Jak na úspěšné pěstování okurek ve skleníku a fóliovníku? Proč vsadit na vertikosystém, jak správně zalévat a které odrůdy skvěle plodí?
Pěstování okurek ve skleníku nebo fóliovníku má svá specifika oproti pěstování na volném záhoně. Vycházet musíme především z menšího prostoru a odlišných klimatických podmínek. Ve skleníku budeme mít vždy méně plochy než na zahradě, a proto musíme prostor využít na maximum.
Okurky ve skleníku nepěstujeme volně na zemi, ale využíváme takzvaný vertikosystém. Rostliny necháváme pnout po síti nebo provázcích. Tímto způsobem výrazně zvýšíme výnos, protože na malé ploše získáme velké množství plodných výhonů. Okurka pěstovaná ve skleníku může dorůst až do délky 15 metrů. Takového výsledku však pěstitelé dosahují jen při intenzivním hydroponickém pěstování bez půdy u speciálně vyšlechtěných partenokarpních hadovek. V běžných podmínkách v půdě dorůstají salátové okurky do výšky kolem 4 metrů, nakladačky ještě méně. S tímto faktem počítáme již při výsevu a výsadbě – volíme větší spon a menší počet rostlin než při venkovním pěstování.
Vertikosystémem má mnoho výhod
Vertikosystém přináší i další výhody:
Dbáme na to, aby zálivka byla vydatná – ideálně alespoň 20 litrů vody na 1 m² (což odpovídá 20 mm srážek).
Abychom předešli chorobám, zaléváme okurky vždy ke kořenům, nikdy ne na listy. Ideální řešení představuje kapková závlaha, ale v menším skleníku si vystačíme s konví nebo hadicí. Během horkého léta zaléváme každý den nebo obden podle typu půdy. Těžší půdy udrží vlhkost déle než lehčí, písčité půdy. Zálivku aplikujeme nejlépe večer nebo ráno a používáme odraženou vodu. Příliš studená voda ze studny nebo z vodovodu může rostlinám způsobit teplotní šok, který zbrzdí jejich růst i plodnost. Voda z vodovodu navíc obsahuje chlór, který okurky snášejí velmi špatně. Pokud ji však necháme alespoň jeden den odstát v otevřené nádobě, chlór vyprchá.
Zaléváme vždy ke kořenům – ne na list
Nejzávažnější chorobou ve skleníku je vadnutí okurek. Napadená rostlina vypadá ráno zdravě, ale kolem poledne zvadne, přestože má dostatek vody. Přes noc se sice vzpamatuje, ale další den se situace opakuje a po několika dnech rostlina uhyne. Tuto chorobu způsobují houby žijící v půdě. Jednou z možností obrany je vyvezení zeminy do hloubky 30 cm a její nahrazení novou, neinfikovanou ornicí. Pokud patogeny nebudou mít hostitele po dobu 2 až 3 let, z půdy zmizí.
Nejzávažnější chorobou je pak vadnutí okurek
U okurek, ale i rajčat a paprik, můžeme situaci vyřešit také jinak. Pěstujeme je v polyetylenových pytlích nebo jiných nádobách o objemu 10–15 litrů naplněných rašelinovým substrátem. Na dně nádob musíme vždy udělat odtokový otvor. Mezi další možnosti ochrany patří pravidelná zálivka půdním fungicidem (např. Previcur nebo Magnicur Energy) nebo roubování okurek na tykev fíkolistou. Ostatní choroby, jako je plíseň okurková nebo padlí, se ve skleníku vyskytují spíše výjimečně.
Pokud musíme použít insekticidy, mysleme na ochrannou lhůtu, která v době sklizně trvá obvykle několik dní.
Mšice, třásněnky a molice se ve skleníku mohou rychle přemnožit, protože zde chybí jejich přirození nepřátelé. Okamžik, kdy musíme sáhnout po chemickém postřiku, však můžeme výrazně oddálit. Stačí do skleníku rozvěsit žluté a modré lepové desky. Žlutá barva láká molice a mšice, modrá zase třásněnky. První škůdci se zachytí na deskách a zahynou.
Svilušky jsou nejzávažnější škůdce ve skleníku
Nejvýznamnějším skleníkovým škůdcem jsou svilušky, na které lepové desky neúčinkují. Zde pomůže pouze pečlivá kontrola. Každý den prohlížíme listy, zda se na nich neobjevuje drobná žlutavá mozaika. Na spodní straně takového listu pod lupou uvidíme pohybující se svilušky. Napadený list opatrně odstraníme, vložíme do mikrotenového sáčku a vyhodíme do popelnice – nikdy ho nedáváme na kompost. Pokud se svilušky rozšíří na celou rostlinu a vytvoří pavučinky, musíme použít akaricidy. Po ukončení sezóny nezapomeneme na prevenci. Celý vyklizený skleník vystříkáme silnější koncentrací insekticidu, nebo jej vysíříme zapálením sirných knotů či svíček v utěsněném prostoru.
Partenokarpie je jednoduše řečeno tvorba plodů bez opylení, čili taková rostlina má převážně jen samičí květy a i bez opylení se její plody vyvíjejí dále. V převážné většině nevytváří semínka a když ano, tak velice málo.
Ve vyšších polohách, kde se nedaří venkovním nakladačkám, můžeme ve skleníku pěstovat i je. V ostatních oblastech doporučuji pěstovat salátové okurky, které plodí až do podzimu. Volit můžeme mezi klasickými odrůdami a hadovkami (partenokarpními odrůdami).
Zvláště u nakladaček je třeba sklízet co nejčastěji, v plné plodnosti i každý den nebo obden
Partenokarpní odrůdy poskytují vyšší výnosy, ale jsou dražší a citlivější na výkyvy teplot a choroby. Hadovky jsou navíc vyšlechtěné pro hydroponii. V běžné skleníkové půdě nedosáhnou svého plného potenciálu, protože mají slabší kořenový systém, který nedokáže odolávat půdním patogenům. Mají také vodnatější chuť. Pokud nevlastníme vytápěný skleník, sázíme raději odolnější klasické salátové okurky.
Šlechtění a semenářství okurek, Bzenec
Foto Shutterstock
Možná jste právě zaseli nebo už vysadili okurky, budoucí poklady své zahrady a kuchyně. Připomeňme si, nač se u které skupiny okurek soustředit, aby úroda potěšila.
Většina zahrádkářů má svůj způsob setí okurek, a pokud jim vychází, není třeba jej měnit. Ale jsou i tací, kterým se nedaří. Mají prostě smůlu, což je v přírodě i na zahrádce normální.
Poruchy genové výbavy se ve světě rostlin vyskytují v mnoha formách. Některé jsou neslučitelné s dalším vývojem semenáče, jiné zatraktivní vzhled druhu.
V boji proti mšicím jsou významné i larvy dlouhososek a lumků, které jsou odkázány ve své výživě na pyl a nektar z květů. Dospělé dlouhososky spolehlivě poznáte podle schopnosti stát na místě v letu při sání nektaru z květů a hlavními pro ně lákavými …
