Stálezelené trvalky pomohou udržet zahradu atraktivní i v zimě. Kterým druhům se bude dařit na slunci, v polostínu nebo ve stínu?
Stále častěji jsou vyhledávány výsadby rostlin a zahrady, které jsou atraktivní během celého roku, nejen v hlavní vegetační sezoně. Vedle jehličnanů a stálezelených okrasných keřů mohou v tomto směru výrazně pomoci také stálezelené trvalky. Některé z nich už byly v Zahrádkáři zmíněny několikrát, ale během zimních měsíců určitě neuškodí připomenout si ty nejvýznamnější.
Pro zjednodušení si stálezelené trvalky můžeme rozdělit podle toho, zda se více hodí na slunce, do polostínu nebo jako rostliny podrostové.
V této skupině budou převládat zejména středozemní byliny a trávy. Byť to v řadě případů nejsou pravé trvalky, ale spíše nižší polokeře, zahradnicky se k nim jako k trvalkám přistupuje. Jedná se nejčastěji o odrůdy šalvěje lékařské (Salvia officinalis) s různě zbarvenými listy, levandule (Lavandula angustifolia), santoliny (Santolina chamaecyparissus, S. rosmarinifolia aj.). Zimní okrasný efekt těchto bylin se obecně dost podceňuje, ovšem neopadavé, nejčastěji stříbřitě (ale i purpurově) zbarvené listy dokážou i v období vegetačního klidu vytvořit velmi hezký okrasný efekt. Jejich výsadby lze doplnit např. sápou Russelovou (Phlomis russeliana), jejíž olistění zůstává přes zimu zelené. Celoročně působí dekorativně i pryšec druhu Euphorbia myrsinites a také řada ožanek (Teucrium).
Mezi stálezelené druhy patří velmi snadno pěstovaná ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) a také polokeřovitě rostoucí ožanka žlutá (Teucrium flavum) a T. × lucidrys. Na plné slunce a do sušších půd se dobře hodí juka vláknitá (Yucca filamentosa). Okraje záhonu pak mohou doplnit různé plazivě rostoucí rozchodníky (Sedum), jejichž listy jsou rovněž zelené i přes zimu (např. S. floriferum, S. spurium, S. acre aj.). I celá řada okrasných trav vypadá hezky během celého roku. Na toto stanoviště se hodí např. pěchava lesklá (Sesleria nitida) nebo oblíbené kostřavy s modrošedými listy (Festuca glauca, F. ovina apod.). Velkou výhodou všech výše uvedených druhů je i to, že velmi dobře snášejí sušší půdy a obvykle nevyžadují během vegetace žádnou zálivku.
Celá řada druhů trvalek je značně přizpůsobivých a lze je použít na nejrůznější zahradní stanoviště. Svým stálezeleným olistěním tak mohou doplňovat výsadby jiných trvalek a keřů jak na slunci, tak v podmínkách polostinných až stinných. Klasikou tohoto sortimentu jsou již mnohokrát zmiňované bergénie (Bergenia). Tyto mimořádné rostliny se dokážou sžít s nejrůznějšími zahradními stanovišti. V jarních měsících zdobí zahrady růžovými nebo bílými květenstvími, celoročně pak velkými, masitými, lesklými listy. U mnoha odrůd se barva olistění na zimu navíc mění do bronzových až červených tónů, čímž svůj okrasný efekt ještě umocňují.
Podobně lze použít stálezelené kakosty jako Geranium macrorrhizum a G. × cantabrigiense, které skvěle pokrývají půdu a vydrží na stanovišti dlouhou řádku let. Rovněž mochničky (Waldsteinia) tolerují různá zahradní stanoviště. Jejich výhodou je velmi časné jarní kvetení, kdy se porosty zbarví do svítivě žlutých tónů. Pěstují se především dva druhy, a to mochnička kuklíkovitá (W. geoides) a mochnička trojčetná (W. ternata). Oba druhy jsou rovněž skvělé půdopokryvné a velmi dlouhověké trvalky. Oblíbenými pokryvnými trvalkami jsou i zběhovce (Ajuga), nejčastěji jsou k dispozici odrůdy zběhovce plazivého (A. reptans). Žádané jsou zejména různé pestrolisté formy nebo také odrůdy s růžovými květy. Ne vždycky se ale jedná o dlouhověké rostliny a bohužel právě odrůdy s pestře zbarvenými listy obvykle ve výsadbách vydrží jen relativně krátkou dobu (cca 3–6 let).
Geranium macrorrhizum během zimy
Nepříliš výrazným, ale zato nenáročným druhem se stálezeleným olistěním je telima velkokvětá (Tellima grandiflora). Jde o rostlinu z příbuzenstva známějších dlužich (Heuchera), která se ale pěstuje o něco snadněji a tvoří stabilnější a vytrvalejší porosty než dlužichy. Mezi snadno pěstované rostliny, které také obvykle dobře pokrývají půdu, patří i barvínky (Vinca). Jde zejména o barvínek menší (V. minor). Pěstovaný sortiment se liší zejména barvou květů, případně i panašovanými listy. O něco robustnějším druhem je barvínek větší (V. major) původem z jižní Evropy. Ten je ale o něco choulostivější a v tužších zimách může vymrzat. Oba druhy jsou jedovaté.
I mezi trávami se najdou druhy, které jsou velmi tolerantní. Jednou z nejlepších, ale bohužel málo využívanou, je pěchava podzimní (Sesleria autumnalis). Velmi hezky vypadá zejména v přírodně pojatých výsadbách.
Velká část stálezelených trvalek dává přednost výsadbám do podrostu vyšších stromů a keřů, případně na jinak zastíněná místa na zahradě. Asi nejpestřejší sortiment nabízí dlužichy (Heuchera). Jejich sortiment se už dnes dá počítat na stovky odrůd s výrazně zbarvenými listy (v odstínech zelené, žluté, oranžové, fialové, červené, vínové a dalších barev). Blízce příbuzné a podobné jsou pak mitrovničky (Tiarella), opět s řadou odrůd s pestře zbarvenými listy a také velmi hezkými květy. Téměř beze změny vypadají po celý rok i porosty druhu Pachysandra terminalis, dlouhověké a nenáročné půdopokryvné trvalky.
Velmi oblíbené jsou také čemeřice (Helleborus). Mimo stálezelené olistění většiny druhů nabízí také velmi časné jarní či dokonce už zimní kvetení (např. H. niger). I zde je sortiment mimořádně bohatý a rostliny s bílými, žlutými, růžovými či nachovými květy, často s různě výrazným tečkováním, mohou časně na jaře zdobit zahradu.
Na stinných stanovištích obvykle okrasné trávy nahrazují druhy, které vypadají podobně. Jde nejčastěji o ostřice (Carex), velmi početný rod s řadou stálezelených druhů. K oblíbeným patří třeba C. morrowii, C. oshimensis, C. digitata, C. plantaginea, C. comans, C. eburnea a řada dalších. Velmi snadno se pěstuje také domácí bika lesní (Luzula sylvatica) s celoročně svěže zeleným olistěním. Více barevnosti pak přinášejí její žlutolisté kultivary Wintergold nebo Solar Flair.
Efektní jsou také rody sedoulek (Ophiopogon) a Liriope s úzkými, jakoby kožovitými, lesklými a tmavě zelenými listy. Tyto trvalky sice rostou o něco pomaleji, ale časem vytvoří velmi bohaté a husté porosty. Pěstuje se nejčastěji Ophiopogon planiscapus, který velmi dobře snáší i naše zimy, a Liriope muscari, u kterého se vyplatí ochrana před silnějšími zimními mrazy. Odmění se za to velmi bohatým květenstvím modrofialových kvítků na konci léta.
Foto autor
Kvetoucí trvalky patří mezi nejvýraznější zástupce bylin v zahradách. Trvalkové výsadby jsou čarovné. Proměňují se v průběhu celé sezony.
Pro většinu trvalek představuje zima období vegetačního klidu. Na prázdných záhonech zůstávají jen zbytky odumřelých stonků. Lze se v zimě o trvalky nějak starat?
Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.
Do našich zahrádek se v poslední době rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím kočiček v jarním období. Sazenice se prodávají jako stromky naroubované na kmínku.
