Organickou hmotu v půdě dělíme na živnou část (půdní edafon) a neživou část tvořenou zbytky organismů a humusem.
Často neživou část organické hmoty chápeme jako půdní humus. Jaký význam má humus pro rostliny, kolik ho v půdě potřebují a jak vytvořit vhodné podmínky i pro kyselomilné druhy?
Bylinkový šnek s humózní zeminou
Půdní humus je soubor organických látek, které představují různý stupeň rozkladu a syntézy odumřelých zbytků rostlin a živočichů. Rozděluje se na živný humus a trvalý humus.
Živný humus je část organických látek, které mikroorganismy rozkládají, a jejich rozkladem se uvolňují pro rostliny živiny.
Trvalý humus je ta část organických látek, která odolává biologickému rozkladu a je trvalejší složkou půdy.
Humus má velký význam pro úrodnost půdy. Především je zdrojem živin a fyziologicky aktivních látek pro rostliny. U lehkých půd zlepšuje humus jejich strukturu a zvyšuje schopnost poutat vodu a živiny. Těžké půdy se stávají poréznějšími, zlepšuje se jejich provzdušnění a záhřevnost, stejně jako stabilní struktura půdy.
Obsah humusu v půdě poznáme orientačně podle barvy
Většině zahradních rostlin se dobře daří v půdě s obsahem 3–4 % humusu, označované jako minerální půda. Toto množství organické hmoty totiž plně stačí k vytvoření vhodné struktury, kyprosti a vododržnosti půdy v zahrádce. Tyto půdy nejvíce vyhovují ovocným stromům, okrasným rostlinám a kořenové zelenině. Mezi rostliny méně náročné na obsah humusu v půdě patří např. cibule, česnek a kaktusy.
Požadavky rostlin na minerální, humusové a kyselé humusové půdy
| Minerální půdy | Humusové půdy | Kyselé humusové půdy |
| Cibule | Okurky | Borůvky |
| Česnek | Celer | Brusinka obecná |
| Kosatce | Bledule jarní | Udatna lesní |
| Lilie bílá | Konvalinka vonná | Hortenzie modrá |
| Denivka žlutá | Chryzantémy | Azalky |
| Nocenky | Náprstník červený | Rododendrony |
| Hledíky | Ploštičník | Vřes |
| Katalpa | Střemcha | Vřesovec |
Humusovým půdám s obsahem 4–10 % neutrálního humusu dávají přednost především vlhkomilné byliny, keře a stromy, které pocházejí ze stanovišť s mokřadními a slatinnými půdami a s neutrální půdní reakcí. Také rostliny nivních a lužních půd jsou velmi náročné na obsah humusu v půdě. K těmto rostlinám patří ze zeleniny především všechny košťáloviny, dále celer a okurky. Z okrasných rostlin dymnivka žlutá, barvínek menší, bez černý, bříza pýřitá a další. Je třeba přiznat, že tyto humusomilné rostliny jsou schopné růst i na méně humózní půdě. Zde však živoří a neposkytují očekávaný výnos či efekt. Proto když tyto rostliny vysadíme do minerální půdy (pod 4 % humusu), je třeba ji vyhnojit organickými hnojivy.
Hodnocení obsahu humusu v půdě
| Obsah humusu (%) | Hodnocení | Barva půdy |
| Pod 1 | velmi nízký | světle hnědá |
| 1–1,9 | nízký | hnědá |
| 2–2,9 | střední | tmavě hnědá |
| 3–5 | vysoký | černohnědá |
| Nad 5 | velmi vysoký | černá |
Rostliny kyselých vřesovišť a rašelinišť a také vlhkých, kyselých, humózních lesních půd rostou optimálně na kyselých půdách, které obsahují 10–20 % humusu a velké množství nerozložených zbytků rostlin. Když chceme rostliny kyselých humusových půd (brukentálie klasnatá, dabécie španělská, mamota (kalmie) úzkolistá, kyhanka sivolistá, medvědice lékařská, borovice kleč atd.) pěstovat na zahrádce, musíme jim vytvořit vhodné půdní podmínky. Kyselinomilné rostliny je vhodné umístit v zahrádce vedle sebe. Před výsadbou je nejspolehlivější vykopat jámu 1 × 1 m o hloubce 60 cm a tu vyplnit kyselou rašelinou. Po jejím zvlhčení je možné do ní okamžitě vysazovat rostliny. Nevýhodou je vyšší náročnost na fyzickou práci a vyšší počáteční náklady.
Obdobným způsobem můžeme keře vysazovat do nejrůznějších vyvýšených záhonů z rašeliny. Pokud to nechceme provést, je potřeba alespoň zlepšit strukturu půdy a snížit hodnotu pH přidáním organického materiálu. Nejlepší je štěpkovaná borová kůra, neboť je kyselá, pórovitá a pomalu se rozkládá. Prakticky to provedeme tak, že na stanoviště nasypeme vrstvu 7 až 10 cm borových pilin, štěpky nebo hrabanky z lesa a zapravíme je do půdy např. rotavátorem. K okyselení půdy můžeme použít také práškovou síru. Tento postup je však poměrně náročný na čas, neboť s okyselením stanoviště musíme začít nejméně 6 měsíců před plánovanou výsadbou.
V zahrádce přicházejí v úvahu jako organická hnojiva kompost, zelené hnojení, sklizňové zbytky a chlévský hnůj. Z nich je nejkvalitnějším hnojivem kompost. Proto je vlastní kompostování nejvýhodnější. Neměli bychom dávat bioodpad do hnědých kontejnerů k odvozu, neboť tak ztrácíme cennou organickou hmotu pro půdu a nezbytné živiny pro rostliny.
Čerstvé zahradní zbytky v kompostéru
Hnojením organickými hnojivy můžeme postupně zvyšovat obsah humusu v půdě. Toho můžeme dosáhnout také zatravněním plochy. Trávník pěstujeme více let na jednom místě a po zrytí a jednoletém až dvouletém využívání jako zeleninového záhonu (zejména pod okurky) plochu opět zatravníme. Za 10 let můžeme tak zvýšit obsah humusu v půdě o 0,5 %.
Foto D. Auf
Mnohé skalničky a suchomilné rostliny zvládnou i tuhé mrazy, přesto během zimy často odumírají.
Únorový vpád ledového vzduchu ze severských končin do středoevropských zahrádek jako by chtěl skrýt svou hrozbu do kulis slunečných dní.
Relativně časté biotické poruchy způsobují povětrnostní podmínky. Chlad způsobuje tzv. chladové poškození, obávaná je újma zaviněná mrazem.
Známá věc, přesto dobrá k připomenutí: Humus a minerální látky z kompostu zvyšují úrodnost a přispívají ke zdravému růstu rostlin.
Do našich zahrádek se v poslední době rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím kočiček v jarním období. Sazenice se prodávají jako stromky naroubované na kmínku.
