Proč je řez stromů „na babku“ spíše oddalováním konce než řešením? Václav Větvička se zamýšlí nad estetikou a dopady drastického ořezu korun.
Zatímco v sochařství jsou torza obdivovanými poklady světové kultury, v našich ulicích a alejích vzbuzují spíše rozpaky. Václav Větvička se ve své úvaze zamýšlí nad fenoménem stromů seřezaných „na babku“. Je tento drastický zásah do koruny stromu nezbytným kompromisem, nebo jen pomalým umíráním zelených velikánů, kterému chybí odvaha k velkorysejšímu řešení? Co se asi tak změnilo za – dejme tomu – třicet sedm let? Jak k stáru jako liška ocasem za sebou zametám stopy (tj. uklízím), tak jsem také padl na svůj někdejší text, připravený kdysi bůhví pro koho. Začínal takto:
„Myslím, že by se nenašel člověk, který by neobdivoval krásu a ušlechtilost soch, které vlastně ani nezobrazují úplnou skutečnost. Známá torza, jako to Afroditino nebo Venušino – to jsou poklady světové kultury! Bez ohledu na to, zda se torzy stala nehodou, či byla umělcovým záměrem.“
Na druhé straně (a teď narazím u arboristů) asi neexistuje nikdo, kdo by se v tichém úžasu zastavil před torzy, která se co chvíli objevují v našich ulicích. Mám na mysli torza stromů seřezaných „na babku“.
Hluboké sesazování snášejí relativně dobře například lípy
Jsou stromy, které po takovém způsobu ošetření přímo volají. Mám na mysli tzv. hlavaté vrby u mlýnských náhonů, na které Mistr Lada umisťoval své hastrmany. Takové by bez lidského zásahu nevznikly. Ale jimi pravděpodobně končí výčet dřevin, kterým takový drastický zásah – tedy amputace celého, roky budovaného korunového aparátu – vyhovuje. Přesněji řečeno, které jej alespoň tolerují.
Důvody, které vedou k rozhodnutí o hlubokém seříznutí stromových korun, jsou různé. Nejčastěji jde o aleje a stromořadí vysazené v době, kdy provoz nebyl tak náročný jako dnes. Do ulic se tehdy dostaly i stromy s širokými korunami, které dnes kolidují s dopravou.
„Věšáky“ jsou často vstupní branou pro houbové choroby, mohou zasychat a zkracují tak životnost stromů
V takovém případě se důvody pro hluboký řez mohou zdát objektivní. Přesto si myslím, že než tento polovičatý zásah, je vhodnější velkorysé řešení: Úplná náhrada veřejné zeleně. Bohužel k ní málokdo najde odvahu, a tak se přikloní k jakémusi kompromisu: seříznutí korun a zachování kmenů. Jako mnohé kompromisy, ani tento není skutečným řešením, jen problém oddaluje.
Stromy jsou na poškození (vítr, blesk) evolučně připraveny. Mají v pletivech „spící pupeny“, ze kterých se snaží korunu rekonstruovat. Nikdy už ale nová koruna nedosáhne staré majestátnosti.
Hlavní rizika neodborného řezu:
Existují případy, kdy je hluboký řez součástí soustavného záměru. Například v Linci nebo u pražského Lvího dvora jsou koruny jírovců pravidelně tvarovány. Výsledkem jsou výmladky, které vytvářejí zvláštní, komorní atmosféru. To je však srovnatelné s tvarováním živých plotů – je to plánovaný, neustále opakovaný proces, nikoliv jednorázová amputace z nouze.
Před rukou s pilou by měl mít vždy přednost rozum a rozmysl.
Foto Dalibor Auf
Nebo že by bylo výstižnější Stromové růže? Ale kdeže! Následující řádky budou o růžových stromech, rododendronech.
Jarozvěsty může být kdeco a kde kdo. Už vícekrát jsem prohlásil, že první vlaštovka jaro nedělá a že za toho prvního posla mám budníčka menšího, známého cilp-calpa, a za definitivní potvrzení jara pak…
My, nedočkavci, jimž se každá, i ta nejmírnější zima zdá dlouhá, si přivoláváme jaro rozmanitě. Začínáme, samo sebou, už začátkem prosince, barborkami.
Vrtalo mi hlavou, jak se (podle Karla Jaromíra Erbena) dává kohoutovi česneku. Jestli po stroužcích, nebo po plátcích. A náhodou jsem štědrodenní radu z Kytice mohl vyzkoušet.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
