Proč neminout trnky: ptačí houštiny, léčivé čaje i kouzelné hůlky

Trnky dozrávají v září až říjnu. Jejich plody – modročerně ojíněné peckovice – mají trpkou a svíravou chuť. Plodnost trnek není navíc spolehlivá – někdy zaplodí, jindy vůbec. Přesto se vyplatí trnky na mezích mezi poli nebo na okrajích lesů hledat. Mají zajímavou historii, ekologický přínos i léčivé vlastnosti.

Trnka obecná (Prunus spinosa) roste nejčastěji jako keř, který může být až tři metry vysoký, je bohatě větvený a větve jsou poseté ostrými kolci (přeměněnými zkrácenými větvičkami, pěkně špičatými). Bílé trnkové květy, které rozkvétají ještě před olistěním – od března do dubna (ve vyšších polohách později), voní po mandlích. Dužnina trnek má zelenožlutou barvu a špatně se odděluje od pecky. Své trpké chuti se trnky zbavují po přemrznutí, protože během mrazu dojde k rozkladu tříslovin.

Ekologický přínos trnkových houštin

Podle nálezů pecek v neolitických stavbách se trnka dostala do Evropy zřejmě v mladší době kamenné. U nás se vyskytuje nejvíce do nadmořské výšky 500 metrů, roste ale i ve vyšších polohách. Je mrazuvzdorná a zvládá sucho. K vidění je nejčastěji na slunných stráních, kamenitých mezích, často ve společnosti růže šípkové nebo hlohu, s nimiž vytváří neproniknutelné houštiny. Ty pak slouží za úkryt zvěři a poskytují hnízdní prostor ptákům, kteří přispívají k šíření trnek. Včelám nabízejí trnky zjara první potravu a na trnku jsou vázány i některé druhy motýlů (otakárek ovocný, ostruháček březový). Trnka navíc vytváří bujné výmladky, čehož se využívá ke zpevnění svahů. Dříve se hojně vysazovala na okraje polí a pastvin, kde tvořila přírodní hranici pozemku. Ostré kolce navíc bránily dobytku v útěku.

Trpká, ale léčivá a v kuchyni oblíbená

Trpká chuť trnek je daná vysokým podílem tříslovin. Trnky obsahují vitamin C, používaly se při léčení močových cest nebo obtížích žaludku a podporují léčbu srdce a krevního oběhu. Léčivé účinky mají i trnkové květy, které se přidávají do ledvinových čajových směsí a fungují i lehce projímavě. Trnky jsou ale výborné hlavně v kompotech, povidlech, marmeládách, sirupech, dělají se z nich likéry, víno, trnkový gin, pálí se z nich slivovice, používají se k dobarvování portského vína nebo se nakládají jako olivy. Plody se sbírají přezrálé a přemřezlé. Trnky je ale možné i sušit. V tom případě se však sklízejí v době dozrání, bez stopek a suší se na stinném a vzdušném místě při teplotě do 40 °C. Usušené plody se přidávají do čajů. Listy trnky dříve rovněž nahrazovaly nedostatek pravého čaje.

Mocné kouzelné hůlky i ochranné amulety

Trnka potěší i ty, kteří mají rádi pověry, zkazky nebo seriál Věřte nevěřte. Spojení trnky s minulostí je totiž velké a sahá až do předkřesťanských dob, kdy byla trnka považována za temnou a tajemnou dřevinu stojící na hranici mezi zdejším a posmrtným životem. Například v Německu se traduje, že tam kde rostou trnkové keře, byla prolita krev pohanů (což je vzhledem k jejím ostrým koltům velice pravděpodobné). Jinde zase platilo, že trnková větvička v dubnu utržená a v domě zavěšená odhání zlé mocnosti. Ze stejného důvodu se kousek trnkového dřeva zašíval i do oblečení – jako ochrana před zlými silami. Rozkvetlá trnková větvička v domě ale přivolávala smrt a pokácet trnku mělo přinášet neštěstí. Kdo však na jaře spolkl první tři trnkové květy, byl celý rok chráněný před nemocemi.

Trnkové větve se rovněž přikládaly do ohňů při upalování čarodějnic (pro větší účinnost) a mrtvým se někdy vkládaly do hrobů, aby se zemřelí už nevrátili mezi živé. Z trnkového dřeva se dokonce vyráběly čarodějné hůlky. Trnkové dřevo je velmi tvrdé a sloužilo k výrobě holí a pažeb zbraní. Podle pověr chodili s trnkovými holemi mocní čarodějové, kteří byli s jejich pomocí schopni přivolat na kohokoli kletbu. Vzpomeňte si na to, až půjdete kolem trnky 🙂