Nevyhazujte větve ani dřevní drť! Využijte ho v zahrádce – ke kompostování, mulčování, zlepšení půdy nebo jako povrch cest.
Při práci na zahrádce vzniká velké množství dřevnatého odpadu – větve po řezu ovocných stromů, odřezky živých plotů či jiná dřevní hmota. Místo pálení nebo vyhazování lze dřevnatý odpad chytře využít: při zakládání vyvýšených záhonů, mulčování, kompostování i jako povrch zahradních cestiček.
Se sekerou a špalkem zvládneme jen malé množství dřevnatého odpadu. Vhodný zahradní drtič nám ušetří čas i sílu. Tyto přístroje se rozdělují do dvou skupin podle toho, zda potřebujeme jemnou drť nebo větší kousky. Zahradní drtič se používá na měkký zahradní odpad a slabší větve. Vzniká jemná drť vhodná ke kompostování nebo mulčování. Tyto drtiče bývají levnější a práce s nimi je rychlá. Do druhé skupiny patří štěpkovače, vhodné pro tvrdé a silnější větve (podle typu 4–8 cm v průměru). Štěpkovač odřezává špalíky dlouhé několik centimetrů. Lze je použít jako mulč nebo po vysušení k topení. Do kompostu se dávají jen v malém množství, protože se rozkládají pomalu.
Tlení dřeva je biochemický proces. Probíhá jen tehdy, mají-li mikroorganismy dostatek vody, vzduchu, tepla a živin – zejména dusíku. Optimální poměr uhlíku (C) a dusíku (N) je 10 : 1, zatímco samotné dřevo má poměr 500 : 1. Proto je nutné přidávat dusíkaté látky. Dřevní drť kompostujeme s vláknitou strukturou na polostinném místě a na volné půdě. Do jednoho kubíku hmoty přimícháme 2–3 kg močoviny nebo 4,5–7 kg síranu amonného. Hromadu dobře prolijeme vodou a zakryjeme černou netkanou textilií. Tlením se jádro kompostu ohřívá až na 60 °C, proto je nutné jej občas znovu zalít a asi po dvou měsících přeházet. Po 8–10 měsících je biologická přeměna dokončena. Ačkoliv dřevní drť působí kysele, vápník není třeba přidávat. Hotový kompost má neutrální až zásaditou reakci a neobsahuje třísloviny brzdící růst rostlin. Je výborným prostředkem ke zlepšení půdy i jako přídavek do zeminy pro květiny – navíc snižuje potřebu rašeliny.
Hrubě rozdrcené dřevo se výborně osvědčuje jako doplněk při kompostování zahradních a kuchyňských odpadů. Díky provzdušňovacím vlastnostem pomáhá zabránit hnilobě a nepříjemnému zápachu, který vzniká při nedostatku vzduchu v kompostu. Stačí mít po ruce dřevní drť a přisypávat ji mezi vrstvy měkkých či vlhkých rostlinných zbytků, jako je posekaná tráva. Kompost se lépe provzdušní a nehnije. Dřevní hmota navíc zlepšuje strukturu těžkých půd a podporuje jejich úrodnost.
Dřevivo -kůrový mulč pod javorem dlanitolistým Atropurpureum
Čerstvě rozdrcené dřevo lze použít podobně jako kůrový mulč – k pokrytí půdy pod bobulovinami, dřevinami i trvalkami. Dřevní drť zastiňuje půdu, brání růstu plevelů, snižuje odpar vody a zlepšuje životní podmínky v půdě. Výsledkem je vyšší úrodnost a zdravější půda.
Menší množství čerstvě rozdrceného dřeva lze zapravit přímo do půdy – zejména pod trvalky, dřeviny či zeleninu. Působí příznivě na provzdušnění, ale při větším množství je vhodnější kompostování, protože mikroorganismy během rozkladu spotřebovávají dusík z půdy.
Rozdrcené dřevo lze využít i na povrch méně používaných zahradních cest. Jsou levné, příjemné na chůzi i za deště a prospěšné pro rostliny. Protože dřevní drť postupně tleje, doporučuje se každoročně doplnit novou tenkou vrstvu.
Foto D. Auf
Kácení dřevin se provádí především v době jejich vegetačního klidu, což je právě teď, využít můžeme i tzv. kopicování (pařezení).
Během roku vzniká na zahradách množství bylinného a dřevního odpadu od trávy přes větve až po listí. Živiny z nich vrátíme půdě v kompostu.
K mulčování, ať už kvůli plevelům, suchu, promrzání či přehřívání půdy, používáme nejrůznější materiály, a jak už to bývá, každý má jak výhody, tak i nevýhody.
Správné mulčování neboli nastýlání nám šetří práci a rostlinám prospívá. Účelem pokrytí okolí pěstovaných rostlin je chránit holou půdu a zabránit v růstu plevelům.
Trávníky prorostlé jetelem plazivým napovídají, že půdě chybí dusík. Traviny zpravidla strádají, jetel se naopak rozrůstá. Jakmile trávník přihnojíme dusíkem, jetel plazivý zmizí.
