Lichořeřišnice není jen krásná okrasná letnička. Její listy, květy i semena jsou jedlé, využívají se v kuchyni i lidovém léčitelství.
Lichořeřišnici většina zahrádkářů zná jako nenáročnou okrasnou letničku. Málokdo ale ví, že její listy, květy i semena jsou jedlé a po staletí se využívají také v lidovém léčitelství. Proč by tato jihoamerická rostlina neměla chybět ani na vaší zahradě?
Lichořeřišnice menší
Je zajímavé sledovat, jak naši předkové přijímali rostliny přivezené z Nového světa. Stejně jako si zvykali na brambory nebo rajčata, postupně objevovali i lichořeřišnici – přesněji lichořeřišnici větší (Tropaeolum majus) a lichořeřišnici menší (Tropaeolum minus). Když se člověk podívá, k čemu všemu se dá využít, je vlastně škoda, že dnes není její všestrannost obecně známější.
Lichořeřišnice bývá spojována především s podporou močových cest. Tradičně se využívá při zánětech močového měchýře i ledvin, ale také při nachlazení, chřipce nebo bronchitidě. Díky vysokému obsahu vitaminu C byla dříve ceněna jako prostředek proti kurdějím (skorbutu). Naši předkové ji přidávali také do tinktur určených na podporu růstu vlasů a omezení jejich vypadávání.
Lichořeřišnice v méně častých_barvách
Lichořeřišnice menší dorazila do Evropy už na konci 16. století, větší přibližně o sto let později. Zpočátku se pěstovala hlavně jako okrasná rostlina, později se začaly využívat její léčivé účinky. Na stole však zůstala dodnes. Jedlé jsou čerstvé listy, květy i mladá semena. Z listů lze připravit šťávu, semena se dají namočit nebo naklíčit. Nejvýraznější chuť mají právě semena. Obsahují látky podobné těm, které najdeme v černé hořčici, a jsou příjemně pikantní. Listy a květy chutí připomínají potočnici, rukolu nebo ředkvičky. Zajímavou pochoutkou jsou také naložená poupata a nezralé plody. V octovém nebo slaném nálevu s pepřem mohou výborně nahradit kapary. Jen je potřeba počítat s tím, že na jednu skleničku jich budete muset nasbírat opravdu hodně.
Poupata i plody lichořeřišnice menší
Lichořeřišnice nesnáší jarní mrazíky, ale jinak patří mezi velmi nenáročné letničky. Vysévá se přímo na záhon kolem začátku května nebo se předpěstuje v kelímcích. Lichořeřišnice větší existuje v keříčkové i popínavé formě. Keříčková dorůstá přibližně do plochy 30 × 30 cm, zatímco popínavé rostliny dokážou během léta vytvořit několik metrů dlouhé výhony. Lichořeřišnice menší se pěstuje převážně jako plazivá rostlina a jedna rostlina dokáže pokrýt překvapivě velkou plochu. Na chudších půdách bohatěji kvete, na živnějších vytváří více listů, které mají jemnější chuť.
Lichořeřišnice – jedlá květina od semen až po květy
Osobně mám raději lichořeřišnici menší. Je méně rozšířená a její květy mi pokaždé připomenou slavnou filmovou komedii Adéla ještě nevečeřela.
Foto autor
Omrzel vás každoroční boj s mandelinkou či houbovými chorobami u brambor? Zkuste netradiční plodiny s jedlými hlízami jako jen oka či jakon.
Malé zahradníky možná ohromí, že obří slunečnice a jiné letničky musí v jediném roce vyklíčit, vyrůst, vykvést a vytvořit semínka.
V červnu pečujeme o založené a často již kvetoucí porosty nebo o letničky v nádobách. Plejeme, podle potřeby zaléváme, kontrolujeme výskyt škůdců a příznaky chorob a zasahujeme. Můžeme i vysévat.
Lichořeřišnice pěstujeme na zahrádkách a balkonech hlavně pro jejich krásné a výrazné květy. Hodí se však i do listového salátu.
Pro výjimečnou dobu jejího květu by čemeřice neměla v naší zahrádce chybět. Je to krásná, vděčná a velmi časně kvetoucí trvalka s vitálním olistěním během celého roku.
