Základní pravidlo říká: Keříčková rajčata nezaštipujeme, tyčkové odrůdy v růstu mírníme. Ovšem intenzitu vylamování zálistků může ovlivnit další péče o kondici oblíbené plodiny nebo i odrůda.
Rajčata na záhon vybíráme spíše podle barvy a tvaru plodů než podle toho, zda je potřeba jim vylamovat zálistky. Ale je dobré pamatovat i na to, aby rajčata měla potřebné olistění rostliny. Připomeňme si, jaké nároky na pěstitelskou péči mají jednotlivé skupiny rajčat.
Jde o odrůdy keříčkové, polní. Pro odborníky determinantní odrůdy. V teplých oblastech, v záhřevných a živných půdách je můžeme pěstovat z výsevů. No a to jim vlastně do sklizně věnujeme jen čas na setí (a pak někdy i na pletí, ošetření proti houbovým chorobám).
Rajčata pěstovaná na poli; foto Shutterstock
Sejeme je obyčejně koncem dubna, na hrůbky, takové jaké děláme pro brambory. Dvě semínka 35 až 40 cm od sebe. Dík tomu, že jsou na místě od semínka, dokážou si rostliny sáhnout i dost hluboko pro vodu. Když se podíváte na pole s rajčaty, nikdy neuvidíte, že by je někdo zaléval.
Tato rajčata nevyštipujeme ani je nezbavujeme spodních listů. Jen je po zčervenání sklízíme, obyčejně tak nadvakrát, natřikrát. Nevadí jim, když je necháme na keři červená, nebrání zrání dalších. Obyčejně v té době už nekvetou.
Obě varianty lze nejen na místo vysévat, ale i sázet jako předpěstované sazenice. Pak je musíme do doby, než se pořádně ujmou a zakoření, občas zalít.
Tak trochu více péče potřebují poměrně málokdy pěstované polodeterminantní odrůdy. To jsou vlastně takové vyšší keříky nebo z druhé strany bráno tyčková rajčata, která nemají zájem se vytahovat, růst výš než nad pět vijanů. Prostě dorostou do určité výšky, vytvoří pět vijanů a pak už jen zrají.
Na péči náročná jsou indeterminantní odrůdy rajčat. Říkáme jim tyčkové. Rostly by někam k nebesům, ale my je zpravidla někdy v srpnu zakrátíme, odstraníme jim vrchol, aby již více nekvetly. Místo toho budou energii z listů a živiny ukládat jen do plodů a jejich zralosti. To je jejich prakticky poslední úkol.
Rozumně odlistěná rajčata
Předtím – už v červnu – začínáme s odstraňováním zálistků. Někdy odstraňujeme paušálně všechny. U drobných rajčátek a na živné půdě můžeme vedle jednoho kmenotvorného stonku nechat ještě jeden či dva další.
To znamená, že vedeme rajčátka na dva nebo tři výhony. I na nich pak odstraňujeme zálistky. U takových rostlin odstraňujeme i staré dosloužilé listy (žloutnoucí, spodní). Děláme to také proto, aby se rostliny prosvětlily, odspodu dobře osychaly, na listech se nemohly rychle usadit houbové choroby.
Rajčata u domu, chráněná stříškou před srážkami, tím i před vlhkostí s rizikem plísně. Přesto byla odlistěna až moc.
Dokud jsou listy zelené, funkční, neměli bychom je rostlinám brát. Chceme po nich, aby dávaly spousty sladkých vybarvených plodů, nesmíme jim brát továrnu na asimiláty!
Zkuste si dvě vedle sebe rostoucí rajčata odlistit na různé úrovni. Zjistíte, že nejsladší, aromatické budou plody z rostlin s dostatkem zelené plochy i v srpnu, září…
Rostliny, které mají rozsáhlý kořenový systém a jsou dobře zásobeny živinami a vodou, máme možnost pěstovat na dva nebo tři výhony.
Vhodné je to u bujně rostoucích odrůd, které rostou na svých kořenech, ale rovněž u odrůd roubovaných na kořeny cizí – na podnožové rajče.
Každý zálistek velmi rychle naroste do stádia, kdy sám začne kvést a vytvářet plody. Kořenový systém najednou musí zásobit vodou a živinami novou část rostliny, která je stejně náročná jako květenství, plody a listy na hlavní ose. A rostlina se dělí více méně spravedlivě.
Včas vylomený zálistek
Další specialitka je uplatnitelná při pěstování tzv. steakových rajčat. Ta zrají mnohem déle než třeba Start nebo Stupické. Od květu do dozrání u Stupického uteče cca 55 dnů, u steakových třeba až 70.
Steaková rajčata jsou vděčná za udržení zdravé asimilační plochy ve větším množství, než je obvyklé u běžných tyčkových. Proto u nich můžeme ponechat první dva listy zálistků a až nad nimi výhon zaštípnout.
U odrůdy Costoluto Genovese lze ponechat část zálistků ku prospěchu plodům
U hustších výsadeb nebo u odrůd s krátkými internodii (vzdálenostmi mezi dvěma listy nad sebou) necháváme olistěný každý druhý zálistek, u odrůd s řidším olistěním všechny. Mladé listy nahradí ty, které odstraňujeme odspodu rostliny, rajčata budou růst a zrát stále na plný výkon, z čerstvě narostlé, zdravé listové plochy. Tímto způsobem pečuji o svou oblíbenou odrůdu Costoluto Genovese.
Vyzkoušel jsem u rostlin chráněných pod stříškou, pěstovaných ve kbelících a provlékaných oky ve dvojitém provázku ponechat každý zálistek až nad první květenství. Plody na nich dozrávaly dobře, úroda koktejlových rajčat byla při udržení solidní chuti a vůně celkově vyšší.
Foto autor a Shutterstock
Kvalitu hroznů, mrazuvzdornost čili vyzrálost réví a dobrou tvorbu spících oček příznivě ovlivňuje i to, zda umíme odstraňovat zálistky.
Připomeňme, že na rozdíl od keříčkových odrůd vyžadují tyčkové odrůdy rajčat jak oporu, tak pravidelně odstraňovat zálistky.
Pěstitelovu radost z úrody rajčat občas pokazí nekróza, virózy, bakteriózy a další rostlinné poruchy a choroby. Lze plody bránit před nákazou a poškozením?
Zatímco velkopěstitelé vysévají keříčková rajčata přímo na stanoviště, pro zahradu obvykle předpěstujeme jak rajčata tyčková, tak keříčková.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
Pěkný den!
Pro pěstování rajčat mám k dispozici lodžii. Střecha lodžie chrání rajčata před deštěm a tak umožňuje regulovat přísun vody a neomezuje výběr odrůd na odrůdy odolné k plísni bramborové. Po těchto zkušenostech doporučuji udělat alespoň jednoduchou (provizorní, sezónní) stříšku i při pěstování rajčat u zdi domu nebo na záhonu. Musí však odolávat i silnému větru (není to velký problém – jde o vodorovnou plochu).
Dříve jsem pěstoval v půlmetrových kořenáčích tyčkovou odrůdu Cherrola. Důvodem byla dobrá chuť plodů a hlavně velmi malá potřeba vyštipování zálistků – rostliny byly řídce olistěny a z paždí listů vyrážely minimálně. Velmi časté praskání plodů, kterým je Cherrola známá, se pod střechou vůbec neprojevovalo.
Nyní pěstuji z důvodu snazší manipulace ve čtvrtmetrových kořenáčích keříčkové odrůdy Minigold a Rubínek. Je s nimi trochu více práce – rostliny je třeba trvale omezovat na tři výhony a pečlivě každého čtvrt metru všechny výhony vyvazovat k opěrné tyčce. Při tomto způsobu pěstování jsou rostliny vysoké asi tři čtvrtě metru. Výhodou je postupná sklizeň – Minigold je velice ranný a Rubínek na něj ve zralosti ideálně navazuje.
Při průběžném odstraňování všech květů od začátku srpna spolehlivě dorostou a dozrají i ty nejmenší plody do konce srpna. Kdo si chce vsadit na teplý podzim, může odstraňovat květy až od začátku září.
Milan Číha