Plody kaki se v českých obchodech objevují od října do konce roku. Mohou být označeny i jmény churma, persimon nebo tomel japonský.
Ovocný strom tomel japonský (Diospyros kaki Thumb) patří k pěti stům druhů rostlin, které botanici řadí do rodu Diospyros. Pro tuzemské zahrádkářské užití se však hodí jen některé jeho odrůdy.
V porovnání s vlastnostmi domácích ovocných druhů se plody některých odrůd kaki mohou lišit například obsahem tříslovin, tím i trpkou chutí plodů. Na tomelech se mohou vyskytovat i partenokarpické plody, tedy takové, které se vyvinuly bez předchozího opylení. S tím bývá spojena i vyšší tvrdost jejich dužniny. K eliminaci tříslovin nebo ke změknutí dužniny dochází až působením mrazu, obdobně jako u kdouloní a mišpule německé.
Samosprašnost nebo cizosprašnost odrůd tomelu ovlivňuje jejich plodnost. U cizosprašných odrůd je nutná přítomnost dvou různých odrůd nebo naroubování vhodné opylovací odrůdy do koruny cizosprašné.
Plody tomelu jsou velikostí srovnatelné s jablky. V závislosti na odrůdě mají srdcovitý nebo zploštělý tvar. Lákavá je výrazná barva plodů i dužnina na řezu, která je žlutá až oranžově-červená.
Kaki má charakteristickou hladkou, jakoby voskovou slupku. To je možná důvod, proč někteří lidé povrchovou vrstvu plodu loupají. Zcela zbytečně. Co je však potřeba odstranit, to je velký, tvrdý kalich.
Podle vlastností plodů se odrůdy kaki rozdělují do čtyř skupin označovaných anglickými zkratkami:
Na podzim 2019 jsem zakoupil kontejnerový špičák kaki odrůdy Jiro. Z popisu jsem vyčetl, že se jedná o velmi úrodnou, samosprašnou ranější odrůdu ze skupiny PCNA. Odrůda snáší pokles teploty až do -20 °C. Velké plody zploštělého tvaru dozrávají v první polovině října. Jejich chuť je sladká bez trpkých tónů z tříslovin. Nechyběla ani poznámka, že tomel japonský je geograficky řazen do subtropů.
Takto strohé konstatování vyvolá u případného zájemce o nákup stromku bezstarostný optimismus. Drobný zádrhel při pěstování tomelu ovšem spočívá v citlivosti mladých rostlin k mrazu i při mnohem mírnějších teplotách.
Stromek jsem vysadil na záhon a velmi pečlivě jsem ho proti chladu a mrazu obalil. Povrch půdy okolo stromku jsem zakryl plastovými pytli, abych zabránil přemokření a promrznutí půdy. Zakrytí půdy a výrazně suchá zima však způsobily zaschnutí kořenového systému.
Pro tomel je typické, že pozdě raší. Když však můj stromek stále nerašil, zjistil jsem, že ho snadno vytáhnu z půdy; měl degradovaný kořenový systém. Odstranil jsem mrtvé kořeny a sazenici s jediným silným – kůlovým – kořenem jsem zasadil do květináče. Ke svému překvapení jsem tím vymodlil tři pomalu rostoucí pupeny. Další dvě zimy jsem potom piplal stromek v nádobě v bezmrazé místnosti.
Po výsadbě do volné půdy jsem na zimu tomel zakrýval polystyrénovými deskami. Vnitřní prostor jsem ještě zasypal suchými lipovými listy.
Větší řezné rány je nutné zakrýt štěpařským voskem
Jaro 2024 bylo teplotně kolísavé. Postupně jsem odstranil tepelnou izolaci, protože tomel začal v teplém počasí rašit. Pak přišla pohroma.
Tehdejší celoplošný mráz zničil v Čechách nové přírůstky všech narašených ovocných dřevin včetně tomelu. Přízemní teplota na zahradě klesla na -7 °C (21. 4. 2024).
Ačkoliv zmrzly veškeré narašené pupeny tomelu, v relativně krátké době se stromek vzpamatoval, regeneroval a začal růst. Ale nedalo se očekávat, že toho roku znovu pokvete.
V následujícím roce jsem improvizovaně zakládal korunku tomelu. Překvapil mě pak bujným růstem letorostů. Přírůstky dosahovaly 60 až 70 cm a bylo nutné je krátit. Ukázalo se však, že větší řezné rány se hůře zacelují i při ošetření štěpařským voskem.
Zvláště terminál a k němu konkurenční výhon soupeří v koruně o růstovou dominanci, což lze řešit letním řezem. Bude-li stromek více plodit, vrcholový růst se nejspíš zmírní.
Tomel na mé zahrádce plodil dvakrát. Prvně měl pět plodů, poté jediný plod střední velikosti. Po odležení byly chuťově příjemné, až dosti sladké. Textura dužniny závisela na odrůdě, na termínu sklizně a na době odležení.
Doufám teď, že v roce 2026 náš tomel japonský vylepší svou bilanci a potěší nás ovocem, které jsme si už oblíbili.
Foto autor
Třetí únorový týden roku 2025, alespoň na svém začátku, ukázal, že zima ještě něco umí. Přišly mrazíky, místy by se dalo mluvit o pořádných mrazech.
Teplý průběh jara sliboval, že riziko houbové choroby – moniliniové spály višní – je letos nízké a že úrodu ovoce může ohrozit už jen chlad.
Únorový vpád ledového vzduchu ze severských končin do středoevropských zahrádek jako by chtěl skrýt svou hrozbu do kulis slunečných dní.
Klimatické změny přinášejí zájem o zkušenosti s tím, které rostliny lze nově v Česku pěstovat a jak. Pozornosti se v tom ohledu těší i kaki.
Během června mohou v zahradě postupně přibývat příznaky přítomnosti různých škůdců a chorob na ovocných plodinách, jako je padlí, pilatka třešňová, moniliová hniloba nebo plíseň šedá. Pokud nám zkušenosti a znalosti dovolí, reagujeme na ně.
Cenné informace – je zřejmé, že počasí v ČR není teplejší, ale destabilizované. Známí už dávno vzdali meruňky, nyní nahrazují broskvoně muchovníky.
Už několik let sklízíme na Pálavě ze dvou stromů asi 150 kg Kaki.
To Vám přeji! Měli Jste takovou úrodu i v roce 2024? U nás ve Středních Čechách pomrzly na jaře všechny jednoleté přírůstky na vlaškých ořešácích.