Trávníku se pod stromy nedaří? Vyberte si půdopokryvné trvalky do stínu. Které druhy se hodí do suchého stínu i vlhčích koutů zahrady?
V každé zahradě najdeme stinná místa především pod stromy a většími keři, ale také ve stínu budov. Podmínkami se od sebe jednotlivá stanoviště mohou značně lišit, zvláště záleží na tom, zda se jedná o suchý stín, kdy zastřešení nebo stromy neumožňují dostatečné zásobení země vodou, a také zda je místo zastíněné celoročně, jak je tomu pod stálezelenými dřevinami, nebo jen po část sezony pod stromy.
Epimedium grandiflorum ´Nanum´
Ve stínu špatně roste trávník, i když použijeme travní směs do stínu. Tato směs je obvykle určená do parků, kde zastínění není velké, stín je bloudivý a nejsou na porost kladené tak vysoké nároky jako v intenzivně udržované zahradě. Stínomilných trav není mnoho, a navíc jim nevyhovuje pravidelné sekání. Pokud se nejedná o sešlapávané pobytové plochy, máme k dispozici trvalky, které trávník pohledově nahradí. Je možné je vysazovat ve větších plochách. Při dobře založeném záhonu vyžadují jen minimum péče, a navíc prostor ozdobí alespoň po část roku květy.
Do suchého stínu pod stromy můžeme vysazovat škornice (Epimedium). Oddenkaté druhy vytvářejí husté kompaktní porosty, které neumožňují růst většině plevelů. Jsou stálezelené nebo začátkem zimy opadavé. Vyžadují jen minimum péče. První rok po výsadbě je v době sucha zalijeme, jakmile se uchytí a rozrostou, zálivku nepotřebují. V předjaří, když již nehrozí silnější mrazy, ostříháme suché listy.
K nejvděčnějším druhům a hybridům patří Epimedium alpinum, E. × cantabrigiense, E. pinnatum subsp. colchicum, E. × rubrum, E. × warleyense. Kromě oddenkatých škornic ale existují i drobnější trsnatě rostoucí škornice, které mají sice větší a atraktivnější květy, ale hůře kryjí povrch a jsou také náročnější na kulturu. Jedná se například o E. grandiflorum, E. diphyllum a E. youngianum. Z Číny bylo dovezeno mnoho nových druhů a vznikla řada velice atraktivních hybridů. Také mnohé z nich mají plazivé oddenky a jsou dostatečně půdopokryvné.
Mezi nejčastěji vysazované, velice odolné rostliny patří Pachysandra terminalis. Je to stálezelená dřevina, která dokonale kryje půdní povrch. Má tmavě zelené lesklé listy, poléhavé stonky a spíše nenápadná květenství. Dá se využít i na rozsáhlé plošné výsadby, používá se k vyplnění prostoru mezi stálezelenými pěnišníky, jehličnany i jako podrost pod opadavými stromy a keři. Vyhovuje jí humózní, kyselejší půda. Na hodně zastíněném stanovišti jí prospěje během sucha zálivka. Stabilizovaný porost nevyžaduje žádné zásahy po několik let.
Pěstuje se v několika odrůdách, které jsou většinou kompaktnější než původní planý druh, anebo žlutě skvrnité. Pachysandra procumbens je ozdobná většími výraznými květy a listy, které mohou kombinovat lehce purpurově naběhlé listy s bílými skvrnami. Hodí se spíše do kombinace s jinými trvalkami v záhonech.
Mezi oblíbené a tradičně pěstované rostliny pro kobercové výsadby ve stínu patří brčál (Vinca). Běžně se pěstují dva stálezelené druhy – Vinca minor a V. major. V. major je celkově větší, má lepší krycí schopnost. Za tuhých zim ale může namrzat, případně i vymrznout. Odolnější je poddruh V. major subsp. hirsuta.
Brčály mají lesklé listy a dlouhé plazivé oddenky, které na konci mohou kořenit. Brčál je velice odolná rostlina, nemá zvláštní nároky na substrát a snáší i suché polohy. Na plném slunci listy žloutnou. Pěstuje se v řadě odrůd lišících se barvou květu, jsou odrůdy plnokvěté i odrůdy s výrazně panašovaným listem.
Do suchého stínu se také výborně hodí pupkovec jarní (Omphalodes verna). Je to menší stálezelená trvalka, bohatě odnožující. Půdu nepokrývá tak dokonale jako předcházející druhy, ale při běžné údržbě je pokrytí dostačující. Na jaře kvete množstvím drobných, pomněnkově modrých květů, známé jsou i odrůdy s bílými květy. Na půdu je nenáročná a dobře roste i na sušším stanovišti. Kromě občasného vypletí nevyžaduje její výsadba zásadnější údržbu. Jako většina brutnákovitých má nepříjemně drsné listy, proto pracujeme v rukavicích.
Nižší půdopokryvné porosty také vytvářejí různé jahodníky. Nejčastěji se jedná o jahodník obecný (Fragaria vesca) či jeho hybridy s většími často růžovými květy. Jahodník vyžaduje humóznější půdu. Porost nekryje půdu důkladně, zato se nám odmění chutnými lesními jahodami. Lépe půdu kryje jahodka (Duchesnea indica). Má rovněž nápadné plody, které ale nejsou chutné.
Mochnička (Waldsteinia) okouzlí na jaře žlutými květy. Pěstují se dva druhy. Menší plazivá mochnička trojčetná (W. ternata), která má dlouhé plazivé oddenky a menší vzrůst a hodí se spíše do přírodněji působících partií, a mochnička kuklíkovitá (W. geoides), která je vyšší a spíše trsnatě rostoucí. Ale listy se po vyrašení při správném sponu spojí v jednolitý koberec. Mochnička kuklíková během zimy ztrácí listy, na jaře ji musíme ostříhat.
K oblíbeným půdopokryvným rostlinám patří kakosty (Geranium). Jako podrost do polostínu pod větší dřeviny, anebo pro kombinaci do trvalkových záhonů. Většinou i dobře snášejí oslunění. Jedná se o velice různorodou skupinu, jak co se týče nároků na stanoviště, tak vzhledu. Jako půdopokryvné je možné doporučit především kakost oddenkatý (G. macrorrhizum), dále pak kakost krvavý (G. sanguineum), kakost himálajský (G. himalayense), kakost luční (G. pratense) a kakost lesní (G. sylvaticum). Drobnější polštářovité druhy jako G. dalmaticum či G. × cantabrigiense také dobře rostou v polostínu, hodí se však spíše na obruby záhonů nebo do větších skalek.
Na více zastíněná místa se hodí kopytníky (Asarum). Vyžadují humózní půdu a jsou náročnější na vláhu. V příhodných podmínkách ale dokáží vytvořit nápadný porost tmavě zelených velkých kožovitých listů. Nejčastěji se pěstuje náš domácí kopytník evropský (A. europaeum) s nenápadnými hnědými květy. Vzácněji se pěstuje Asarum caudatum, který má dlouhé plazivé oddenky a větší květy. Kromě zálivky nevyžaduje porost kopytníků prakticky žádnou údržbu.
Asarum europaeum
Na menších plochách skalek je ve stinném stanovišti možné využít také některé lomikameny (Saxifraga), jako je S. × urbium, S. geum, S. stolonifera. Vyžadují vlhké prostředí, humózní zem a přídavek vápence do substrátu.
Saxifraga geum Hirsuta
Do polostinných stanovišť se hodí různé hluchavky. Obvykle mají různě, především bíle, skvrnité listy a žluté (Galeobdolon argentatum) nebo růžové květy (Lamium maculatum). Od obou druhů se pěstují odrůdy lišící se především zbarvením listů. Hluchavky dobře vyplňují vymezený prostor, působí přírodním dojmem. Využití mají spíše v extenzivně udržované části zahrady. Výčet půdopokryvných rostlin by nebyl úplný, pokud bychom nezmínili zběhovec (Ajuga). Pěstuje se obvykle zběhovec plazivý (A. reptans) a jeho odrůdy často s různě zbarvenými listy. Ozdobná jsou také modrá květenství. Půdu však kryje nedostatečně a vyžaduje relativně časté pletí.
Foto autor
Stálezelené trvalky pomohou udržet zahradu atraktivní i v zimě. Kterým druhům se bude dařit na slunci, v polostínu nebo ve stínu?
Trvalky pro pokryv půdy vytvářejí hustý, zapojený a nízký porost, který na zahradě nahrazuje trávník tam, kde se mu nedaří.
Jaké trvalky vybrat pro osázení severní strany domu, stinných zákoutí či míst pod korunami vzrostlých stromů?
Svah, stráň či jiná plocha, jejíž údržba je obtížná, ale i záměr posílit rozmanitost zahrady, to bývají důvody, proč pokrýt půdu trvalkami.
Keřové a vyšší velkokvěté, stromkové růže a mini-růže uložíme k zazimování: Seřízneme výhony asi na polovinu délky, odklidíme opadané listí a přisypeme zeminu s příměsí dobrého kompostu. Vrstva by měla být tak vysoká, aby ochránila asi 15 cm spodní části keře.
