Vitamíny za humny: drobné ovoce, které zvládne pěstovat každý
9. 7. 2025Rybízy a angrešty – dříve běžné a levné ovoce z každé zahrady – dnes v obchodech skoro nevidíme. A když ano, jejich cena se blíží ceně třešní.
Jak vznikají nové odrůdy ovoce? Od příběhu první jahody přes Mičurinovy křížence až po moderní hybridy, které mění svět ovocnářství.
V přírodě může docházet ke křížení příbuzných druhů, pokud pyl z jednoho druhu klíčí na blizně druhého a oba kvetou ve stejnou dobu (jsou schopny opylení ve stejnou dobu). Důležitá je i jejich vzájemná blízkost, aby se pyl vůbec dostal na správné místo. Takto vznikají i mnohé nové odrůdy, které dnes běžně známe ze zahrad i sadů.
Až do vlády Ludvíka XV. se v Evropě pěstovaly jen drobné lesní jahody či jejich americké příbuzné. Francouzský zahradník Antoine Duchesne tehdy zkřížil dva americké jahodníky: jahodník čilský a viržinský. Výsledkem byly větší, chutnější plody – předchůdce dnešního jahodníku velkoplodého (Fragaria × ananassa). Od roku 1766 se tak píše novodobá historie jahod. Díky dalšímu šlechtění vznikly stovky až tisíce odrůd lišících se tvarem, barvou i dobou zrání – od bílých až po téměř černé plody.
Ruský šlechtitel Ivan Vladimirovič Mičurin (1855–1935) zasvětil život vývoji ovocných odrůd odolných i pro drsné podmínky Ruska. Pracoval s širokým spektrem druhů z čeledi růžovitých – od hrušní a hlohů po jeřáby, mišpule, meruňky či višně. Jeho odrůdy byly často odolné proti mrazu, s krátkou vegetační dobou, ale také chuťově zajímavé. Na jeho práci navázali další evropští šlechtitelé, například v Německu při vzniku hybridu Cherrykose (Prunus salicina × Prunus armeniaca) – tmavé meruňky s červenou dužninou. Mezidruhové křížence dnes zastupují i odrůdy Likernaja, Granatnaja či Granatina (kříženci hlohu a jeřábu). Mičurin při pokusech často přenášel pyl různých druhů ve směsi – chtěl přírodu „zmást“, aby přijala cizí pyl. Ne vždy se podařilo vytvořit životaschopné potomstvo, přesto jeho pokusy posunuly hranice ovocnářství. Na jeho jméno vzpomínáme i v názvu některých odrůd, jako je angrešt Mičurinec.
Před několika desítkami let se stala hitem zahrad josta (kříženec černého rybízu a angreštu). Její vyšlechtění ve východním Německu a Švýcarsku nebylo jednoduché – dlouho se nedařilo, aby pyl jednoho druhu úspěšně opylil druhý. Pomohly až pokroky v biochemii a technice opylování. Po úspěšném křížení následovaly roky výběru nejlepších semenáčů. Dnes je josta stále oblíbená, i když její semenáče v přírodě obvykle nedávají stejně kvalitní plody. Bobule bývají kyselejší a dozrávají nerovnoměrně. Přesto se šlechtitelé bobulovin k tomuto směru vracejí – novější odrůdy, například Riko, dokazují, že potenciál josty ještě zdaleka není vyčerpán.
Obchod často hledá novinky, senzace, které zaujmou. Na trhu se tak objevují i plody, které působí jako kříženci, ale ve skutečnosti jimi nejsou.
Křížení ovocných druhů a odrůd je fascinující proces, který spojuje přírodu, vědu a lidskou zvídavost. Díky němu máme dnes širokou škálu chutí, barev a tvarů plodů – od klasických jabloní až po experimentální hybridy. A i když některé „novinky“ nejsou vždy skutečnými kříženci, dokazují, že touha po objevování v ovocnářství nikdy nekončí.
Foto autor
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
Moc zajímavé! Díky!