Řezem ovlivníme velikost růžových květů: Při hlubším řezu naroste sice méně výhonů, ale budou silnější a květy větší.
Termín vhodný pro řez růží nastává v březnu a dubnu.
Počet oček, který na výhonech ponecháme u jednotlivých druhů růží, závisí na jejich kondici. Jsme-li na pochybách, je vždy lépe řezat více, abychom předešli množství slabších výhonů, nebo aby nevyrašila jen nejvyšší očka.
Na jaře růže krátíme s ohledem na jejich aktuální kondici, vzrůst a také podle skupiny, do které patří; foto Shutterstock
Nejprve odstraníme všechno vymrzlé, suché a slabé dřevo – keřovým růžím ponecháme vnější slabé výhony jako zastínění půdy.
Při obvyklé vzdálenosti a středním vzrůstu zkracujeme loňské výhony na 3-6 oček; slabé spíše více než silnější. Stříháme mírně šikmo asi 0,5 cm nad vnějším očkem.
Odkvetlé květy čajové růže odstraňujeme zpravidla se stonkem k prvnímu plně vyvinutému pětičetnému listu. U mnohokvětých odstřihneme celé květenství.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Kdybyste se zeptali některého ze zahrádkářů nebo spíše zahrádkářek, jaké růže pěstují nebo které mají v největší oblibě, většina odpoví: Velkokvěté, no přece ty k řezu, čajovky.
Oblibu historických růží můžeme připodobnit k přízní, které se těší starožitností. I některé růže jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.
Působí-li škvor viditelné škody na květech či ovoci, je možné tohoto nočního a vlhkomilného tvora chytat do pastí – do zavěšených hliněných květináčků, vyplněných senem nebo dřevitou vlnou. Pasti se škvory pak přemístíme k okrasným rostlinám, na kterých se vyskytují mšice.
