Vyhledávání článků podle tagu růže

Růže křídlatoostnitá (Rosa omeiensis f. pteracantha čili růže omejská forma křídlatoostnitá) pochází z čínského Sečuánu a západního Himálaje.

Prohlédneme keřové i stromkové růže, neraší-li na nich výhony z podnože – vlky. Pokud  ano, odřežeme vlky co nejblíže starého dřeva.

Ani růžím se nevyhnuly laboratorní zkoušky matičky přírody. Vzala si je na paškál a u některých odrůd vytvořila krásné pupenové mutace.

Jarní řez bývá někdy označován jako řez základní, protože je rozhodující pro velikost keře a množství květů během celé sezony. Stříháme kolmo 5 až 8 mm nad očkem.

Jakmile půda rozmrzne a trochu se oteplí, odkrýváme růže. Nejdřív chvojí, s odhrábnutím zeminy počkáme, až začnou rašit očka. Obvykle raší koncem března.

Se správným zazimováním choulostivých rostlin pomůže i přikrývka z listí, především z bukového. Bukové listí se velmi pomalu rozkládá.

Během října nebo listopadu připravíme růže na zimu. Důkladně je zalijeme a po prvních mírných mrazech nakopčíme.

Pokud podzimní vysazení keřových růží nestihneme nebo přijde zima dříve, je pak vhodnější růže založit na chráněném místě a vysadit je až na jaře.

Ačkoliv předzahrádka může doladit vzhled domu, být jeho vizitkou a také prostorem, který vítá příchozí a zdraví kolemjdoucí, stává se někdy kamenem úrazu.

„Když jsem v únoru tohoto roku ochutnal první plod Opálu z loňské sklizně, měl jsem dojem, že tančím na slavnostním plese.“ Také tak může začít příspěvek pomologické diskuse.