Kdoulovec i kdouloň patří do čeledi růžovitých. Oba mají krásní květy a různě velké plody, kterým říkáme malvice.
V podvědomí lidí je kdoulovec (Caenomeles japonica) braný spíše jako okrasný keř, který v dubnu a květnu bohatě kvete různě velkými a různě barevnými květy.
Chaenomeles japonica v květu
Pěstuje se jako:
Málo vitální odrůdy kdoulovce je možné pěstovat jako bonsaje.
Keře jsou významně trnité a špatně prostupné. Proto je možné ho použít i jako přírodní, tvarovanou bariéru. Pokud bude vyšší a někdo by se snažil jí prodrat, odnese to jak oblečení, tak i nohy a tělo.
Historicky se plody kdoulovce vkládaly do skříní nebo truhel, aby provoněly prádlo. Je to dáno také tím, že plody zpravidla nehnijí a dlouho vydrží.
Na keřích se po opylení vyvíjejí plody. Podle opylení a také podle odrůdy jsou různě velké. Čím více semen v plodu je, tím bývá větší. Plody jsou po dozrání žluté, někdy s líčkem, mastné a příjemně voňavé. Vůně se drží v mastném povrchu, proto nám budou po sklizni příjemně vonět ruce.
Když plody přezrávají, jejich konzistence se výrazně nemění, jen svraskávají a hnědnou.
Z plodů se připravují sirupy, kompoty, jamy, marmelády, pyré na míchání do směsí s dalším ovocem. Kvasí se na víno, pálenku či se přidávají do likérů. Dužninu, kterou prosladíme, můžeme použít jako kandované ovoce.
Jsou bohaté na pektin, vlákninu, aroma, které se používá při výrobě zmrzlin a mléčných výrobků. Obsahují vitamin C 50-100 mg/100g ovoce a ovocné kyseliny.
Mezi známé odrůdy kdoulovců patří:
Cydonia oblonga je dřevina, která je pěstovaná více jako okrasná pros své kvetení, než pro své plody, kdoule, které jsou poměrně specifické. Na stromech či keřích dozrávají v říjnu až listopadu. Pokud budeme chtít tyto plody jíst, musíme si zvyknout, že nejsou tak křehké a šťavnaté jako jablka nebo hrušky a na jídlo dozrávají až po sklizni. Dokonce ani odrůda Mjagkoplodnaja prý není dobrá přímo ze stromu.
Kdouloň se svými krásnými, jemnými květy
Též je kdouloň používána jako podnož pro hrušně. Rostou na nich slaběji, přinášejí časnější úrody a větší ovoce.
Jednou jsem ochutnával plody kdouloně přímo ze stromu. Bylo to kousek od Neratovic. Plody se daly docela dobře jíst. Trhal jsem je ne ze stromu, ale z většího keře u cesty v hospodářství, které je v místě už několik stovek let. Vedle kdouloní zde rostou více jak dvousetleté hrušně a ještě starší mišpule. Svahy jsou tam na sopečném podloží, obrácené k jihu až západu. Docela lituji, že jsem neměl v ruce fotoaparát, abych nafotil to, co tam rostlo.
Kdouloň se zpracovává více tepelně na marmelády (původní výraz marmeláda je právě kdouloňovým plodům vlastní), na kompot, různá želé, pasty čistě kdoulové nebo míchané s dalším ovocem. V tenké vrstvě se dá sušit, na tzv. ovocnou kůži. Ze šťavnatých odrůd se dělá mošt, vyrábět sirupy a konečně i pálenka.
Pokud jde o strom, je vhodný do nejteplejších oblastí ČR a je citlivější k zimním mrazům.
Kdouloň, kterou jsem měl v zahradě, zničil mráz až k zemi, v roce 2012. Nevzpamatovala se, už neobrazila. Tehdy jsme měli v zahradě více než – 20 °C a kdouloň byla jediným druhem, který nevydržel. Přežily meruňka, broskvoň, réva, ale kdouloň ne.
Foto autor a Shutterstock
Kdoule je exotický rozvětvený keř či stromek s pokroucenými větvemi, kdoulovce zase pro své barevné květenství favoritem u okrasných keřů.
Keře vnesou do zahrady vítané vlastnosti. Vymezí pozemek, podpoří intimitu, vytvoří příjemná zákoutí, skryjí méně vzhledná místa.
Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Mezi vysloveně nevhodné patří rychle působící formy dusičnanové a čpavkové, které jsou obsaženy v minerálních jednoduchých či plných (bezchloridových) hnojivech. Tato hnojiva výrazně podpoří nejen bujný růst travin a častější sečení, ale i nutnost doplňovat živiny.
Pěkný den, pane Dvořáku, máte-li zájem o odkopek kdouloně, pak mohu nabídnout – roste v Černošicích (asi 20 km na jih od Prahy ).
Přímo ze stromu se však rozhodně jíst nedá – je extrémně tvrdá. V rukavicích ji očistím od chloupků na povrchu a okrájím i se slupkou. Kaménčitý semeník je tak tvrdý, že jej nelze nožem překrojit, slupka obsahuje hodně pektinu. Při svaření za vyšší teploty (musíte stále míchat) na zavařeninu pěkně zčervená. Méně práce dá kompot, který je velmi lahodný.
Vše dobré přeje Milan Číha
Děkuji. Pane Čího, možná, že sklízíte moc brzy. Opadání chloupků je jedním ze znaků zrání. Ony jsou kdouloně opravdu hodně náročné na teplo, takže je možné, že by na lepším místě zrála lépe. Jestli je to jako u hrušek, pak kaménčitost vzniká kvůli tomu špatnému stanovišti, chladnům v době po konci kvetení. Nevím, jestli se známe, pro mě je kdouloň už pasé, ale jestli to není nějaká odrůda, ale místní záležitost ze semene, možná by bylo dobré domluvit se s profesorem Krškou, jestli o ní nemá zájem do sadu do Holovous.