Mohou obývat i vaši zahradu, ale vedou skrytý způsob života, takže si jich ani nemusíte všimnout. Huňatým ocasem a šikovností připomínají veverky. (Pokračování textu…)
Hvězdníky (Hippeastrum) lze i v domácích podmínkách poměrně snadno křížit a pokoušet se tak ve vlastní režii o vytvoření barevně či tvarově nových květních typů. (Pokračování textu…)
Bílé a červené hlávkové zelí se liší obsahem barevných antokyanů, což je i příčina výrazné barevné rozdílnosti pokrmů se zelím. (Pokračování textu…)
Šlechtění zeleniny a květin má v Česku dlouhou tradici. Patří k ní i Jitka Hrubešová ze šlechtitelské stanice v malé obci Vinary. Šlechtí tu odrůdy košťálové, kořenové a cibulové zeleniny.
Ing. Jitka Hrubešová a česnek Karel IV
Už v první třídě zkoušela Jitka Hrubešová křížit tulipány. Nejspíš k radosti tatínka Karla Křivského, jenž v té době s kolegy ve šlechtitelské stanici v Úhřeticích šlechtil zeleninu, obiloviny a množil tulipány. „Otec mě k tomu vedl už odmala, vždyť jsme žili přímo u jeho pracoviště. Dal mě základy a naučil mě tuto práci mít i jako koníček.“
Odborné znalosti získala posléze při studiu zahradnické fakulty v Lednici u profesora Lužného a Ing. Svitáčkové a během postgraduálního studia genetiky na Univerzitě Karlově v Praze. Pracovala pak ve šlechtitelských stanicích v Lysé nad Labem u Vladimíra Smékala a v Domoradicích.
„Otec šlechtil koncem 80. let v Klešicích u Heřmanova Městce. Po rozpadu Sempry zprivatizoval své pracoviště odkoupil své vyšlechtěné odrůdy a dalších 12 let se tu věnoval své profesi. S manželem jsme v Klešicích začali pracovat v roce 1991 na podzim, manžel řídil provoz a já pracovala jako pomocná šlechtitelka a sestra dělala účetní.“ Práce v rodinné šlechtitelské firmě trvala až do roku 2003. Přestože bylo v sortimentu 45 odrůd cibule, mrkve, zelí, kedluben, ředkviček, fazolu, růžičkové kapusty a česneku, trh již vyžadoval víc.
Šlechtitelská stanice ve Vinarech, která vznikla v roce 2004, se stala dalším místem, v němž dcera, už s manželem, pokračovala v rodovém šlechtitelském díle. Součástí genového materiálu se stalo i 25 odrůd z původního sortimentu Karla Křivského, ale kapitálem se stala i úzká spolupráce s firmou Semo Smržice.
„Pro Semo produkujeme nejvyšší stupně množení udržovaných odrůd. Oceňuji především odbornou spolupráci s ředitelem Janem Prášilem,“ pochvaluje si Jitka Hrubešová. Za zásadní pokládá rady, jak přizpůsobit novošlechtění požadavkům trhu tuzemského i zahraničního.
Dvouletý porost ředkvičky se bude sklízet kombajnem
Tady roste stará odrůda Slávie – dvoubarevná ředkvička
Sterilní linie mrkve – chybí u nich prašníky
Linie nové odrůdy kedlubnu
„Otec měl v Klešicích staré odrůdy Kleon a Kalen. Z Kleonu jsme vycházeli v našem novošlechtění, postupným individuálním a hromadným výběrem jsme vytvořili odrůdu Vinar, která ale neprošla registračními zkouškami. Materiál jsme dále zlepšovali a tím vznikla odrůda Karel IV. Ta se původně měla jmenovat Karel, po mém otci, ale to nebylo možné. Od nás je i bílý nepaličák Stepan. Také jsme leta prováděli udržovací šlechtění pro šlechtitele česneku Jana Kozáka.“ Ten je pro změnu švagr Jitky Hrubešové.
Česnek Stepan týden před sklizní
Podstatou udržovacího šlechtění je udržovat odrůdu v tom stavu, v jakém byla přihlášena.
Například u klasické odrůdy ředkvičky se provádí takto: „Celou plochu oseji jednou odrůdou, třeba Primou. Ve sklizňové zralosti ředkvičku vytrhám, ostře provedu výběr na tvar, praskání bulviček, vyšeptávání, jemný kořínek aj.
Třeba z 10 beden vyberu pouze jednu, ořežu nať a zkrátím kořínek. Vybrané bulvičky zasázím do fóliovníku a nechám včelám opylit. Osivo, které sklidím je nejvyšším stupněm šlechtění. Slouží pak k výsevu na pole a dodává se firmě Semo.“
Hybridní osivo (F1) se získává opylováním mateřské linie linií otcovskou.
Mateřská linie se vyrábí pomocí udržovatele, který zajistí opylení jinak sterilní linie. Otcovská linie se udržuje podobně jako nehybridní odrůda.
„U zelí se linie opylují ručně v poupěti metodou, kterou zavedl otec. Protože je zelí cizosprašné, musí se poupě natrhnout a opylit pylem květů té samé rostliny.“
U některých hybridů zelí ve Vinarech používají sterilní linie. S otcovskou linií se pracuje podobně.
„Je to piplačka, hodně ruční práce. Musíme být maximálně pečliví, důsledně vést záznamy o šlechtitelském materiálu a neobejdeme se bez šlechtitelského štěstí a intuice,“ dodává šlechtitelka.
Také syn se před časem rozhodl, že bude v rodinné šlechtitelské tradici pokračovat.
„Nejprve jsme mu to trošku znechutili, protože děti od malička musely hodně pomáhat, ale on ví, že tahle práce má smysl. Tatínek by měl radost, že jeho celoživotní práce a láska bude mít i po nás možná pokračovatele. V posledním období svého života k nám velmi rád jezdil, procházel a hodnotil porosty.
Foto autor
V zimě spí trvalky zakleté v podzemních pupenech, letničky dávno spálil mráz. Vázy zejí prázdnotou. Ale nemusí – suché květiny zastoupí ty čerstvé. (Pokračování textu…)
Arnošta Peteru znají mnozí pěstitelé z výstavišť, kde nabízí skalničky, bylinky a trvalky. Rostliny sám vysévá, řízkuje a také šlechtí. Vydali jsme se za ním pro rady. (Pokračování textu…)
Problémy s výživou révy na zahradě bývají spojeny s místem výsadby. Poměrně mohutný kořenový systém révy narůstá hluboko pod zem i do značné šířky. (Pokračování textu…)
Cibule i řezané stvoly hvězdníků se vzdor tomu, že je lidé pěstují a kříží už přes 200 let, stále neomrzely a drží se na předních místech prodejních žebříčků. (Pokračování textu…)
Krása andělských trumpet přitahuje. Vzrůst, velké vejčité listy a především volně visící, pohádkově tvarované květy s opojnou vůní. (Pokračování textu…)
Roztoči vlnovník a hálčivec poškozují révu jako první v sezoně. Abychom keře ochránili, měli bychom umět škůdce včas identifikovat. (Pokračování textu…)
Působí-li škvor viditelné škody na květech či ovoci, je možné tohoto nočního a vlhkomilného tvora chytat do pastí – do zavěšených hliněných květináčků, vyplněných senem nebo dřevitou vlnou. Pasti se škvory pak přemístíme k okrasným rostlinám, na kterých se vyskytují mšice.
