Vyhledávání článků podle tagu suchomilné kosatce

Co potřebují, jak se liší svými nároky na péči, kdy a kam je vysadit. Nabízíme trojici tipů pro výběr nádherných suchomilných kosatců na různá místa v zahradě.

Kosatec nízký je samotář

V přírodě je tento druh chráněný. Velmi často se pěstuje v suchých skalkách, na záhonech. Kvete v pestrých barvách od žluté přes různé odstíny modré až k fialové. V době kvetení, v březnu a dubnu, jsou velmi atraktivní ozdobou zahradních výsadeb. Výsledkem křížení jsou i další barvy, například růžová či lososová. Patří mezi nízké kosatce (asi 10–15 cm) s velkým květem.

Při sázení je nutné dbát na to, aby oddenky nebyly vysazeny hlouběji.

Kosatec nízký (Iris pumila) patří ke druhům, které mají ploché oddenky, ze kterých vyrůstají vytrvalé listy.

Snadno se množí dělením, přesazuje se v polovině léta, v červenci, srpnu. Po vysazení se nezalévá, aby se zahojily poraněné kořeny i rány na oddencích.

Kosatce nízké zvané skalkové patří k suchomilným

• Kosatce nízké se mohou přesazovat i na jaře, před kvetením, ale v tom případě je třeba rašící poupata vyštípnout, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly. Také je vhodné vylamovat odkvetlé stvoly, aby rostliny nenasazovaly na semena.

Odolná rostlina do suché skalky, na zídku, do běžných i vápenatých půd. Pokud se nepřesazují po 3–5 letech, musí se v místě delšího pěstování na podzim dohnojit, aby rostly a kvetly.

Tento druh roste nejlépe osamoceně, nemá rád ve své blízkosti jiné, konkurenční rostliny. S konkurencí jiných druhů se vyrovnává špatně.

Kosatci či kosatečku síťkovanému svědčí společnost

Patří mezi suchomilné kosatce, které mají podlouhlé cibule. Ty se mohou na jaře po odkvětu a zatažení vyrýpnout a na podzim znovu vysadit. Do této skupiny patří krom jmenovaného druhu i další pěstovaný, žlutý Iris danfordiae, kosatec Danfordové.

Kosatec síťkovaný (Iris reticulata) raší na jaře. První se ukazuje květ a teprve poté tenké listy. Kvetou časně v březnu, dubnu, podle odrůdy. Rostliny jsou nízké, obyčejně 10–15 cm. Pokud zůstávají v zemi, množí se a postupně vytvářejí bohatě kvetoucí hnízda.

Na jaře v době rašení mají rády dostatek vláhy a poté sucho. Proto se na vlhčích stanovištích a ve vlhčích letech doporučuje vyrýpnout je a nechat až do podzimu v suchu, v teple.

• V suchých letech dostatečně vyzrávají i v půdě. Vysazují se do společenství rostlin, které v létě odebírají dostupnou vláhu, například mezi kobercové skalničky, do trávníku, k pokryvným letničkám, na jaře však raší poněkud později, nebo v okolí rostlin prostě nejsou (letničky). Na konci jara rostlina uschne, zatáhne do cibule, nevadí jí, že nad ní rostou jiné druhy.

Množí se cibulkami, které se tvoří na bázi mateřské cibule. Pokud zůstávají v jednom místě, je dobré je na podzim přihnojovat.

V březnu rozkvétá Iris histrioides

Stejné stanoviště vyhovuje i dalšímu jarnímu kosatci, zástupcům druhu Iris histrioides. Nemá uváděné žádné české jméno. Rozdíl mezi výše jmenovanými a tímto druhem je v tom, že kvete před olistěním, velmi časně, někdy již koncem února, obyčejně však v březnu. Květy jsou ve skalce výraznější.

Kosatec holandský kvete i po časné jarní výsadbě

V posledních letech se mnohým osvědčilo počítat s cibulemi kosatce holandského jak v podzimním čase, tak i na jaře. Tento kosatec získal své pozoruhodné vlastnosti mnohonásobným křížením.

Kosatec holandský (Iris hollandica) je vysoký okolo 40–60 cm, má krásné květy, které se velmi často objevují jako řezané rychlené květiny. Existuje mnoho odrůd, bílé, žluté, modré, fialové.

Sází se na podzim nebo časně na jaře. Na podzim vysazené cibule vyraší, zimují s vytvořenými listy. Časně na jaře vysazené vše doženou, navíc nejsou ohrožené zimními mrazy.

• Tento iris je citlivý k mrazům, jaké v Česku bývaly v minulosti. Poklesy teplot k −20 °C snášejí špatně (nebo vůbec nesnášejí), i když jsou přikryté vrstvou mulče (z listí, rašeliny, chvojí, slámy).

V jarním období potřebují dostatek srážek, aby červnu a červenci vykvetly. Poté potřebují dostatek tepla, minimum srážek, aby cibule narostly, zatáhly a nastřádaly dostatek tepla pro vývoj nových květů. Tam, kde pro to nejsou předpoklady, se vyplatí cibule vyrýpnout, nechat v teple a v suchu dozrát.

Kosatec bucharský chráníme před zamokřením

Kosatce bucharské potřebují pod cibulí drenáž proti mokru

Tento kosatec patří do skupiny orchideokvětých.

Kosatec bucharský (Iris, též Juno, bucharica) dosahuje výšky okolo 45 cm. Květy se objevují v dubnu, jsou asi 5 cm velké, žlutobílé. Pěstuje se botanický druh, nejsou známé jinak vybarvené variety.

Nemají cibule ani tuhý oddenek, jen křehkou cibuli s dužnatými kořeny. Ty ani v době klidu neodumírají, nesmí se z cibule olámat. Z kořenů totiž vyrůstá kořenové vlášení, které rostlinu zásobuje vodou a živinami.

Před jejich výsadbou je nutné vykopat hlubší díru (20–25 cm), do které přijde asi 5 cm drenáže a na kterou se teprve vysadí cibule.

Rostlina totiž v zimě musí být v suchu, jinak zahnívá, mizí. I na povrch je dobré nastlat vrstvu hmoty, která zem chrání před zamokřením.

• Na jednom místě vydrží asi 5 let. Poté se musí přesadit. Při přesazování je možné rostliny rozdělit. Častěji se množí ze semen. Některé semenáčky vyspívají velmi časně, kvetou již druhý rok, jiné až 4.–5. rok od výsevu.

Ve skalce by měl mít takové místo, které je chráněno před vodními srážkami, kde v jeho okolí rostou na vláhu náročné rostliny.

Suchomilný je i záhonový kosatec velkokvětý zvaný americký

V létě kvetoucí velkokvěté, tzv. americké kosatce také vítají sušší až suché stanoviště, ale ty se pěstují jako záhonové trvalky, ve skalce je nenajdeme.

Foto autor