Některé včely mají růže jako zdroj pylu, jiné je využívají také jako stavební materiál. Jedněmi z nich jsou včely čalounice, podobné včelám domácím, ovšem s odlišným stylem života.
Tyto samotářsky hnízdící divoké včely se liší od ostatních druhů včel tím, že samičky mají pylosběrný aparát umístěný na spodní straně zadečku. Sběr pylu vyžaduje odlišnou techniku, než jakou používají včely nohosběrné. Samičky čalounic vyčesávají pyl z prašníků vrtivými pohyby zadečku. Tento styl není ovšem moc efektivní.
Divoké včelky, zvané čalounice vykusují z listů růže okrouhlé plátky, z nichž staví jednotlivé buňky hnízdeček pro své potomky. Čalounice a další divoké včely neobývají úly, nemají královnu jako včela medonosná. O potomstvo se starají samostatně, izolovaně, někdy žijí ve volných společenstvech na jednom místě.
Samičky kladou jednotlivá vajíčka do vhodných prostor, ke každému z nich přidají dávku pylu a nektaru či medu pro včelku, které se z vajíčka vylíhne. Jakmile naplní spižírnu jednoho vajíčka dostatečnými zásobami, komůrku zavíčkují a kladou další vajíčka, z nichž každému vytvoří odpovídající komůrku.
Jedna z čalounic si oblíbila jako stavební materiál právě listy růží. Jmenuje se čalounice růžová. Když objevíme stopy její činnosti, můžeme jí i najít. Jedná se o včelku zhruba 10 – 15 mm dlouhou, tmavou, chlupatou. To, že vykusuje listy růží je sice škodlivé, zejména z estetického hlediska, ale jinak je taková včelka v zahradě pokladem.
Nemá úl, kde by nabrala síly a nakrmila se v době deštivé a chladné. Létá i při teplotách jen několik málo stupňů nad nulou (v té době je včela medonosná doma, užívá si zásoby, které před tím vytvořila), každý den, bez ohledu na počasí. V letech, kdy včely mnoho nelétají, nebo tam, kde jich je málo, je v sadu a zahradě zastupují. Měli bychom se o ně starat a ne jim vytvářet překážky, hubit je.
Ošetřením keřů insekticidy sice zamezíme poškození listů, ale můžeme být vinni tím, že příští rok vylétne čalounic méně. Když jí otrávíme, ve chvíli kdy staví první buňku, zůstane bez potomstva, když o něco déle, nenaklade všech osm až deset vajíček včel příští generace. Pokud jim však vysadíme růže, které je zásobují pylem, zdrojem bílkovin a celé léto kvetoucí trvalky a letničky poskytující nektar, můžeme mít zahradu bohatší o malé, pracovité opylovače, které vlastně ani nevnímáme. A nemusíme se jich bát. Ony se víc bojí nás. Navíc si včelky mezi růžemi vybírají. Nikdy nevykusují části listů všech odrůd.
Některé růže (Kleine Dortmund) jsou zdrojem pylu
Všiml jsem si, že jim chutná například žlutě kvetoucí odrůda Freesia a některé půdopokryvné. Dobře rostou, takže se se ztrátou části listové plochy dobře vyrovnávají. Včelky nevykusují lístky skalkových odrůd, miniatur. Možná jim nechutnají, ale spíše je nelákají pro malé listy, ze kterých se nadají vykousnout požadované tvary v potřebné velikosti.
Foto autor a shutterstock
Je skvělé, když máme v zahradě kvetoucí rostliny, které přinášejí nejen krásu, ale také užitek. Tedy užitek pro včely a další opylovače.
Hmyzí opylovače zajímá, zda na zahradě najdou dostatek pastvy v podobě nektaru, medovice a pylu. Pokud ano, budeme je vídat často.
Nabízíme informace, kterými si můžete zpříjemnit čekání na jaro, a současně si ho pak užít ještě víc. Následují souvislosti však nejspíš znáte a podle toho si v zahradě počínáte. Už brzy se pustíte…
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujme na jarní pastvu včel, díky které včelstva zesílí a užitkové rostliny budou lépe plodit.
Ještě před nákupem semínek zelenin a květin, prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Pro přehlednost je nejsnazší označit sáčky s osivy již při jejich nákupu rokem pořízení. U starších si zkouškou klíčivosti stanovíme jejich kvalitu.
Pěkný den,
moc děkuji za zajímavý příspěvek, který jde zdánlivě za hranice zahrádkářství, ale ve skutečnosti je velmi vhodně doplňuje. Vždy jsem si myslel, že jediným opylovačem za chladných a větrných jarních dní jsou čmeláci. Poučil jsem se – naše rybízy a angrešty tedy mohou opylovat i samotářky.
Ve článku je zmínka o chemii, která množení samotářek omezuje. Přidávám naopak poznámku, jak množení samotářek podpořit. Není třeba kupovat předražené hmyzí hotely. Stačí rovná válcová nádoba se dnem, hluboká více než 10 cm (například středně velká konzerva od fazolí). Do ní nastrkejte duté větvičky s vnitřním průměrem 3 – 5 mm (například bezové). Větvičky by měly být o trochu kratší, než hloubka nádoby a zastrčené až po její dno – okraj nádoby vytvoří krátkou stříšku. Větviček dejte do nádoby co nejvíce – tak, abyste je v nádobě dobře upevnili – ptáci je rádi vytahují. Nádobu umístěte vodorovně blízko vhodného zdroje potravy.
Některé samotářky hnízdí v zemi – vhodným stanovištěm tak může být skalka nebo zídka s lehkým písčitým substrátem.
Vše dobré přeje
Milan Číha
Samotářek je spousta, některé hnízdí třeba v trámech starých stavení, ve starém dřevě, které jim jde vykousat. Zabydlely se mi i ve složených palubkách, tak jsem jim udělal ze zbytků panelák. Spojil jsem deset palubek, jednou rubem k sobě – pro druhy vyžadující větší otvor a pak rub, líc s menšími otvory a uložil na místo otočené spíše j jihovýchodu, do odpoledního stínu stromů. A už je také solidně obsazeno. proti ptákům je dobré hustší pevné pletivo, aby ani v zimě k úlkům nemohly sýkory a třeba i datlíci a další neodlétající hmyzožravci.
Když on ten koupený se více líbí….A to pletivo by mělo být i na středním a horním dílu. A bude tam, jinak se z hotelu stane spižírna.