Jedná se o jednoduchý a laciný způsob vypěstování nových rostlin, jímž rostou výhony blízko u země a často také při dotyku s půdou samy zakořeňují.
Pro cílené hřížení vybereme silný nekvetoucí výhonek rostoucí nízko nad zemí. Je-li třeba, odstraníme listy v části, kterou budeme zasypávat zemí.
Hříženi, kresba Shutterstock
O správnou vlhkost půdy musíme pečovat do zakořenění, podle druhu rostliny.
Metoda je velmi vhodná a doporučovaná pro rozmnožování většiny popínavých rostlin.
Tímto způsobem lze velmi snadno rozmnožit: muchovník (Amelanchier), azalky (Azalea), skalníky (Cotoneaster), zlatice (Forsythia), šeříky (Syringa) a kaliny (Viburnum opulus).
Hůře koření lískovníčky (Corylopsis), ruj (Cotinus), lýkovec (Daphne), vilín (Hamamelis), pěnišníky (Rhododendron) a magnolie.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Balkonové trvalky uložené přes zimu ve studeném suchém sklepě – pelargonie, fuchsie, libora, kopretina polokřovitá – se probouzejí rašením výhonů.
Do českých zahrádek se rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím samčích jehněd v jarním období.
Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.
Vysazujeme několik keřů, aby se navzájem dobře opylovaly, obvykle na vzdálenost tři až čtyři metry od sebe. Lísku můžeme vysadit na jaře nebo na podzim.
