Muchovník je jednou z nejméně náročných ovocných dřevin, které lze na zahradě pěstovat a zajistit si bohatou úrodu chutných plodů.
Díky vysoké mrazuvzdornosti, dlouhověkosti a minimálním nárokům na péči je vhodný i pro začínající zahrádkáře.
Muchovník a všechny jeho druhy patří k populárním znovuobjeveným jedlým rostlinám, jež si získávají zpět své příznivce nejenom z řad nadšenců zdravé výživy ale i ekologů.
Muchovník (Amelanchier) je velmi přizpůsobivý a snese široké spektrum podmínek. Nejlépe se mu daří na slunném stanovišti, kde plody dobře vyzrávají a mají plnou chuť. Snese i polostín, v něm však bývá úroda o něco nižší. Co se týče půdy, muchovník preferuje lehčí až středně těžké, propustné půdy s dostatkem humusu. Potřebuje kyselou půdu bez obsahu vápence, přednost dává rovnoměrnému vlhku. Dlouhodobé zamokření mu nesvědčí, proto není vhodné jej vysazovat do těžkých a nepropustných půd.
Muchovníky často rostou jako vícekmeny
Muchovník lze vysazovat na jaře i na podzim. Podzimní výsadba bývá výhodnější, protože rostlina do zimy zakoření a na jaře rychle nastartuje růst.
Při výsadbě je důležité dopřát rostlině dostatek prostoru. Keřové formy se vysazují zhruba dva až tři metry od sebe, stromkové tvary vyžadují ještě větší odstupy. Výsadbová jáma by měla být dostatečně prostorná, aby se kořeny mohly dobře rozložit. Zeminu je vhodné obohatit kompostem, který podpoří ujímání rostliny. Po výsadbě je nutná vydatná zálivka a v prvním roce také ochrana proti vysychání půdy, například pomocí mulče.
V prvních letech po výsadbě potřebuje muchovník pravidelnou zálivku, zejména v suchých obdobích. Jakmile se dobře zakoření, vystačí si obvykle s přirozenými srážkami. Z hlediska výživy patří muchovník mezi skromné dřeviny. Každoroční přidání kompostu na jaře obvykle postačuje. Nadměrné hnojení není žádoucí, protože může vést k bujnému růstu na úkor plodnosti.
Řez muchovníku není složitý, ale má svá specifika. Keř přirozeně vytváří více-kmenný tvar a bez zásahu by postupně houstl. Nejvhodnějším termínem řezu je časné jaro (před rašením). Cílem řezu je udržet vzdušný tvar keře s dostatkem světla. Odstraňují se především staré, poškozené nebo slabé výhony. Starší větve, které už méně plodí, je vhodné postupně vyřezávat až u země a nahrazovat je mladými výhony. U stromkových tvarů se řezem udržuje koruna a vyrovnaný poměr mezi růstem a plodností.
Sběr plodů
Muchovník kvete velmi brzy na jaře, často už v dubnu. Květy jsou samosprašné, takže i jediná rostlina je schopná plodit. Přítomnost opylovačů však může pozitivně ovlivnit velikost a množství plodů. Květy jsou voňavé, hvězdicovité čistě bílé barvy ve vzpřímených či lehce přepadavých hroznech o délce až 15 cm.
Muchovníkům se říká indiánské borůvky, neboť jejich plody jsou borůvkám podobné. Mají cca 1-1,5 cm v průměru, při úplném dozrání jsou temně modrofialové
Plody muchovníku dozrávají postupně od června do července. Zralé plody mají tmavou barvu a jsou sladké a šťavnaté. Sklizeň probíhá ručně a často v několika vlnách, protože plody na keři nedozrávají najednou. Plody se dají konzumovat čerstvé nebo dále zpracovávat. Díky jemné slupce nejsou vhodné k dlouhodobému skladování, proto je ideální je co nejdříve spotřebovat nebo zpracovat.
Dozrávající plody jsou oblíbenou pochoutkou ptactva
Muchovník je velmi odolný a jen zřídka trpí chorobami. Nejčastějším problémem bývá poškození plodů ptactvem, které si na sladkých bobulích rádo pochutná. V případě potřeby lze keře chránit sítěmi. Rostliny jsou dlouhověké a při minimální péči mohou plodit desítky let.
Příště se těšte na nejlepší odrůdy muchovníku 🙂
Foto Shutterstock
Méně známé, nebo jen zapomenuté druhy drobného ovoce, jako je bez černý, muchovník nebo zimolez. Důvody, proč si zaslouží místo na zahradě.
Sedíme s kolegou Ivanem Dvořákem, pracovníkem Odborného oddělení ČZS nad jeho dvěma díly Jedlých zahrad a zahrádek, které nedávno vyšly v nakladatelství Walden Press.
Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Borůvky v uvozovkách jsou druhy, kterým borůvky sice říkáme, ale s těmi lesními nemají z botanického ani pěstitelského hlediska prakticky nic společného.
Do našich zahrádek se v poslední době rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím kočiček v jarním období. Sazenice se prodávají jako stromky naroubované na kmínku.
