Články - Václav Větvička

Nelekejte se, žádná mortalita, natož morbidita v titulku není. A navíc, zem se netýká všech! Všech? Jakých všech? Inu, je únor, a to je čas na časné výsevy  (Pokračování textu…)

Na replice starého anglického plakátu – kdysi snad reklamy – je jediné slovo. A pak už jen obrázky nářadí čili vercajku. Od rýče po motyčku, kudlu či nůžky. (Pokračování textu…)

Botanik Václav Větvička v tištěném časopise Zahrádkář pravidelně odpovídá zahrádkářům, kteří se ptají po názvu neznámých rostlin. Přidává i zajímavosti. (Pokračování textu…)

Skříňka s líčidly. Snad každá z hereček má tu svou, na niž nedá dopustit. Kdybyste přesto tápali, najděte si stejnojmennou knížku Adolfa Branalda! (Pokračování textu…)

Ocúny umí překvapit. Některé kvetou na podzim, zatímco listy s plody vytvářejí na jaře. Pozoruhodné vlastnosti rostliny zachycují její lidová jména. (Pokračování textu…)

Anagalis s Violou. Ta jména připomínají postavy z řecké či antické mytologie. Jako třeba Dafnis a Chloe. Zůstaňme však v současnosti a na sklizeném poli. (Pokračování textu…)

Jarozvěsty může být kdeco a kde kdo. Už vícekrát jsem prohlásil, že první vlaštovka jaro nedělá a že za toho prvního posla mám budníčka menšího, známého cilp-calpa, a za definitivní potvrzení jara pak považuji přílet rorýsů. (Pokračování textu…)

My, nedočkavci, jimž se každá, i ta nejmírnější zima zdá dlouhá, si přivoláváme jaro rozmanitě. Začínáme, samo sebou, už začátkem prosince, barborkami. (Pokračování textu…)

Moje insekticidy mne sice stojí jednou týdně kilo slunečnicových semen – pardon, nažek – ale taky naplňujou hrdostí a jistotou, že ani tou nejmenší chemií nezatěžuju. Keře před okny, park, přírodu, svět. (Pokračování textu…)

Kozoroha v přírodě nenajdete. Tedy alespoň v té naší; nejen české, ale i světské, zemské. Teď v lednu je už pozdě honit bycha i kozoroha, nejlíp je asi vidět od června – a snad až do září. (Pokračování textu…)