Rajčata nejsou jen oblíbenou plodinou na zahrádce, ale i přírodním lékem. Díky svým zdravotním účinkům prospívají srdci, cévám, ledvinám i imunitě.
Rajče jedlé, též lilek rajče (Solanum lycopersicum) je trvalka bylinného charakteru pěstovaná jako jednoletka. Patří do čeledi lilkovitých a pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Plodem je bobule zvaná rajče, původně nazývaná „rajské jablko“, proto se rajče řadí mezi plodovou zeleninu.
Z archeologických nálezů je známo, že peruánští indiáni pěstovali rajčata již dávno před naším letopočem. Do Evropy se rajče dostalo po objevení Ameriky. V Itálii se objevily kolem roku 1500 a odtud se rozšiřovaly do dalších zemí. První zmínky o pěstování rajčat pro trh jsou z 18. století z Francie.
Rajčata mají přes 90 % vody a obsahují vitaminy C, A, skupiny B, kyselinu listovou, niacin a mnoho minerálů (vápník, draslík, hořčík, železo). Červenou barvu dodává lykopen – silný antioxidant chránící cévy a srdce.
Chemické složení a chuť plodů je závislé na mnoha faktorech, z nichž je třeba jmenovat půdní a klimatické podmínky v průběhu dozrávání. Vůně a chuť rajčete je závislá na intenzitě slunečního záření a vláze. Rajče má vynikající chuťové složení díky přítomnosti organických kyselin, např. kyseliny jablečné, citronové, octové, oxalové a dalších. Jejich celkový obsah se pohybuje kolem 0,30 %. Obsah cukrů vzrůstá s přibývající zralostí. Nezralé plody mají kolem 4,8 % cukrů, polozralé 5 % a plody v plné zralosti 5,6 %. S postupující zralostí se obsah kyselin snižuje.
Díky svému složení rajčata podporují zdraví a působí preventivně proti mnoha nemocem:
čistí ledviny a močové cesty
snižují cholesterol a krevní tlak
pomáhají při ateroskleróze, křečových žilách a prevenci infarktu
podporují trávení, působí proti zácpě
posilují imunitu a urychlují detoxikaci těla
působí proti únavě, horečce i kožním problémům
Tzv. uhlíková stopa a zátěž našeho životního prostředí je úzce spojená s jejich přepravou kamiony z teplejších krajin k nám, Španělsko, Mallorka, Maroko apod.
Ještě nedávno se rajčata jedla jen v létě a na podzim, tedy v době, kdy u nás běžně dozrávají. Dnes jsou celoročně dostupná díky dovozu, dokonce se pro tyto účely pěstují speciálně vyšlechtěné odrůdy rajčat. Rajče z obchodu však často chutná jinak než vypěstované na zahrádce – sklízí se nezralá, chladí, koupe v chloru a dozrává uměle v etylénu. Výsledkem jsou tvrdé plody, které nemají ani pořádnou barvu ani chuť a téměř žádnou nutriční hodnotu, zato za sebou nechávají významnou uhlíkovou stopu a vyhovují všem předpisům platným v EU. To, že se v průběhu vegetace používají herbicidy proti plevelům, insekticidy proti hmyzu, fungicidy proti plísním a průmyslová hnojiva, aby se zajistily vyšší výnosy, asi není třeba dodávat. To vše má za následek legislativně přípustný „chemický koktejl“ v plodech.
Foto Jan Stanzel
Na Vysočině přicházejí s podzimem první mrazíky už v září, v nížinách na ně můžeme čekat do listopadu. Kdy je čas nechat rajčata zrát doma?
Pěstuji tři typy rajčat. Nejdelší tyčková – indeterminantní, dále semideterminantní a keříčková – determinantní. Těmi jsou Šejk a Zyska.
Odrůda Indigo Rose, první černé rajče oficiálně registrované v Evropské unii, pochází z USA, ze šlechtění v Oregon State University.
Současná doba prakticky smazává rozdíly většiny plodin plynoucí z místa původu, barvy, tvaru, velikosti. Tentokrát si můžeme vzít do klávesnice rajčata.
Ještě před nákupem semínek zelenin a květin, prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Pro přehlednost je nejsnazší označit sáčky s osivy již při jejich nákupu rokem pořízení. U starších si zkouškou klíčivosti stanovíme jejich kvalitu.
Rajčata jsou super. Večeře nebo k snídani nebo jako salát