jazyka jen vzdáleně podobného češtině.

Projev nedostatku vápníku na mladých plodech. V půdě může být vápníku dostatek, jen vázne jeho čerpání kořeny a transport v potřebném množství. Foto I. Dvořák.

Fyziologický nedostatek vápníku srovná pěstitel pouze hnojivým postřikem. Sama rostlina si vápníkový deficit rovná tehdy, když teploty klesnou tak na 25 °C, půda pod 20 °C. Pak totiž začnou zase přirůstat kořeny. Když nepřirůstají špičky kořenů, nepřijímá rostlina dostatek vápníku pro výživu plodů. U rajčat to navíc platí  jen pro některé odrůdy – citlivější z těch velkých steakových.

• Pomoci může i stínění půdy pod keři, tedy světlý mulč, který brání akumulaci tepla v půdě. Ale když je ve dne v noci přes 20 °C, nepomůže ani to.

Ošetření rajčat bez chemie aneb dědkovské rady

Takže abych jen nezpochybňoval rádoby rady jiných, nabízím něco úplně jiného: dědkovské rady. Bude mi šedesát, rajčata už nějaké desetiletí znám, za vyřčené mohu ručit.

K výsadbě

U tyčkových rajčat je první opatření sázení na řídko. Tedy alespoň 45–50 cm od sebe tak, aby se řadami dalo snadno projít.  Keříková rajčata vysazujeme stejně daleko na hrůbky, jako jsou u brambor. Obě opatření umožní dobré osychání rostlin po deštích a rosách.

• Vysazujeme spíše na profukující stanoviště. Hýbající se rostliny se lépe opylí a dobře osychají.

Pokud máte místo, nesázejte rajčata do řádku, ale do kruhu. Takového, který bude mít v prostředku zapíchnutou tyč od slunečníku. No a když má přijít déšť, slunečník otevřeme, aby ochránil rajčata před deštěm.

Odpovídající výživa

Mnohdy trháme spodní listy v přesvědčení, že jsou napadené nějakou chorobou a ony jen strádají nedostatkem živin, dusíku, fosforu, draslíku, hořčíku.

Například nedostatek draslíku je fyzický či faktický, na ten obyčejně ukazuje nadměrné praskání plodů po větších rosách, po dešti. Pokud odrůda není na praskání hodně náchylná, srovná nedostatek nejen postřik síranem draselným, ale i zálivka.

Kapková závlaha umožňuje přivádět vodu ke kořenům, snižuje riziko výskytu plísní na vlhkých listech, foto Shutterstock

Nadzemní části rostlin, pokud to jde, chráníme před zálivkovou vodou, nezaléváme na listy, zejména ne navečer.
Odstraňujeme zálistky.

Pokud máme možnost, sázíme odrůdy rajčat rezistentní k plísni, nebo takové, které mají vyšší odolnost.
Zejména odrůdy steakové bychom měli v době střídavých teplot, spíše vysokých, na začátku tvorby plodů ošetřit nějakým vápenatým hnojivem určeným na list. Dvakrát třikrát po zhruba deseti dnech.

Prevence plísně aneb odkud se na rajčata přenáší

Na kompost by neměla přijít shnilá rajčata, ale ani nať z brambor napadená stejnými chorobami. Pamatuji si ze školních let, že se poškozená bramborová nať pálila. Proč to neudělat s tou rajčatovou.

• Z mnoha hledisek bychom měli na stejné místo rajčata sázet po pauze nejméně čtyřleté.

Pokud jde o houbové choroby rajčat, jsou tzv. dispoziční. Jestli pro ně nastanou podmínky, začnou se projevovat.
Takže, když se o sadbu staráme jak máme, nebude trpět septoriózou.

• Když udržíme rajčata suchá a ochráníme je před deštěm, budou rychle osychat. Tím snižujeme riziko napadení plísní. Podle oblastí se objeví někdy v červenci, jindy až v září, kdy jsou velké rosy, vyšší teploty a vzdušná vlhkost. Ranní mlhy nepřejí osychání listů. Někde se plíseň objevit nemusí.

Vlhčí rok mnohé pěstitele zaskočí. Když nemuseli, ošetřovali mlékem, jódem a dalšími „zaručenými přípravky“. Je-li však rok špatný a plíseň řádí, ochrana nefunguje.

Jak uchránit rajčata před plísní co nejdéle?

1. Vybereme odolné či tolerantní odrůdy.
2. Umístíme rajčata do prostoru s dostatkem světla a tepla, kde neprší.

Za těchto podmínek se už také v Česku rajčata pěstují ve velkém. V několikahektarových areálech skleníků, kde se dodržuje velmi přísná hygiena, kde se neošetřuje ničím rizikovým, kde se aplikuje biologická ochrana. Ale protože v těch sklenících není volná půda, nemohou ta rajčata být zvána ekologicky pěstovanými. Jsou zařazena v umělé skupině pesticid zero.

Rajčata zdobí každý zeleninový záhon – pokud je nenapadne plíseň bramborová, která se projeví na různých částech rostliny; foto Peter Gajdoštin

No a takové podmínky bychom v malém mohli mít ve skleníku, na zaskleném balkoně, v lodžii, ve fóliovníku. Dodržování hygienických pravidel je podmínkou. Tak trochu srovnatelné s covidem. Pořádně umyté ruce, dezinfekce v oknech a dveřích skleníků, fóliovníků – něco jako rouška, která brání náletu spor houbových chorob a škůdců.

Při péči o rajčata postupujeme od těch nejzdravějších k chudinkám. Při obráceném postupu bychom to špatné přenesli na rostliny pěkné, zdravé.

Zjistil jsem záhy, že nákup sazenic, sadby nebo také sádě, jak říkají odborníci, bude pro zahrádkáře v pandemické situaci jara 2021 komplikovanější než obvykle.

Dobře, zkusím to jako manželka, napadlo mě. Každou chvíli jí různí dopravci doručují obálky nebo balíčky a krabičky všech velikostí. Dokonce je v nich objednané zboží.

Startuji internet. Moje oblíbené zahradnické centrum zájemce upozorňuje, že sice mají zavřeno, ale že provozují zásilkový rozvoz zboží. Sadbové brambory jsem v nabídce ovšem nenašel, což mi potvrdili i telefonicky.

Nevadí. Poblíž je další centrum. Ha, sadbové brambory inzerují, ale jsou jen k osobnímu odběru. Ale prodejna je v jiném okrese. U dalších obchodníků jsem dopadl obdobně. Někteří prodávali sadbové brambory bez certifikace.

Cesta k cíli vedla přes hranice

Nakonec jsem i přes protiepidemiologická opatření svévolně překročil okresní hranici, abych získal státem uznané brambory.

Jsem prostě zvyklý sázet na zahradě sadbové brambory, které prošly uznávacím řízením státní instituce – Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Kdyby se na záhoně něco nepovedlo, vím, že v sadbě chyba nebyla.

V biologických disciplínách si ani odborník není jistý, že se mu za všech okolností jeho záměr zdaří. Potvrzuje to ostatně i známé lidové moudro: Čím hloupější sedlák, tím větší brambory.

Říká se také: Na sv. Marka má být brambor plná jamka. Je ovšem dobré vědět, že tohle doporučení se týká spíše brambor vhodných pro uskladnění.

Příprava brambor pro výsadbu se letos kvůli počasí protáhla, a tak vznikl trs, který bylo třeba opatrně rozdělit

Povedlo se: Brambora vydobytá z trsu sadby vcelku připravené k výsadbě

Obvyklé postupy letos prověřil chlad a mráz

Sadbu mám, a tak jako obvykle nechávám v přepravce rané brambory na chodbě narašit, častěji až naklíčit (4–6 týdnů) a sleduji teplotu půdy. Vím, že pro výsadbu raných odrůd je limitní teplota půdy 6–8 °C v hloubce 5–8 cm. Letos dlouhé chladné období výsadbu oddalovalo.

Později jsem klíčící hlízy zasypal slabou vrstvou půdy a lehce zavlažoval. Jenže pořád mrzlo. Brambory rostly a rostly. Když konečně mělo dojít k sázení, tak se 5 kg sadby chovalo jako jeden celek. Na spodní straně tohoto koláče byla vrstva prorostlých kořenů.

A kdyby jen kořenů. Ze stonků již vyrážely stolony, což je předpoklad tvorby nových hlíz. Po značném úsilí a při použití mnohých páčivých a trhacích technik se mi podařilo oddělit jednotlivé hlízy s relativně nepoškozenými klíči. Protože hlízy měly bohaté kořeny a stolony, brázdy jsem dostatečně zalil vodou. Zakořeněním se do určité míry eliminovala opožděná výsadba.

Velké, nebo rozumné brambory?

Jen mám určité dilema: Vyplývá z matematického vztahu nepřímé úměry mezi velikostí sklizených brambor a rozumu pěstitele. Mám vůbec chtít sklidit hodně velkých brambor? Vůči rodinné a sousedské veřejnosti jde přece o mou prestige! Nemohu se rozhodnout.

Je tu ještě jedno řešení: Vysít trávu a pro brambory dojít do super marketu. Jo, to by bylo super!

Foto autor

Hrůbky na poli kvůli zvířatům

Jeden důvod, proč hrůbky používat, mi už před lety vysvětlil taťka. Říkal, že kdyby měli vyorávat mrkev (u nás to byla odrůda Táborská) z nenahrůbkovaného pole, tak na těch půdách, na kterých hospodařili, by zmařili krávu a jalovici. Ty totiž tehdy tahaly vyorávač.

Vlastně to platí i na zahrádce: Je rozdíl, když ryjeme záhon, nebo když rozhrábneme hrůbek. Úspora energie a námahy se nedá přehlédnout Zřejmě i proto dnes přibývá zahrádek s hrůbky i pod kořenovou zeleninou.

Mrkev vytáhneme z hrůbku snadněji; foto Shutterstock

Rajčata, jahody, jabloně…

Na hrůbcích se pěstují i keříková rajčata. Velkovýroba tento způsob využívá běžně, v zahrádkách je to téma na diskuzi.

Pěstování na hrůbcích zlepšuje osychání plodů a natě po deštích a zálivce, snižuje pravděpodobnost a intenzitu napadení chorobami, jako je antraknóza, septorióza, plíseň bramboru na rajčeti.

Jahodník ve dvou řádcích na mohutném hrůbku; foto Shutterstock

Pokud považujeme jahody za ovoce, pak kultura jahod patří mezi plodiny, u kterých využíváme hrůbkování. Na hrůbky se vysazují jednořádky i dvouřádky, na širší hrůbky (zvýšené záhony) se vejde i více řad jahodníků.

• Výhody? Lepší zahřívání půdy, možnost optimálnějšího zásobení vodou, čistší jahody (i nenastýlané), vcelku snazší zpracování půdy či odplevelení meziřadí.

Jabloním má výsadba na hrůbky lépe řešit hospodaření s vodou a živinami, umožňuje výsadbu stromků v oblastech, kde se v průběhu roku může opakovaně zvyšovat hladina podzemní vody až třeba na úroveň původního půdního horizontu. Strom má kořeny částečně ve vyšší vrstvě půdy, kořeny v této vrstvě mohou dýchat. Strom pak záplavami tolik netrpí.