Lichořeřišnice není jen krásná okrasná letnička. Její listy, květy i semena jsou jedlé, využívají se v kuchyni i lidovém léčitelství.
Lichořeřišnici většina zahrádkářů zná jako nenáročnou okrasnou letničku. Málokdo ale ví, že její listy, květy i semena jsou jedlé a po staletí se využívají také v lidovém léčitelství. Proč by tato jihoamerická rostlina neměla chybět ani na vaší zahradě?
Lichořeřišnice menší
Je zajímavé sledovat, jak naši předkové přijímali rostliny přivezené z Nového světa. Stejně jako si zvykali na brambory nebo rajčata, postupně objevovali i lichořeřišnici – přesněji lichořeřišnici větší (Tropaeolum majus) a lichořeřišnici menší (Tropaeolum minus). Když se člověk podívá, k čemu všemu se dá využít, je vlastně škoda, že dnes není její všestrannost obecně známější.
Lichořeřišnice bývá spojována především s podporou močových cest. Tradičně se využívá při zánětech močového měchýře i ledvin, ale také při nachlazení, chřipce nebo bronchitidě. Díky vysokému obsahu vitaminu C byla dříve ceněna jako prostředek proti kurdějím (skorbutu). Naši předkové ji přidávali také do tinktur určených na podporu růstu vlasů a omezení jejich vypadávání.
Lichořeřišnice v méně častých_barvách
Lichořeřišnice menší dorazila do Evropy už na konci 16. století, větší přibližně o sto let později. Zpočátku se pěstovala hlavně jako okrasná rostlina, později se začaly využívat její léčivé účinky. Na stole však zůstala dodnes. Jedlé jsou čerstvé listy, květy i mladá semena. Z listů lze připravit šťávu, semena se dají namočit nebo naklíčit. Nejvýraznější chuť mají právě semena. Obsahují látky podobné těm, které najdeme v černé hořčici, a jsou příjemně pikantní. Listy a květy chutí připomínají potočnici, rukolu nebo ředkvičky. Zajímavou pochoutkou jsou také naložená poupata a nezralé plody. V octovém nebo slaném nálevu s pepřem mohou výborně nahradit kapary. Jen je potřeba počítat s tím, že na jednu skleničku jich budete muset nasbírat opravdu hodně.
Poupata i plody lichořeřišnice menší
Lichořeřišnice nesnáší jarní mrazíky, ale jinak patří mezi velmi nenáročné letničky. Vysévá se přímo na záhon kolem začátku května nebo se předpěstuje v kelímcích. Lichořeřišnice větší existuje v keříčkové i popínavé formě. Keříčková dorůstá přibližně do plochy 30 × 30 cm, zatímco popínavé rostliny dokážou během léta vytvořit několik metrů dlouhé výhony. Lichořeřišnice menší se pěstuje převážně jako plazivá rostlina a jedna rostlina dokáže pokrýt překvapivě velkou plochu. Na chudších půdách bohatěji kvete, na živnějších vytváří více listů, které mají jemnější chuť.
Lichořeřišnice – jedlá květina od semen až po květy
Osobně mám raději lichořeřišnici menší. Je méně rozšířená a její květy mi pokaždé připomenou slavnou filmovou komedii Adéla ještě nevečeřela.
Foto autor
Omrzel vás každoroční boj s mandelinkou či houbovými chorobami u brambor? Zkuste netradiční plodiny s jedlými hlízami jako jen oka či jakon.
Malé zahradníky možná ohromí, že obří slunečnice a jiné letničky musí v jediném roce vyklíčit, vyrůst, vykvést a vytvořit semínka.
V červnu pečujeme o založené a často již kvetoucí porosty nebo o letničky v nádobách. Plejeme, podle potřeby zaléváme, kontrolujeme výskyt škůdců a příznaky chorob a zasahujeme. Můžeme i vysévat.
Lichořeřišnice pěstujeme na zahrádkách a balkonech hlavně pro jejich krásné a výrazné květy. Hodí se však i do listového salátu.
Na letní řez meruněk a broskvoní si najdeme čas od června do srpna. Pozdější termín řezu může snížit odolnost ovocného stromu vůči mrazu. Účelem letního řezu je odstranit příliš hustý obrost hlavních větví, nevhodně rostoucí výhony, větve poškozené mechanicky, chorobami či škůdci.
