– dýchání rostlin. Proces, při kterém se uhlík původního substrátu postupně transformuje na CO2 a vodík se postupně přenáší až na kyslík. V naprosté většině případů je konečným akceptorem vodíku molekulární kyslík, resp. kyslíkový iont.
R. je jedním z nejdůležitějších procesů v přírodě. Heterotrofní organismus tím získává energii velmi ekonomickým způsobem a regeneruje látky, které opětovně využívají autotrofní organismy. Konečným článkem tohoto procesu je mikroflóra, především půdní, která využívá i meziprodukty a konečné produkty metabolismu vyšších organismů. R. probíhá při nezvýšených nebo jen málo zvýšených teplotách, při normálních tlacích a značná část energie, která se přitom uvolňuje se využívá pro syntézu nových organických látek, pohyb a jiné potřeby organismu (např. smyslovému vnímání u vyšších organismů, k produkci efektů světélkujících mikrobů apod.). Proto je r. procesem relativně pomalým, začíná obvykle fosforylací substrátu, pokračuje vložením aktivační energie a teprve následně nastupuje celý řetěz enzymatických reakcí, které jednak rozkládají substrát a jednak ovlivňují biochemicky využitelnou energii (část energie se ale přeměńuje v entropii a ztrácí se jako teplo).
Poslední měsíc roku, necelých 50 hodin průměrného slunečního svitu čili asi 2 % celoročního úhrnu, teplota půdy směřuje pod nulu. Ale také slunovrat, Vánoce, někdy i na sněhu.