Diskusní fórum

Zdravím Vás, vážení. Marně se snažím zjistit věrohodné údaje o meruzalce, jejíž plody se dají využít. Podle některých pramenů existuje meruzalka plodová (ribes x ribes) s menšími bobulemi a meruzalka velkoplodá (ribes aureum x ribes) vypěstěná pro větší a hodnotnější plody (cca 1,5cm), na níž se podílejí i šlechtitelé na jižní Moravě (Jašík - -Černá-, -Tmavá-, -Černá výběr-, -Černá ranná-, -Žlutoplodá-, Dolejší, Kott, Šenk). Pak prý existuje americký kultivar -Black Giant Missouri-, zřejmě jiného původu. Když už meruzalku seženete (velmi těžce a spíše náhodně), nedozvíte co Vám vlastně prodali. Pak je ovšem otázka, zda Vaše nespokojenost s plody je zapříčiněná Vámi nebo nežádoucím kultivarem či druhem.
Meruzalky se dají dobře rozmnožovat vegetativně (generativně nejsou zaručeny vlastnosti mateřské rostliny). Prosím, ozvěte se se svými zkušenostmi a zejména kde se dají vhodné rostliny sehnat. Z výše uvedeného je zřejmé, že pomoci nejlépe mohou drobní pěstitelé s dobrými zkušenostmi s "něčím" co mají na zahradě. Děkuji, s pozdravem Borecký

Rod Ribes, čeleď Grossulariaceae v sobě zahrnuje zhruba 150 druhů rozšířených hlavně v mírném až studenějším pásmu severní polokoule. Jsou mezi nimi druhy využívané jako okrasně sadovnické a pro ovocnářské účely.

Nejznámější je červený rybíz (Ribes rubrum), který je také prvním člověkem pěstovaným druhem využívaným ve své evropské domovině. Římané ho ovšem ještě neznali, první zmínky o jeho záměrném pěstování pocházejí ze šestnáctého století spojené s rozvojem zahradnictví na venkově. Dnes opomíjené staré druhy špatně plodí, ale pokud se dostanou do vhodných podmínek, zejména chráněných před ptáky, pak se stávají velmi produktivními. Červený rybíz je velice oblíbený hlavně ve Skandinávských zemích a Rusku, jeho podstatně nižší obliba je ve většině evropských zemích i v USA.
- Ve svých pěstitelských nárocích pak patří mezi nejskromnější ovoce tohoto rodu – spokojí se i s polo-stinným stanovištěm nebo chladnějšími místy v zahradě; na slunných stanovištích se ale od něho dočkáme plodů sladších a chutnějších.
Bílý rybíz je odrůdou vyšlechtěnou postupnou selekcí rostlin s bezbarvými plody, osobitým aroma a chutí. Není sice tak plodný jako červený, ale jeho nižší obsah kyselin je vítaným v kulinářském využití.


Černý rybíz ( R. nigrum) je často spojován pěstitelsky s červeným, přestože jsou mezi nimi rozdíly. Plodí na jednoletých výhonech tmavými nachovými až černými plody s výraznou a nezapomenutelnou chutí. Aromatické jsou u rostliny i listy a stonky.
Staří Řekové a Římané černý rybíz neznali a stejně tak i jiné rybízy a srstku (angrešt). Do šestnáctého století byl využíván jako lék proti angíně a nachlazení. Později se stal oblíbeným a rozšířil se do dnešních dnů hlavně v Evropě; v Americe se pěstuje méně. Cení se zejména svým vysokým obsahem vit. C. V přírodě se černý rybíz občas vyskytuje ve vlhčích oblastech severní Evropy a Asie. Hlavními metodami šlechtění je spíše selekce; záměrná hybridizace – křížení příbuzných druhů, je možná - příkladem je ´Josta´ (kříženec černého rybízu a angreštu – podobá se beztrnému angreštu s bohatou úrodou plodů chuti černého rybízu).
- Pro dobrou plodnost je nezbytné vlhčí stanoviště s bohatou půdou, rostlině velmi vyhovuje vydatné nastýlání a mulčování. Má nižší nároky na světlo a spokojí se i s polostínem. V oblastech kde hrozí pozdní jarní mrazíky je pak vhodnější vybírat z pozdních odrůd, protože u raných kultivarů hrozí poškození květů.

----------------------------
Z amerických druhů patří do rodu rybíz i meruzalka zlatá (R. aureum) s voňavými světle žlutými květy, která je využívána hlavně jako podnož pro stromkové angrešty.
Velkoplodé americké a kanadské odrůdy mají svůj původ v druzích R. odoratum a R. bracteosum. Další velké možnosti pro šlechtění jsou vkládány do křížení hodnotných kultivarů s R. pauciflorum, R. petiolare a R. procumbens z oblastí Sibiře a R. janczewskii z oblasti Altaje a Střední Asie.

V posledních desetiletích vznikla řada nových kříženců rybízu, velice dobře ovocnářsky využitelných hybridů, souborně označovaných jako Ribes nidigrolaria. Název vychází z druhů rodičovských rostlin použitých ke křížení – R. nigrum, R. divaricum, R. grossularia. Z tohoto křížení vzešla i výše zmíněná ´Josta´, dále ´Jogranda´, ´Jostine´, ´Jocheline´ a ´Jochina´. Tyto kříženci se vyznačují bobulemi ve velikostech kolem 1,5 cm, bohatě plodí na jednoletém i starším dřevě s vyššími výnosy než u černého rybízu. Keře rostou bujněji, rostliny jsou cizosprašné a snadno se množí řízkováním.

Z dalších ovocnářsky významných druhů rodu Ribes je R. petraeum (´Vierlandský´) a R. multiflorum (´Heinemannův pozdní´, ´Rondom´). Křížení odrůd těchto druhů s odrůdami původem z Ribes rubrum dalo základ odrůdám s delšími hrozny, většími bobulemi a jakostním ovocem. Jejich nevýhodou je sklon k rozklesávání keřů, vyholování plodonosného obrostu a vyšší citlivost k houbovým chorobám. Dalším kombinačním křížením s odrůdami R. petraeum se dědí jeho silný růst, plastičnost k ekologickému pěstování a dobrý zdravotní stav.
Křížení s R. multiflorum vnáší do nových odrůd vysokou plodnost, dlouhý hrozen, stopky a vyšší počet bobulí. Nepříznivými vlastnostmi je pak rozkladitý růst keřů, pozdní zralost a vyšší kyselost plodů.
----------------------------

Původním evropským druhem rodu Ribes je pak srstka obecná – angrešt (R. grossularia; Grossularia uva-crispa). První zmínky o jejím pěstování lze najít již ve třináctém století; záměrná selekce pro získání velkých plodů však začala až ve století devatenáctém. Původní druhy jsou ve svých nárocích poměrně skromné, jejich plody mají proměnlivou barvu i velikost. Na vzniku novějších odrůd se pak podíleli srstka šípková (G. cynosbati) a s. hloholistá (G. oxyacanthoides).
Americké odrůdy jsou vyšlechtěné ze srstky rozkladité (R. divaricum) jejíž velkou předností je odolnost proti americkému padlí, které ničí evropské ušlechtilé odrůdy angreštů. Má menší tmavé plody – bobule podobné černému rybízu a je méně trnitá. Za zmínku z amerických odrůd stojí ještě zelenoplodý ´Pixwell´ a srstka hloholistá (R. oxyanthoides) s drobnějšími červenými plody.
- Ve svých nárocích je pro srstky důležitou bohatá, vlhká, jílovitá půda. Nejméně vhodná jsou slunná a suchá místa s písčitou půdou a uzavřeným stanovištěm bez mírného pohybu vzduchu.

Je to již mnoho let co jsem si přivezl od pana Jašíka z Valtic 3 druhy velkoplodé meruzalky jejímž šlechtěním se zabýval.Jedna byla tmavá s plody jako černý rybíz,druhá podobná,ale ranější a třetí s plody tmavě červenými.Měl jsem jich tehdy asi 12 kusů.Zpracovávali jsme je na marmelády,sirupy a výborné byly i zavařené.Pěstoval jsem je jako stromkové.Pro stáří jsem je postupně likvidoval,až skončily všechny.Loni jsem náhodou na místě kde jsem je dřív pěstoval našel nový výhon,tak jsem jej zapěstoval na stromeček a letos by měl ukázat plody.Pokud jsem je měl všechny,tak v době květu se nesla zahradou nádherná vůně podobná skořici.Odpovídám na Váš dotaz pozdě,ale narazil jsem na něj až nyní.