Drobné cibuloviny nabízejí bohaté kvetení od zimy do léta. Seznamte se s jejich původem, biologií i možnostmi využití v zahradě.
Drobné cibuloviny patří k nejvděčnějším okrasným rostlinám zahrady. Nabízejí bohaté kvetení v době, kdy většina rostlin teprve odpočívá, a přitom nejsou náročné na péči. Přesto bývají často opomíjené. Jaký je jejich původ, čím se liší cibule od hlíz a odkud se k nám tyto rostliny dostaly?
Pojmem drobné cibuloviny nejčastěji označujeme druhy cibulovin a hlíznatých rostlin, které nepatří mezi nejvíce pěstované a známé druhy, jako jsou tulipány, lilie, narcisy nebo hyacinty. Přesto mají drobné cibuloviny zahradníkům rozhodně co nabídnout. V produkci cibulovin hraje prim Holandsko s více než 60% podílem. Odtud také pochází většina cibulí dostupných na našem trhu. Dovoz cibulovin není nijak limitován, a tak je současná nabídka druhů i odrůd nesrovnatelně širší než před třiceti lety, kdy se cibule nakupovaly v devizové cizině nebo se obtížně množily v našich klimatických podmínkách. Neustále přibývají nové druhy a především nové, velmi atraktivní odrůdy.
Cibule i hlízy se u rostlin vyvinuly jako zásobní orgány, které jim umožňují přečkat nepříznivé období – dlouhotrvající sucho nebo tuhou zimu. Cibule se skládá z rozšířené stonkové báze, na kterou přisedají zdužnatělé listy. Obsahuje všechny budoucí orgány nové rostliny – listy, stonek i květ. Díky tomu cibuloviny velmi rychle vyrážejí a kvetou a dají se s úspěchem i rychlit. Většina cibulí je obklopena poměrně tenkou papírovitou slupkou, která vznikla přeměnou cibulové suknice. U druhů, které v přírodě rostou ve vlhčí půdě, však tento ochranný obal někdy chybí. Takové cibule musíme uchovávat ve vlhčích pilinách nebo rašelině, aby nevysychaly. Kořínky cibulí vyrůstají z podpučí, což je nejchoulostivější část rostliny. Pokud se podpučí zničí nebo jen poškodí, cibule se obvykle stává bezcennou.
Okrasné cibuloviny se do našich zahrad dostaly z volné přírody a dnešní kultivary jsou výsledkem cílevědomé práce amatérských i profesionálních šlechtitelů.
Největší počet drobných cibulovin pochází ze subtropických oblastí, kde po chladné zimě následuje teplé a deštivé jaro. Rostliny zde během velmi krátké doby rychle vyraší a vykvetou. Po odkvětu následuje dlouhé období sucha, kdy rostliny zežloutnou a zatáhnou do cibulí, v nichž nepříznivé období přečkají. Typickou oblastí je Středomoří. Odtud pocházejí například šafrány, řebčíky, talovíny, sasanky či okrasné česneky. Tyto druhy kvetou většinou na jaře, některé i na podzim.
Další oblastí přirozeného výskytu jsou listnaté lesy mírného pásma, například v Severní Americe, částech Asie nebo na Pyrenejském poloostrově. V létě zde panuje dostatek srážek, v zimě leží sníh. V těchto podmínkách rostou sněženky, ladoňky, kandíky, ladoníky a další druhy. Některé kvetou v podrostu stromů a keřů, jiné ve volné krajině. Řada druhů kvete dokonce i v plném létě.
Nesmíme zapomenout ani na náhorní planiny střední Afriky a oblast jižní Afriky v okolí Kapského Města. Odtud pochází například hvězdník, frézie nebo gladioly a také řada pravidelně přicházejících zajímavých novinek.
Fotoarchiv Lukon Glads
Ušetřeme si práci a vyberme si cibuloviny, jejichž cibule či hlízy není nutné pravidelně vyndávat z půdy. Navíc se v porostu udrží minimálně několik let.
Které drobné cibuloviny zvolit pro smíšené výsadby okrasných rostlin, aby nám přečkaly zimní období a ideálně se i dál na stanovišti množily?
Vysazujeme většinu cibulovin a hlíznatých rostlin: narcisy, tulipány, hyacinty, cibulové kosatce, také drobné cibuloviny, jako jsou modřence nebo ladoňky.
Podzim a září zvlášť se hodí pro výsadbu cibulových květin. Za několik měsíců nás první jarní květy potěší tím víc, čím lepší podmínky rostlinám vytvoříme.
Ovoce z vlastní zahrady si právem ceníme. Začínáme-li zahrádkařit, věnujme své úsilí osvědčeným druhům. S jak velkou výsadbou a úrodou bychom pak mohli počítat?
