Přihlásit
Rod dračík: Pestrá krása ze Severní Ameriky
Znáte rod dračík (Penstemon)? Poradíme vám s pěstováním odolných skalniček, krátkověkých trvalek i nádherných velkokvětých hybridů.
Severoamerický rod dračík (Penstemon) zahrnuje na 250 druhů nejrůznějších skalniček, trvalek i polokeřů. Mnohé z nich se staly velmi oblíbenými a často pěstovanými zahradními rostlinami. Velká variabilita dračíků v přírodě se samozřejmě odráží i v jejich nárocích na pěstování coby okrasných rostlin. Různé druhy a skupiny fungují v přírodě i na zahradě dosti odlišně a je dobré na tyto základní vlastnosti pamatovat.
Mnohé druhy, zejména z jihu USA či z Mexika, nemusí v našich podmínkách vůbec přezimovat. Jiné druhy jsou zase spíše krátkověké, takže je dobré je pravidelně množit nebo sklízet semena a přesévat. Naštěstí jsou k dispozici i druhy, které patří k efektním, velmi snadno pěstovatelným a dlouhověkým rostlinám – respektive především skalničkám.
Odolné dračíky pro skalky a suťoviště
Tip na množení: Většinu těchto odolných druhů lze snadno množit řízkováním. Jejich postranní větévky často samy přikořeňují.
Mezi nejsnáze pěstovatelné patří nižší, stálezelené polokeře, které dorůstají výšky 10–40 cm. Mezi nejvýznamnější zástupce řadíme druhy P. davidsonii, P. newberryi, P. rupicola, P. lyallii, P. fruticosus, P. barrettiae a P. pinifolius. Těmto dračíkům vyhovuje stanoviště na plném slunci a ideálně velmi dobře propustný, štěrkovitý substrát. Výborně rostou v suťovištích, která jsou tvořena různou frakcí kamenné suti a obsahují rovněž podíl písku, půdních i jílovitých částic. V těchto typech substrátu mají obvykle dostatek vody během vegetace, ale zároveň nikdy netrpí jejím nadbytkem, a to zejména během zimy.
Na druhou stranu suťoviště málokdy příliš vysychá, takže nehrozí ani riziko přílišného sucha během vegetace. Starší rostliny mohou tvořit i docela široké trsy. Jejich životnost na vhodném stanovišti může být u některých druhů (např. P. davidsonii či P. fruticosus) i patnáct či dokonce více let. Rostliny každoročně velmi ochotně nakvétají množstvím fialových, bílých či narůžovělých květů podle konkrétního druhu.
Krátkověké dračíky oživí trvalkové záhony
Další velká skupina je tvořena převážně bylinnými druhy (popřípadě pouze s dřevnatějící bází), které přežívají zimu v podobě listových růžic. Jde rovněž o vytrvalé, ale v řadě případů spíše krátkověké rostliny, které po výsadbě fungují nejčastěji 3–5 let. Na vhodném stanovišti se však často samy přesévají. Nakvétají obvykle počátkem léta. Jejich velkou výhodou je, že dokážou tolerovat širší spektrum výsadeb. Mimo skalky a suťoviště se tak často stávají i součástí klasických trvalkových záhonů. Ideální stanoviště je na plném slunci, tolerují ovšem také lehký polostín či střídavě přistíněné okraje záhonů.
Asi nejčastěji se v zahradách pěstuje dračík náprstníkovitý (Penstemon digitalis), a to především jeho červenolisté odrůdy ´Husker Red´ nebo novější ´Dakota Burgundy´. K dalším příkladům patří:
- P. pallidus s velmi světle fialovými, respektive téměř bílými květy,
- P. serrulatus s fialovými květy,
- P. smallii s nachově fialovými květy,
- P. hirsutus (běžně vysoká forma) s fialovými květy, kterému se daří na sušších záhonech.
Velkokvěté zahradní kultivary
Třetí skupinu tvoří vyšší, stálezelené a především velkokvěté zahradní kultivary dračíků, které se pěstují nejčastěji v kombinovaných trvalkových, ale i letničkových záhonech. Jde o několik desítek odrůd rozšířených především ve Velké Británii a přímořských státech západní Evropy. Ve většině případů se totiž nejedná o spolehlivě zimovzdorné rostliny a jejich uplatnění jako trvalek je u nás značně nejisté. V našich podmínkách dokáží obvykle přečkat pouze mírnější zimy, kdy teploty neklesají pod –10 °C, případně pokud jsou chráněny sněhem. Jde převážně o odrůdy známé pod zahradnickými jmény P. ×gloxinioides nebo P. ×hartwegii. Velmi hezkým druhem, který se podílel na vzniku této skupiny, je např. P. cobaea s velkými, bělavě fialovými květy, sám je však bohužel spíše krátkověký.
Tyto velkokvěté hybridy již nejsou příliš přizpůsobeny dlouhodobějšímu suchu. Vyhovují jim stanoviště s dostatečně výživným, kyprým a propustným zahradním substrátem a během vegetace rovněž dostatek vody. Jistý přísušek sice dokážou tolerovat, odrazí se ale výrazně v nárůstu rostlin a v bohatosti kvetení.
Jak na zimování a úspěšné množení?
V našich podmínkách jsou tyto velkokvěté rostliny uplatnitelné spíše jako vegetativně množená letničková kultura. Použitelné jsou rovněž jako nádobové rostliny pro letní umístění na slunných balkonech či terasách. Zimování je možné při teplotách kolem 0 °C, ideálně na světle. Velmi snadné je množení pozdně letními a podzimními, polovyzrálými řízky ve skleníku či pařeništi a následné zimování zakořeněných rostlin při teplotě 5–8 °C. Řízky je možno odebírat až do prvních mrazíků.
Při mírné zimě dokážou rostliny na záhoně přezimovat, o to lépe pak kvetou a kvetení i opakují. Přezimované rostliny nakvétají již koncem května, druhé kvetení začíná v polovině července a pokračuje až do podzimu. Odrůdy nakvétají v řadě pastelových barev – od čistě bílé, přes odstíny růžové, červené, fialové až po temně modrofialovou barvu.
Foto autor