Jak chutná Muškatelka, Šídlenka, Špinka a hrušky hniličky
3. 9. 2022Nejen jablky živ je člověk, a tak koncem léta ochutnávám hrušky u hrušně i ve sklepě. Také ten stav dozrání, kterého dosahují hrušky hniličky.
Jak sušit ovoce pouze pomocí sluneční energie? Zahrádkář radí, které odrůdy jsou na sušení nejlepší a jak ochránit úrodu před vosami.
Dlouhá období slunečného počasí přinášejí nejen radost milovníkům léta, ale také ideální podmínky pro domácí sušení ovoce. Švestky, hrušky i jablka lze bez použití elektřiny proměnit v chutné zásoby na zimu. Které odrůdy se osvědčily nejvíce a na co si dát při sušení pozor?
Každý si léto představuje jinak, ale pro sušení ovoce jsou dlouhé slunečné dny bez mráčků ideální. Právě takové počasí v posledních letech často převládá. Občas přejde studená fronta s krátkou přeháňkou, ale brzy se vrací sucho a jasno. Na balkoně půdy zahradního domku mám prostor pro malou domácí sušárnu. Když rozložím ovoce na plochu přibližně jeden metr čtvereční, získám po usušení zhruba kyblík sušeného ovoce o objemu jednoho kilogramu jogurtu. Peckoviny a drobné hrušky suším rozpůlené slupkou dolů na síti. Jablka a větší hrušky krájím na plátky. U peckovin a drobných hrušek používám plně vyzrálé plody, jablka a hrušky naopak spíše před konzumní zralostí, aby se plátky příliš nelepily na síťovinu.
Od poloviny července lze začít s ranými odrůdami slivoní, například Eliášovou. Rozpůlené a vypeckované plody na síti během čtyř dnů dobře proschnou. Zatímco čerstvé působí příjemně sladce, po usušení získávají výraznější, lehce pikantní kyselost. Další vhodnou odrůdou je mirabelka Nancyská. Plody se snadno vypeckovávají a po usušení jsou mimořádně sladké. Takové domácí „cukrátko“ bývá oblíbené zejména u dětí. Na závěr sezony přichází na řadu švestka Domácí. V září už sušení trvá déle a velké plody moderních odrůd řady TOP ztrácejí vodu pomaleji. Proto se na sluneční sušení lépe hodí drobnější Domácí švestka. Dobře schne, obsahuje hodně cukru a po usušení získává charakteristickou mastnou slupku. Velké podzimní švestky je vhodnější sušit v elektrické sušičce nebo troubě.
Ještě před sklizní slivoní lze začít sušit letní jablka. Mezi jednotlivými sklizněmi se dobře uplatní také drobné letní hrušky, například muškatelky, které stačí rozpůlit. Na sušení jsou vhodná i pozdně letní a podzimní jablka. Často se vyplatí zpracovat plody nakousané vosami nebo sršni. Místo aby se staly zdrojem chorob a škůdců, poslouží jako základ chutných křížal.
„Sušení ubírá na výrazné chuti. Ostře kyselá se stávají kyselými, sladká jablka až nejedle mdlými. To je pro mě právě případ Goldenu. Ale když neznáte nic jiného, zamilujete se i do něj“.
Při delším pozorování lze zjistit zajímavé rozdíly mezi odrůdami. Některé po usušení výrazně hnědnou, jiné si zachovávají světlou barvu. Drobné zelené nebo žluté hrušky se často zbarví do tmavě hnědých odstínů. Naproti tomu hrušeň Windsorská zůstává i po usušení překvapivě světlá. Velmi pěkné bílé plátky poskytuje také německá odrůda Freiherr von Hallberg. Zajímavostí jsou jablka řady Redlove, jejichž křížaly si uchovávají růžové až narůžovělé odstíny. Domácí směsi různých odrůd bývají chuťově mnohem pestřejší než kupované křížaly z jediné odrůdy. Sušení totiž část chuti potlačuje. Výrazně kyselá jablka zůstávají příjemně osvěžující, zatímco velmi sladké odrůdy mohou po usušení působit poněkud fádně.
„Když jsem zkusil přikrýt švestičky (Moravský špendlík) hned po nakrájení, neudělal jsem dobře. Netkanka (15-17 g/m2) nejspíše bránila intenzivnějšímu odvodu vypařované vody, na ovoci se objevila plíseň, musel jsem ho vyhodit. Atak jí budu dávat až po dnu sušení na přímém slunci, i když si vosy odnesou svůj díl“.
Při krájení ovoce mě pravidelně navštěvují vosy. Některé lákají sladké šťávy z ovoce, jiné zřejmě vyhledávají pot na rukou. Pokud je člověk neplaší ani nemačká, obvykle nebývají agresivní. Větší problém představují vosy přímo na sušáku. První den jich bývá málo, druhý den už dobře vědí, kde najdou potravu. Proto sušák po prvním dni přikrývám netkanou textilií a pečlivě ji upevňuji. Překvapilo mě, že některé vosy dokážou prokousat i plastovou síťovinu a dostat se k ovoci zespodu. Přesto jsou takové škody nesrovnatelně menší než při ponechání sušáku bez ochrany. Ukázalo se také, že příliš brzké zakrytí čerstvě nakrájeného ovoce není ideální. Netkaná textilie může zpomalit odpařování vody a podpořit vznik plísní. Lepší výsledky přináší zakrytí až po prvním dni sušení na přímém slunci.
V poslední době se objevují patrové sušáky obalené jemnou síťovinou, které chrání ovoce před hmyzem. Jeden takový už mám připravený, ale na podrobnější hodnocení si budu muset počkat do další sezony. V létě se snažím vyhýbat elektrickým sušičkám i vytápěným sušárnám. Slunce považuji za dostatečný a přirozený zdroj energie pro letní sušení ovoce na roštech.
Sušení na slunci patří mezi nejšetrnější způsoby konzervace ovoce. Důležité však je, aby proces probíhal dostatečně rychle a v dobře větraném prostředí. Pokud obsah cukru v plodech nestoupá dostatečně rychle, mohou se rozvíjet plísně a další houby. Sušené ovoce představuje velmi koncentrovaný zdroj energie. Zralé švestky mohou obsahovat kolem 30 procent cukru. Jakmile se z nich odpaří voda, koncentrace cukrů výrazně stoupá. Sto gramů sušených švestek proto odpovídá několikanásobně většímu množství čerstvých plodů. Právě proto je vhodné hlídat zkonzumované množství. Sušené švestky, hrušky i jablka navíc ve střevech vážou vodu a bobtnají. Ve větším množství mohou způsobit zažívací potíže, na druhou stranu se tradičně využívají při problémech se zácpou. Jako alternativa k průmyslově vyráběným slaným pochutinám představuje domácí sušené ovoce velmi zajímavou volbu. I zde ale platí známé pravidlo – všeho s mírou.
Foto Shutterstock
Ovocné stromy obtěžkané obzvláště bohatou úrodou zavlažujeme i v červnu, aby mohly své plody uživit. V období sucha jim přidáme do závlahové vody vícesložkové hnojivo.