Diskusní fórum

Dobrý večer,
ráda bych si na zahrádce pěstovala Physalis a nevím, kde sehnat sazeničky.
Je tady někdo, kdo má s touto rostlinkou nějaké zkušenosti....je náročná?.....Prý je její plod velice chutný, zdravý a obsahuje hodně vit. C.
Prosím o radu, díky!

Mochyně jsou vzdálenými příbuznými rajčat, paprik, lilků i brambor - všechny jsou řazeny do stejné čeledi lilkovité - Solanaceae
Nejběžnější mochyně se kterou se můžete setkat v našich podmínkách je mochyně židovská (Physalis alkekengi) - je mrazuvzdorná a o jejich plodech se traduje, že jsou jedovaté. Není tomu tak, její plody jsou jedlé, jsou kyselkavě nechutné ale s vysokým obsahem karotenoidů. Jejímu většímu rozšíření brání spíše jejich malá velikost a fakt, že rostlina je snadno napadána v podzimních měsících padlím.

- V našich obchodech běžně dostanete plody mochyně peruánské (Physalis peruviana). Rostlina dorůstá výšek kolem 1 m a bobule mají průměr 2-3 cm, vybarvují se do žlutě a dužnina je u nich sladká.
- Mochyně mexická (Physalis philadelphica, syn. ixocarpa) - někdy je nazývána "tomatillo". Je druhou nejrozšířenější mochyní. Plody jsou velké, až 5 cm v průměru a rostlina celkově mívá výšku také kolem 1 m. Dá se velice snadno pěstovat, spolehlivě plodí a poskytuje velmi chutnou šťávu na džemy. Nevýhodou této mochyně je praskání kalichu, které je později příčinou hniloby plodů. Barva zralých plodů je zelená, žlutá nebo načervenalá až fialová, a dužnina je sladká a šťavnatá. Má řadu vyšlechtěných kultivarů (´New Sugar Giant´), které jsou po celém světě zaváděny jako skleníkové kultury - získávají se tak větší a sladší plody, navíc se prodlužuje doba zrání.
- Poslední u nás nejznámější je Physalis pruinosa - český botanický název nemá. Patří mezi mochyněmi k nejmenším druhům dorůstajícím do výšky asi 30 cm. Řídce se větví, plody jsou drobné jen asi 1 cm velké, v plné zralosti nažloutlé s ananasovou příjemnou chutí.

Výše popsané tři druhy jsou u nás jednoletými. Lze sehnat osivo v obchodech se zahrádkářskými osivy a potřebami, sadbu pak občas nabízejí pěstitelé zahradnických kuriozit a exotických rostlin, nebo spíše někteří pěstitelé zeleniny než květin. Pro jejich dobrou ovocnou a osvěžující chuť je pravděpodobné, že se bude jejich nabídka více zpřístupňovat. Plody jsou hodnotné svým obsahem vitamínu A a C, dále karotenoidů, organických kyselin a cukrů. Navíc jsou to rostliny neobyčejně odolné vůči různým chorobám a škůdcům. Zvlášť ceněné v tomto ohledu je Tomatillo, neboť má stejně široké využití jako rajčata, ale na rozdíl od nich dříve dozrává i v chladnějších podmínkách a patří mezi trvanlivější plody.
Pro konzumaci musí být plody plně zralé a sklízet je můžeme těsně před spotřebováním, protože u nich nehrozí napadání škůdci, chorobami ani ptactvem. Kalichy odstraňujeme, jsou nejedlé. Bobule většiny druhů jsou za syrova mdlé a často hodnocené jako bez chuti. Výborné jsou ale pro výrobu lahodných zavařenin, šťáv a kompotů. Mochyně peruánská na první ochutnání zaujme ze všech asi nejvíce, ale po vyprchání jahodové vůně rychle ztrácí na své další přitažlivosti. Dříve byla dovážena ve větším množství do Evropy z Jižní Afriky jako džem - želé, pod názvem tippari:
- 1kg plodů mochyně peruánské, trocha vody, asi 1kg cukru:
z plodů odstraníte kalichy a povařte je s menším množstvím vody aby šly dobře míchat. Šťávu vylisujte a přidejte stejné množství cukru. Vařte zvolna do úplného rozpuštění cukru, kdy sbírejte z povrchu pěnu. Nalijte do zavařovacích sklenic a uzavřete víčky.

Pokud se Vám podaří sehnat osivo nebo sadbu a budete se chtít dovědět více o nárocích a pěstování, doporučuji časopis Zahrádkář 8 /2009, kde se v článku Roberta Pokludy o Mochyních dočtete více. Časopis je také možné získat samostatně i bez předplatného přímo v redakci časopisu.

Physalis peruviana pěstuji každý rok, máme ji velmi rádi. Osivo je k mání běžně na stojenech s osivy v supermarketech. Sazeničky je třeba předpěstovat stejně jako rajčata nebo papriky, i nároky na pěstování jsou obdobné. Dobře se jí daří na slunečném pozemku, vyžaduje dostatečnou závlahu a vhodná je i opora (vzrostlá rostlina vytváří keř asi jako keříčkové rajče, cca 1m vysoký).
Plody se sklízí cca od srpna průběžně, zralé jsou, když kalichy změní barvu ze zelené na béžovou , plody uvnitř jsou oranžové.
Před prvními mrazíky zralé a téměř zralé plody i s kalichy otrháme a dáme na lísce do sklepa a spotřebováváme průběžně, vydrží takto velmi dlouho.