Smil není jen rostlina, ale i kousek české historie. Václav Větvička vzpomíná na setkání se smilem, smilkou i slaměnkami a odhaluje jejich botanické zajímavosti.
Na sklonek léta jsem si vymyslel – ve vší počestnosti – smilstvo. Bratrstvo smilů například. Žádné šesté přikázání.
Stará čeština znala mezi osobními jmény jak Smila, tak Smilka; ze školy si pamatuju na Radu zvířat, sepsanou Smilem Flaškou z Pardubic. Současná botanická čeština zná smila a smilka s malým s na začátku. A aby to bylo „genderově“ vyvážené, tak i smilku.
Do botaniky jméno smil zavedl Jan Svatopluk Presl kolem roku 1846 jako český ekvivalent pro vědecké, latinské jméno Helichrysum. Inspiroval se u jižních Slovanů: Bulhaři znali přímo smil, Srbové a Chorváti smilj, Slovinci smiljka a označovali tak rostliny nejen z rodů Helichrysum, ale i např. Gnaphalium (protěž). Prof. Machek poznamenal, že to je slovo velmi staré, prastaré – ale není dosud řádně vyloženo. S vědeckým názvem pro smil je to jiné. Slovo Helichrysum je složené z první části Heli- nebo Helio- a je odvozeno z řeckého helios = slunce. Druhá část vychází z řeckého chrýsos = zlato. Helichrysum je tedy „zlaté jako slunce“.
Smil písečný (Helichrysum arenarium)
Mé první setkání se smilem, spíš smilkou, bylo nevědomé; jako školáček druhotřídní jsem se občas zatoulal i do porostů smilky tuhé kdesi na pláních Luční hory nad Pecí. A tak musím chtě nechtě přiznat, že skutečné první mé smilové setkání tváří v tvář (tedy květy, úbory) bylo se smilem. Plným jménem byl Helichrysum arenarium, smil písečný, a upozornil mne na něj kolega Ada Češka řečený Patella, když jsme na stráních nad Slapskou zdrží vybírali plochy pro své diplomové práce. Vidím to místo jako dnes, ale zda tam ještě roste, nepovím. Je to kytka dnes „cé-dvojková“, to znamená silně ohrožená. V nejnovějším českém určovacím Klíči se o něm píše, že roste na písčinách, skalnatých mezích, stráních a pastvinách, kdysi roztroušeně, a v oblastech písčin a skalnatých údolí řek, dnes vzácně. Je to vytrvalá bylina, běloplstnatě chlupatá. Je 10 až 40 cm vysoká (já znám ty menší) a její „květy“, ve skutečnosti drobné úbory, vyrůstají v koncových chocholících. Kvete právě teď, někdy už od července, jindy až do října.
Smil trojpruhý (Helichrysum trilineatum)
Zahrádkáři dozajista znají jiný smil – ten vlašský, kterému lidé říkají „Maggi koření“. On opravdu tak voní. Botanicky je to Helichrysum italicum, smil italský.
Svého času velký rod smil (Helichrysum) péčí botaniků opustily takové byliny, jako jsou známé imortelky, nesmrtelky či slaměnky. Botanici jim odebrali smilové jméno a přidělili rodové jméno slaměnka. Všichni jistě znáte slaměnku listenatou, kdysi Helichrysum bracteatum, dnes Xerochrysum bracteatum. Pěstují se a jsou oblíbené pro suché (suchomázdřité) zákrovní listeny, často „korunově“ zbarvené. Pocházejí z Austrálie a Tasmánie. Australany jsou i smilky, dnes zařazené do rodu Rhodanthe (kdysi Helipterum). Plný jménem Rhodanthe chlorocephala subsp. rosea – smilek zelenohlavý růžový. Já jsem se tuto „slaměnku“ naučil jako Helipterum roseum, smilek růžový, a už to z hlavy nedostanu. Její či jeho úbory jsou menší než slaměnek, ale něžně růžové nebo bílé.
Na začátku smilového bratrstva ergo smilstva jsem vzpomněl korektní genderové vyvážení. Tu je máme: nádherná nízká horská tráva s jednokvětými klásky, zpravidla 10, někdy až 30 cm vysoká, je smilka tuhá (Nardus stricta). Smilkové hole ve Velké Fatře, ale i u pramene Labe jsou monumentální, třebaže nizounké. Smilka ale roste i v nižších polohách, na vřesovištích a rašeliništích. A díky štětinovitým listům tuhá opravdu je. S biblickým nardem ovšem nemá nic společného.
Foto Shutterstock a Dalibor Auf
Ať vezmu do ruky jakoukoliv botanickou příručku, klíč či květenu, vždy je na konci o orobinci. Puškvorec, ďáblík, okřehky, zevar – a orobinec.
Dětem začíná v září škola, zahrádkářům víceboj v rozmanitých disciplínách, kterých je třeba se zúčastnit a pokud možno v nich i uspět.
Praktické rady, ale například i úvahy odborníka o trendech v pěstování květin mohou zaujmout také v měsíci, který otvírá podzim. Vybrali jsme několik tipů na září i příští roky.
Když je na tom našinec dobře, může mít, kromě rodičů, i kmotra. Nikoliv toho mafiánského, ale kmocháčka, kmotříčka.
Lednový plán celosezonního pěstování zeleniny, v němž si ujasníme, jak budeme střídat druhy a doplňovat živiny do půdy, nám může přinést novou zkušenost i pěknou úrodu.
