Poznat dospělého brouka nebo motýla bývá snadné, ale skutečná výzva přichází ve chvíli, kdy rostliny začnou požírat nenápadné larvy.
Právě jejich správná a včasná identifikace je přitom klíčem k efektivní ochraně zahrady, která šetří čas i peněženku.
Polypodní housenka osenice zemákové (Noctua fimbriata)
Ochrana rostlin před chorobami a škůdci patří k nejsložitějším disciplínám každého pěstitele. Nejde totiž jen o botaniku, ale o fascinující průsečík entomologie, klimatologie a fytopatologie. Aby byla naše snaha o záchranu úrody efektivní, musíme v první řadě bezpečně identifikovat původce problému. Správná diagnostika je zkrátka pilířem, na kterém stojí zdravá zahrada.
Bez jistoty, proti komu stojíme, se ochrana rostlin stává sázkou do loterie. Chybná diagnóza vede k neúčinným postřikům, které zbytečně zatěžují půdu i podzemní vody a stojí nás peníze. Navíc můžeme nevhodným zásahem zahubit užitečné pomocníky, jako jsou včely, slunéčka či pestřenky. Například ve skleníku může nasazení špatného parazitoida znamenat, že si tento přirozený nepřítel škůdce vůbec nevšimne a naše rostliny budou strádat dál.
Zatímco naši pozornost často upoutají dospělí jedinci v podobě barevných motýlů nebo brouků, hlavní škody na rostlinách páchají jejich larvy. Právě proto je diagnostika larev v mnoha ohledech důležitější než poznávání dospělců. Larvy se na první pohled mohou zdát jedna jako druhá, ale nenechme se odradit. Nemusíme hned určovat konkrétní druh – pro začátek stačí orientace v základních skupinách. Pokud zkombinujeme vzhled larvy se znalostí hostitelské rostliny, výběr se zúží na dva až tři pravděpodobné adepty.
Ve světě hmyzu rozlišujeme tři hlavní skupiny larev podle počtu jejich končetin: apodní, oligopodní a polypodní.
Tyto larvy nemají žádné končetiny a liší se především stavbou hlavy. Tzv. eucephalní larvy mají hlavu dobře viditelnou – sem patří například larvy nosatců, kůrovců nebo mladé housenky některých motýlů. Hemicephalní larvy mají hlavu částečně zatažitelnou, což známe u tiplic. Nejsložitější na určení jsou larvy acephalní (např. u vrtulí či květilek), u kterých laik jen stěží pozná, kde končí tělo a začíná hlava.
Tento typ má vyvinuté pouze hrudní končetiny. Najdeme zde obávané škůdce, jako jsou mandelinky, chrousti nebo kovaříci. Pozor však na záměnu s užitečným hmyzem! Podobnou stavbu těla mají i larvy slunéček nebo zlatooček. Rozlišit je můžeme podle chování: zatímco larvy mandelinek jsou líné a pomalé, dravé larvy slunéček jsou čilí lovci, kteří aktivně pátrají po kořisti.
Kromě tří párů hrudních nohou mají tyto larvy i tzv. panožky na zadečku. Do této kategorie spadají housenky většiny motýlů a také housenice širopasých blanokřídlých. Právě počet a rozmístění panožek je klíčem k tomu, abychom od sebe odlišili budoucího krásného motýla od škůdce, který nám během pár dní zlikviduje listy keřů.
Foto autor
V průběhu května pěstitelé jahod, třešní a jádrovin často řeší hmyzí škůdce, kteří poškozují květy a plody, či dokonce samotné stromy a keře.
Na zahradě nejvíc ohrožují okurky mšice, klopušky a plíseň okurková. Ve skleníku mšice, třásněnky, molice, svilušky, plíseň okurková, vadnutí okurek.
Za příhodných podmínek se může molice vlaštovičníková objevit na veškeré brukvovité zelenině. Kdysi způsobovala škody jen výjimečně.
Připomeňme si nejdůležitější zásady pro řez ořešáku. Výchovný – tvarovací řez korunky stromku děláme jen pokud je nutný v období prvních pěti let po výsadbě. Řez prosvětlovací – průklest, je možný v plodném věku stromu a to vždy v několikaletém odstupu.
