Václav Větvička o jetele: Proč je jatelinka pěkná a zelená

Přiznávám, že dotaz na „hořký jetel“ alias vachtu trojlistou mne navnadil či spíš inspiroval k letnímu pohledu na skupinu velmi užitečných rostlin. Jetelovin z hospodářského hlediska, jetelů z botanického. Jejich význam si denně uvědomuju za sušších dnů: Chodím s pejskem podle Vltavy a pozoruju v posledních letech, jak se pobřežní louky mění co do skladby. Druhové skladby. Letos tam snad po trávách není ani památky. Všechno obsadily jednoleté byliny, např. kokoška‑pastuší tobolka nebo penízek rolní.

Lucerna – vojtěška s překvapením

Ale dominantní tam je „lucka“, lucerna, vojtěška. Vytrvalá bylina, tolice setá (Medicago sativa), hospodářská plodina, pocházející snad z území Blízkého východu, od Malé Asie až po vzdálený Kašmír. Je hluboko kořenící, a proto jí nějaký ten přísušek nerozhází; pro vodu si sáhne do hlubších vrstev. Ve vyprahlém trávníku, ale i v kamenech tzv. navigace při vltavském břehu vypadá skoro jako nějaký keřík. Za květu je nápadná modravými až modrofialovými hrozny květů; v té naší pobřežní populaci jsou ovšem i vyslovení albíni, kvetoucí – jak jinak – bíle. Abych byl přesný, bezbarvě. Dojem bílé barvy je optický klam, lom světla v buňkách, v nichž chybí přirozená barviva, např. antokyanidiny.

Spirálové lucky a etymologie

Mne na „lucce“ nejvíc fascinují lusky. Člověka, zvyklého na běžné lusky od fazolových a hrachových – až třeba po ty akátové, tvar plodů vojtěšky – lucky překvapí. Jsou totiž spirálovitě stočené, div ne jako pera nějakého automobilu. Neméně zajímavé je i jméno tolice. Zavedli je bratři Preslové v roce 1819 ve své Kwěteně české, a etymologové se domnívají, že jde o zkomoleninu z výrazu jetelice, z výrazu, který se ještě v polovině 20. století zachoval v některých krajích, např. na Náchodsku.

Václav Větvička na stopě

Po lidovém názvu lucerna sáhla řada botaniků v 19. století a užila je dokonce jako rodové jméno, český ekvivalent latinského Medicago. Prof. Machek neodmítl zajímavý výklad jména lucerna; mohl by souviset s názvem švýcarského města Luzernu, protože např. charvátsky či chorvatsky se tato bylina nazývala – ovšemže lidově – švajcarská ďatelina. Že by se z Malé Asie rozšířila po Evropě díky či vlivem Švýcarů a jmenovitě města Luzernu, je víc než nepravděpodobné. I já se musím spokojit s vyhýbavým názorem jazykovědců, že jak název lucerna, tak vojtěška nemá zatím logické vysvětlení. Levně se nabízí překlad z němčiny, kde se rostlině říká Adalbertkraut – Vojtěchova bylina. (Adalbert = Vojtěch).

Krása a užitek jetelů

Zmíněný hořký jetel přišel ke svému lidovému jménu srovnáním; jeho listy jsou trojčetné, stejně jako listy jetelů z rodu Trifolium. Český doslovný překlad „trojlístek“ je zcela na místě, protože nejde ani zde o listy, ale části složeného listu, tedy lístky. Jetelů z rodu Trifolium je popsáno více než 240, jen z Evropy je známo 99 druhů, a jen u nás jich je na dvacet. Přiznám se, že ač nejsem ani králík ani zajíc, mám jetely rád. Třebas ten suchomilný „kočičí“ (Trifolium arvense) anebo pěstovaný, ryze kulturní zemědělský druh, inkarnát, jetel inkarnát (Trifolium incarnatum), který je obecně znám i pod lidovým růžák, jetel růžák – pro krásná sytě červená nebo růžová květenství. Kvetoucí lán inkarnátu je podívaná! Však taky jeho jméno – inkarnát – s barvou souvisí. Je odovzeno z latinského incarnatus, masově zbarvený, červený; latinské caro, carnis = maso. Kdoví, zda to nesouvisí s předtuchou, jak se z chovaných dobytčat stane lidská strava…

Botanické rozdělení

Páni botanikové tak rozměrný a mnohotvárný rod svého času dělili, až rozdělili do rodů Amoria – jetelovec, Calycomorphum – podzemník, Chrysaspis – dětel a Xerosphaera – jetelík; nový akademický Klíč ke květeně ČR se ustálil na jediném rodu jetel, Trifolium. To jen na okraj, jak jsou jetely krásné a mnohotvárné.