Nádorovitost kořenů brukvovitých napadá zelí, květák, kedlubny i další rostliny. Co si počít a jak chránit půdu před nákazou?
Krní vám zelí, květák nebo kedlubny a na jejich kořenech se tvoří podivné boule? Příčinou může být nádorovitost kořenů brukvovitých, závažná půdní choroba, jejíž původce dokáže v půdě přežívat řadu let. Jak se šíří a která preventivní opatření pomáhají omezit její výskyt?
Nádorovitost kořenů brukvovitých patří pravděpodobně k nejzávažnějším chorobám rostlin v našich podmínkách. Vyskytuje se však na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, nejvíce v mírném pásmu Evropy, Asie a Ameriky. Někdy se označuje také jako boulovitost, hlenka či plasmodiofora. První písemné zprávy o této chorobě pocházejí již z 1. století našeho letopočtu. Z našeho území jsou první zprávy z roku 1896, a to z okolí Veselí nad Lužnicí, kde se tehdy pěstovalo známé „veselské“ zelí.
Typickým příznakem je vytváření nádorů na kořenech, které mohou mít různý tvar a velikost. Tyto nádory je však třeba odlišovat od útvarů, které na kořenových krčcích způsobuje krytonosec zelný. Ty jsou duté a často se v nich nacházejí larvy škůdce.
Nádorovitost způsobuje mikroorganismus Plasmodiophora brassicae, jehož velikost se uvádí přibližně 3 μm, tedy 0,003 mm. Původce napadá rostliny z čeledi brukvovitých. Patří mezi ně především brukvovitá zelenina, například:
Napadeny mohou být také brukvovité olejniny, jako jsou řepka, řepice a hořčice, i brukvovité plodiny používané na zelené hnojení.
Nádorovitost na kořenech hořčice
Hostiteli původce jsou rovněž brukvovité plevele. U nás se jedná nejčastěji o ředkev ohnici, hořčici rolní, penízek rolní a kokošku pastuší tobolku, ale také o další druhy. Nádorovitost se může vyskytovat i na okrasných rostlinách, například zástupcích rodů Alyssum, Arabis, Cheiranthus, Draba, Iberis, Lepidium, Lunaria, Matthiola a Sisymbrium. Z této botanické čeledi je snad rezistentní jen křen selský.
V půdě může původce nádorovitosti přežívat bez přítomnosti hostitele i déle než 10 let, někdy se uvádí až 20 let. Jeho vitalitu nepoškodí ani průchod zažívacím traktem dobytka nebo silážovací procesy. Vyklíčené spory aktivně vyhledávají kořenové vlásky a kořeny rostlin, do nichž pronikají. Ve zvětšených buňkách kořenů se následně vytváří obrovské množství trvalých spor. V jednom gramu nádoru je řádově miliarda trvalých spor. V jednom gramu středně zamořené půdy se jich pak nachází řádově milion. Za ideálních podmínek může k infekci rostliny stačit dokonce jediná spora v 10 g půdy.
Příznaky nádorovitosti na kořenech pekingského zelí
Koncentrace spor v půdě se udržuje nebo zvyšuje pěstováním náchylných hostitelských plodin. Přispívá k tomu také neodstraňování brukvovitých plevelů z pozemků včas, tedy ještě před vytvořením nádorů. Chorobě vyhovují kyselé půdy, vyšší půdní vlhkost a vyšší teplota půdy. U nás však nádorovitost zjistili ve všech pěstitelských oblastech. Při průzkumu našeho území ji zaznamenali na pozemcích s půdní reakcí v rozmezí pH 4,7 až 7,4. Výskyt potvrdili ve všech výrobních oblastech, od nadmořské výšky 100 do 780 m n. m., v oblastech s průměrnou roční teplotou od 5,6 do 10,1 °C a s průměrnými srážkami 460 až 850 mm. Ve vyšších polohách a v oblastech s nižší průměrnou teplotou zjistili silnější napadení rostlin a vyšší ztráty na výnosech. Průzkum potvrdil nádorovitost na všech typech a druzích půd, nejčastěji na hnědozemích, nivních půdách a černozemích.
Ochrana proti této závažné chorobě je velmi problematická a doposud neexistuje žádné opatření, které by bylo stoprocentně účinné. Proti chorobě bylo vyzkoušeno více než sto různých fungicidních látek, většinou však s nepatrnou nebo žádnou účinností.
Průřez nádorky způsobenými krytonoscem zelným
Nejdůležitějším preventivním opatřením je ochrana dosud zdravé půdy před zamořením. Velmi důležité je používat absolutně zdravou sadbu a zamezit šíření půdy s původcem choroby i jinými způsoby. Rizikem může být obuv, nářadí, stroje, povrchová i drenážní voda, půda ulpělá na kořenech a hlízách rostlin, zamořený kompost a chlévský hnůj nebo navážky kontaminované půdy. Na zamořených pozemcích zásadně nepěstujeme náchylné plodiny z přímých výsevů, ale vždy jen ze zdravé předpěstované sadby. Dále je třeba podle možností uplatňovat více opatření souběžně, aby se jejich účinky sčítaly.
Ochrana proti nádorovitosti je velmi problematická a žádné opatření není stoprocentně účinné. Určitou účinnost vykazuje dusíkaté vápno, avšak za předpokladu použití vyšších dávek. Podle Rostlinolékařského portálu se doporučuje dávka 800 až 1 000 kg/ha, tedy 8 až 10 kg na 100 m². Důležité je také správné načasování aplikace: dusíkaté vápno se zapravuje do půdy nejméně dva týdny před výsadbou nebo tři týdny před výsevem hostitelské plodiny. Po aplikaci je nutné přípravek co nejrychleji zapravit do půdy. Látka musí být rovnoměrně rozhozena po celé ošetřované ploše a rovnoměrně zapravena do půdy. Autor doporučuje k zapravení použít půdní frézu nebo rotavátor.
Po zapravení je vhodné povrch půdy zalít větším množstvím vody. Po závlaze se ošetřená plocha nebo hromada substrátu překryje nepropustným materiálem, například fólií. Překrytí je možné po 5 až 7 dnech odstranit. Poté lze substrát převrstvit, půdu překypřit nebo ji nechat bez dalšího zásahu a počkat, až odezní reziduální fytotoxické účinky přípravku. Zda je možné ošetřenou půdu již použít, pomáhá posoudit takzvaný řeřichový test. Jde o jednoduchou a relativně rychlou zkoušku, která slouží k ověření, zda v půdě přetrvávají účinky nepříznivé pro růst rostlin.
Upozornění: Uvedené dávkování a postup je třeba před použitím ověřit podle aktuálních pokynů výrobce konkrétního přípravku a dodržet jeho etiketu i bezpečnostní pokyny.
Pěstitelé mohou k ozdravení zamořených půd využívat také takzvané lapací rostliny, především ředkev olejnou, a rostliny, které omezují životnost trvalých spor v půdě, například mátu peprnou a saturejku. U řepky olejky a částečně také u pekingského zelí mohou využít rezistentní odrůdy. Musí však počítat s tím, že tato rezistence nemusí působit proti všem patotypům (rasám) původce nádorovitosti.
Foto autor a Shutterstock
Chuť ostrá, ale přitom nasládlá. To je křen pěstovaný v Malíně u Kutné Hory, který byl v 19. století vyvážen pod ochrannou známkou do Ameriky.
Bakteriální nemoci poškodí desetinu z rostlin, které onemocněly nějakou chorobou. Na zahradě mohou způsobit nepříjemné trable.
Profesionální pěstitelé mají k dispozici aktuální zprávy o výskytu chorob. Vybíráme upozornění na patogen napadající zelí a jiné košťáloviny.
Botanický popis rostliny praví, že se kedlubna pěstuje pro osní hlízu, která vzniká tloustnutím a zkrácením stonku. Osní je skutečně od slova osa podobně jako osní obrazec nebo osní kříž.
Keřové a vyšší velkokvěté, stromkové růže a mini-růže uložíme k zazimování: Seřízneme výhony asi na polovinu délky, odklidíme opadané listí a přisypeme zeminu s příměsí dobrého kompostu. Vrstva by měla být tak vysoká, aby ochránila asi 15 cm spodní části keře.
