Leden na zahradě bývá tichý a zdánlivě prázdný. Ale jen zdánlivě. Když se člověk dívá pozorně, zjistí, že i uprostřed zimy má zahrada co nabídnout.
Dříve jsem se vídal s jedním bulharským zahradníkem. V lednu vypustil vodu z topení v zahradnictví všude tam, kde nemusel udržovat teplotu nad nulou, zamkl dveře – a s manželkou odjel na dovolenou. Jednou se vrátil nadšený z Baleárských ostrovů. Vyprávěl mi: „Dvořáku, to bys měl vidět. Tam roste zelenina i květiny pořád. Tady mrzne a tam spousta věcí zraje.“ Tak jsem se ho zeptal, jestli se mu v lednu nestýská po celoročním pletí, okopávání a zalévání. Jen se usmál. A já si tehdy znovu uvědomil, že leden na zahradě má svoje kouzlo – právě proto, že nás nutí zpomalit. A ještě jedna stará pranostika, která mi tehdy přišla na mysl: Jsou-li v lednu na cestách tlusté ledy, podaří se výborně zelí.
Méně časté, ale o to hezčí je nechat část zeleniny přes zimu přímo na záhoně. Nejen že vydrží, ale často chutná lépe než ta uskladněná. Venku můžeme ponechat například mrkev, pastinák, topinambury, černý kořen. Tradičnější je to u kadeřavé kapusty, růžičkové kapusty, zimních pórků. Díky této zelenině máme důvod jít na zahradu i v lednu. I když tam nic „neděláme“, můžeme si utrhnout pár listů kapusty nebo vytáhnout mrkvičku do bramboračky. Přes zimu venku zůstává v dobrém, konzumovatelném stavu také zimní cibule – jen z dutého listu musíme vymáčknout gelovitou hmotu.
Po Vánocích a Silvestru v mnoha rodinách začíná léčba trávení po sváteční nestřídmosti. Tělo si říká o něco hořkého – čekanky, endivie – a také o potraviny, které pomáhají vyplavovat kyselinu močovou z kloubů. A tady mám jeden tradiční tip: tuřín. Pěstuje ho sice málokdo, ale dnes už ho občas seženeme i v obchodech. Když na něj narazíte, vezměte ho. V chladničce vydrží dlouho a zpracovat se dá úplně stejně jako kedlubna. Jednoduchý, levný a trochu neprávem zapomenutý pomocník.
Mnoho z nás pěstuje zeleninu na uskladnění. Ve sklepě, v bednách na balkoně nebo ještě na záhonech tak máme vitaminy, vlákninu i barviva v jejich přirozeném stavu. Jakmile ale při kontrole zjistíme, že se zelenina blíží svému zenitu, můžeme proces přezrávání zastavit. A to například sušením, mražením (očištěná a nakrájená), nakládáním do nálevů, sterilací nebo fermentací. Stejně jako jsme to na podzim dělali s méně pohlednou úrodou, můžeme si tak zeleninu užívat klidně až do jara.
Ti, kdo pěstují zeleninu ve vytápěných nebo přisvětlovaných prostorách, se ani v lednu nudit nemusí. Teď je vhodná doba na přepichování salátů, předpěstování kedlubniček, výsev ředkviček, výsev rajčat a paprik pro časnou výsadbu. Počítejme s tím, že rajčata a papriky potřebují zhruba 10–12 týdnů, podle toho, zda si pomáháme přisvětlováním, nebo spoléháme jen na slunce.
Foto autor
Leden není pro zahrádkáře dobou klidu. Právě startuje čas prvních výsevů letniček, jak na správný výsev, teplotu, světlo i prevenci chorob?
Vegetace je v útlumu, půda zpravidla promrzlá v celé orniční vrstvě. Leden sice prodlužuje den, slunce však svítí v průměru jen 3 % z celoročního úhrnu.
Nejchladnější měsíce roku se nehodí pro řez vinné révy. Neořezaný keř révy totiž snáší zimní mrazy lépe, než keř, který bychom ořezali.
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.
