Ptačí migrace je přírodní fenomén. Ptáci cestují tisíce kilometrů mezi hnízdišti a zimovišti a jejich strategie patří k obdivuhodným příběhům přírody.
Proč nezůstanou hnízdit v Africe? Kolem rovníku je den dlouhý dvanáct hodin po celý rok. Výchova mladých je náročná práce, která zabere hodně času, a u nás se den v létě významně prodlouží.
Hlavním důvodem migrace není zima, ale nedostatek potravy. Vlaštovky či jiřičky by u nás v zimě nepřežily, proto odlétají na jih. Zároveň ale na jaře přilétají zpět – delší denní světlo v Evropě jim poskytuje více času pro výchovu mláďat, než by měly v tropech. Některé druhy míří dokonce za polární kruh, kde mohou v létě krmit 24 hodin denně.
Břehouši a další ptáci na tahové zastávce na mořském obřeží
Strategie většiny druhů je při podzimní migraci (tedy při tahu z hnízdiště na zimoviště) jiná než při té jarní.
Na jaře ptáci spěchají, aby obsadili nejlepší hnízdní teritoria, ale nesmějí přiletět moc brzy, aby nezmrzly. Naopak na podzim nespěchají, zastavují se v krajině a vyhledávají bohaté zdroje potravy. Proto je září obdobím, kdy na zahradě můžete zahlédnout nejvíce ptačích druhů – i ty, které jindy žijí jen ve specifických biotopech (rákosník, žluva).
Symbolem ptačí migrace a podzimu jsou hejna vlaštovek a jiřiček posedávajících na drátech. Ještě početnější houfování však vytvářejí špačci, jejichž nocoviště u rybníků může čítat i více než sto tisíc jedinců.
Odlesky peří špačka obecného hrají ve slunečních paprscích všemi barvami
Břehouš svou trasu překoná bez jediné zastávky. Nejí, nepije, nespí, letí. Po celou dobu jeho létací svaly čerpají pouze z tělesných zásob. Při cestě ztratí až polovinu své tělesné hmotnosti. Můžeme se jen dohadovat, proč břehouši podnikají tak riskantní cestu, kterou jistě mnoho z nich nezvládne. Alternativní trasy se zastávkami přitom existují.
Plody bezu černého jsou pro ptáky lahůdkou. Jeho konzumací doplňují energii důležitou pro šťastnou cestu
Výkony ptáků jsou fascinující – od nonstop letu břehoušů po rekordní vzdálenosti rybáků. Migrační cesty dokazují, jak neuvěřitelné schopnosti ptáci mají. A jak říká okřídlená poučka: „Ptáci mají křídla, a proto můžeme vidět cokoliv kdekoliv.“
V příštím dílu se můžete těšit na téma o ptačích budkách.
Foto Jiří Hlaváček
Tah ptáků patří k největším přírodním divům. Každý rok se miliony opeřenců vydávají na tisíce kilometrů dlouhé cesty do teplejších krajů.
Zimní přikrmování ptáků má v našich končinách dlouhou tradici. Aby taky ne, činnost je to bohulibá a důležitá!
Základem zahradní flóry, v níž ptáci mají najít prostředí pro život a která se líbí dětem i dospělým, je pestrá směs volně rostoucích keřů.
Přezimující ptáci většinou vyhledávají jako hlavní přirozený zdroj zimní potravy plody různých keřů a stromů, semínka trav a vytrvalých bylin.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
