Co byste měli vědět, než začleníte tyto dřeviny do středoevropské zahrady? Japonské javory jsou ceněné pro svůj jemný habitus, tvarovatelnost a výrazné zbarvení listů.
Tato skupina dřevin je v rámci celého rodu složitěji zařaditelná. Více než botanické či geografické členění podléhá její zařazení do kulturní roviny.
V podstatě se jedná o javory asijského původu, avšak ne vždy japonské. Spojujícím faktorem je historické, ale i současné použití v asijských zahradách, zejména čínských a japonských. Jednotlivé druhy spojuje kompaktnost, keřovitý růst a tvarovatelnost, a to ať už řezem či vyvazováním. V případě řezu je třeba přihlédnout ke klimatickým středoevropským podmínkám a brát zřetel na jistou choulostivost skupiny.
Spojujícím estetickým faktorem je tvar a barevná variabilita listů. Nejvyšší estetické hodnoty tak javory dosahují na jaře a na podzim. Samozřejmě je vyšlechtěno nepřeberné množství kultivarů, které jsou tvarově i barevně výrazné po celou dobu vegetace. To, že se jedná o starou vývojovou skupinu, dokazuje i fakt, že podobné druhy lze vidět i na západě severoamerického kontinentu, jako například javor okrouhlolistý (Acer circinatum), což před rozdělením pradávné pevniny nebylo do východní Asie až tak daleko… Nebýt tedy jeho původu, jistě by nalezl své uplatnění i v tomto typu zahrad.
Javor dlanitolistý (Acer palmatum) Dissectum Nigrum štěpovaný u báze
Ve stručnosti se pokusím nastínit význam japonských javorů v tomto typu zahrad. Mají představovat vzdálené stromy či barevné ostrovy uprostřed vodních prvků nebo doprovodnou vegetaci potoků. Spolu s dalšími rody dřevin, jako jsou borovice, sakury nebo pěnišníky, patří mezi základní živé prvky těchto zahrad. Zkrátka napodobují zmenšenou asijskou krajinu, která dosahuje nejvyššího estetického efektu hlavně v podzimním a jarním období. Každopádně se díky svým kompaktním tvarům, tvarové a barvené variabilitě listů staly jedním ze základních prvků nejen tzv. japonských, ale i malých zahrad. U některých kultivarů je výrazná dokonce i kůra mladších větví a připomíná tak svými oranžovými a červenými odstíny spíše rod svída (Cornus).
Dřeviny lze podpořit pomalu rozpustnými hnojivy pro vyzrávání pletiv, jako je hořká sůl nebo draselná hnojiva.
Základním předpokladem pro bezproblémové pěstování je výběr vhodného stanoviště. Důležitý je především polostín nebo tzv. bloudivý stín a chráněná lokalita. Nejrizikovějším obdobím je předjaří, tedy únor až březen. V tomto období je třeba zajistit absenci přímého slunce, chladného proudění nebo mrazové kotliny. Zajímavostí je, že semenáče se s úpalem vyrovnávají daleko lépe než kultivary. Zemina by měla být mírně vlhká, humózní a zároveň kyselejší. Vhodné je tak při výsadbě přimíchat do zeminy substrát pro azalky. Termín výsadby je lepší soustředit na jaro. Vzhledem k sušším rokům a rychle vzrůstajícím teplotám je třeba zajistit pravidelnou zálivku. Vhodné mikroklima lokality je už téměř podmínkou. Výsadby v předzahrádkách, v kačírku nebo uprostřed moderní dlažby a opěrné zdi orientované na jih či jihozápad, jsou odsouzeny k zániku nebo minimálně ke zbytečným problémům. V prvních několika letech je vhodné javory na zimu alespoň u báze nakrýt.
Problematika řezu a tvarování těchto javorů se ve středoevropských podmínkách liší především v termínech. Ideální je doba po pominutí mrazíků, tedy květen až červen. Nejpozději však do první poloviny července, aby dřeviny stačily ještě vyzrát a alespoň zčásti zregenerovat rány.
Množení je záležitostí odborných školek. Většina kultivarů se štěpuje (roubování, očkování). Botanické druhy se dají množit výsevem, ale lepší je získat semena z místa původu nebo alespoň teplejších oblastí. Je zde daleko vyšší procento klíčivosti.
Jeden ze dvou nejpoužívanějších druhů „japonských javorů“. Pochází samozřejmě z Japonska a dorůstá výšky až 7 m. Oproti javoru dlanitolistému má mnohem více laloků, které nejsou tak hluboce laločnaté. Je vyšlechtěno mnoho kultivarů.
Aureum – zejména mladé listy jsou výrazně žlutozelené. Postupně během vegetace ztrácejí na intenzitě, aby však na podzim upoutaly sytě žlutou barvou.
Vitifolium – listy, jsou hlouběji laločnaté (asi do poloviny čepele) než u původního druhu. Na podzim se barví do tmavě šarlatových barev.
Koto Hime má oproti původnímu druhu drobné listy s hlubokými laloky. Přírůstky jsou zkrácené a listy tak na sebe hustě nahloučené.
Opět původní japonský druh dorůstající až 8 m. Listy jsou 2 x pilovité s výraznými 3 laloky. Na podzim se barví oranžově.
Asi nejpoužívanější a nejznámější druh mezi japonskými javory s řadou kultivarů, který je téměř symbolem japonských javorů. Pochází z Japonska, Číny a Koreje. V domovině může dorůstat až 8 m. Listy jsou hluboce dlanitě laločnaté a u kultivarů s velkou variabilitou v barvě i tvaru. Existují až stovky kultivarů.
Bloodgood má sytě červené až purpurové listy, které si drží svoji barevnost i během vegetačního období a téměř se nemění. Na podzim je zářivě karmínový. Atraktivní jsou i plody, kdy nažky mají červená křídla.
Corallinum – při šlechtění nových kultivarů se začal brát důraz i na atraktivitu kůry. Letorosty a mladé větvičky jsou zbarveny do zářivých červených barev podobně jako u svíd. Navíc tento kultivar raší v oranžových barvách, což jeho atraktivitu jen zvyšuje. Může být zaměněn za ještě atraktivnější (a podstatně dražší) kultivar Sango-Kaku s výrazně zbarvenou borkou a listy, které se v průběhu vegetace barevně dynamicky mění.
Dissectum – světle zelené, jemně, ale složitě dělené listy, jsou pro tento kultivar typické. Na podzim se barví do oranžovožlutých odstínů.
Dissectum Nigrum je oblíbený kultivar roubovaný v různé výšce. Oproti předchozímu kultivaru raší na jaře sytě červeně a postupně během vegetace mění barvu listů na červenohnědou. Na podzim je zářivě červený až oranžový.
Wabito je poměrně mohutný keř, který raší téměř zlatožlutou barvou. Během vegetace jsou listy zelené, ale s růžovočerveným okrajem čepele. Na podzim jde opět do zlatožlutých barev se šarlatovým nádechem.
Japonský druh dorůstající dokonce až 15 m. Listy jsou více podobné javoru japonskému. V tematicky laděných zahradách významný druh.
Stromovitě a vzpřímeně rostoucí druh, který může působit oproti jiným japonským javorům až těžkopádně. Dorůstá až 10 m. Pochází ze severní Číny. Listy jsou od ostatních javorů z této skupiny odlišné. Působí tužším dojmem a s trochou fantazie mohou připomínat list rodu ambroň. Po odtržení řapíku mléčí.
Akikaze Nishiki má temně zelené listy po celé listové čepeli nerovnoměrně bíle panašované. Někdy jen neznatelně, jindy je téměř celý list bíle zbarvený. Při rašení jsou zelenobílé listy ještě navíc narůžovělé. Na podzim se barví do oranžových barev.
Detail listu severoamerického javoru okrouhlolistého (Acer circinatum), který je podobný japonským javorům
Druh, který do japonských javorů původem zcela nesedí. Na první pohled bychom ho však bez rozpaků do této skupiny zařadili. Pochází však ze západního břehu Severní Ameriky. Může dorůstat výšky až 12 m. V listu je podobný javoru japonskému či javoru Shirasawovu. Na podzim se barví do krásných oranžovožlutých barev.
Foto autor a P. Horáček
Jsou pohledovou bariérou, v létě poskytují příjemný stín, snižují prašnost a jsou krásné. Stromy mají na zahradě své nezastupitelné místo.
Pojďme se s trochou nadsázky zmínit o několika prvcích a postupech, které je lépe při zakládání zahrady vynechat.
Živý plot najdeme téměř v každé okrasné i přírodní zahradě. Péče o něj se odvíjí od použitého druhu dřeviny, stanoviště i našich nároků.
Dodejme, že stejně tak chudá je zahrada bez stromů. Stromy jsou jednou z největších hodnot velké, ale i malé zahrady. Proč?
S delším dnem a případně se zvyšující se teplotou v chladných prostorách, kde máme uloženy zimující rostliny, kontrolujeme, zda nic neruší jejich vegetační klid. Vhodnou teplotu prostředí lze v lednu podpořit větráním.
