Tah ptáků patří k největším přírodním divům. Každý rok se miliony opeřenců vydávají na tisíce kilometrů dlouhé cesty do teplejších krajů.
Jak vlastně migrace funguje, jak ji lidé objevili a s jakými překážkami se ptáci musí na své pouti potýkat?
Dnes víme, že tah ptáků je pravidelný každoroční přesun z hnízdišť na zimoviště. Nebylo tomu tak ale vždy. Lidé si dříve neuměli vysvětlit, kam ptáci mizí. Věřili například, že vlaštovky přezimují zahrabané v bahně. Až v roce 1822 přišel první skutečný důkaz – čáp bílý, který se vrátil na své německé hnízdiště s oštěpem afrických domorodců zapíchnutým v krku.
Velcí ptáci jako čápi využívají k tahu stoupavé vzdušné proudy, které se tvoří výhradně nad pevninou. Nemohou tedy letět přes moře a volí západní Gibraltarskou nebo východní Izraelskou cestu
Zlom v poznání nastal na přelomu 19. a 20. století, kdy se začalo s kroužkováním. Díky němu se vědci dozvěděli, kde ptáci zimují a kudy vedou jejich tahové trasy. I dnes, přes moderní metody sledování, má kroužkování v ornitologii nezastupitelné místo.
Zkusme se vžít do kůže našeho známého budníčka menšího. V květnu se vylíhne na naší zahradě a už na podzim se sám vydá instinktivně na cestu do teplých krajin. Orientuje se instinktivně podle Slunce, hvězd nebo významných krajinných prvků. Musí překonat Alpy a využívá horská sedla, aby ušetřil síly. Zimu tráví v oblasti Středomoří. Jeho příbuzný budníček větší ale letí mnohem dál. Byť je podobný budníčku menšímu jako vejce vejci, velice se liší svou životní strategií. Budníček větší patří mezi tzv. dálkové migranty, když zimu tráví v Africe pod rovníkem až po její nejjižnější cíp. Vzdálenost, kterou tito
ptáci z evropských hnízdišť urazí, může dosahovat 10 000 km.
Pro Budníčka menšího s nějakými 10 g tělesné hmotnosti je přelet vysokých hor skutečný výkon
Trasa migrace není jednoduchá. Ptáci mohou volit západní cestu přes Gibraltar nebo východní přes Izrael a vyhnout se tak nebezpečnému letu přes volné moře, svoji trasu si ale významně prodlouží. Další variantou je trasa přímo přes širé moře, kde riskují nonstop let bez možnosti odpočinku. Po překonání Alp a moře na ně čeká další obrovská výzva – Sahara. Rozpálená poušť s minimem oáz se nedá obletět a mnoho ptáků cestu nepřežije.
Některé větší druhy jako husy, kormoráni nebo třeba jeřábi (na fotografii) létají ve formacích
Ptáci jsou při své migraci velice často loveni lidmi. Často za účelem konzumace, někdy však pouze z rozmaru nebo k potrénování střelecké mušky.
Největším nepřítelem ptačí migrace je ale člověk. Ve Středomoří je každoročně nelegálně zabito kolem 25 milionů ptáků. Čekají na ně sítě, pasti i broky. K tomu přidejme skleněné plochy, elektrická vedení, silnice či přirozené predátory – a je zázrak, že se k nám ptáci vůbec vracejí.
Kukačka obecná k nám přiletí v dubnu a už začátkem července se vydává zpět do Afriky
Které druhy migrují? Až na šplhavce a další výjimky téměř všechny. Klasické školní dělení na druhy táhnoucí a stálé, kde bývá uváděn například kos nebo sýkora koňadra, není správné. Z kroužkovacích dat víme, že právě koňadry táhnou skutečně masově. Často platí, že koňadry, které k nám létají v zimě na krmítko, hnízdí na dalekém severu. A naopak ty, které hnízdily na naší zahradě, jsou v zimě v teple o něco jižněji.
Proč o migraci píšeme teď ke konci prázdnin? Ptáci sice táhnou na podzim, ale „ptačí“ podzim začíná už v červenci. Druhy, které přiletěly pozdě, jako rorýs, kukačka nebo rákosník zpěvný, odletí hned po vyhnízdění. Tráví u nás třeba pouhé tři měsíce. Naopak druhy, které k nám přiletěly brzy zjara, odlétají nejpozději. Sem se řadí skřivani nebo červenky. Až na výjimky migruje většina druhů – dokonce i kos nebo sýkora koňadra. Například na Červenohorském sedle v Jeseníkách bylo během jediné noci zaznamenáno 15 tisíc táhnoucích kosů.
Rehek domácí je typickým synantropem, tedy druhem žijícím v blízkosti lidí. Je otužilý, a tak k nám přilétá brzy (koncem března) a odlétá pozdě (koncem října)
Tah ptáků je fascinující podívanou, která se odehrává nad našimi hlavami každým rokem. Přestože ptáky čeká mnoho nebezpečí, jejich návraty nám připomínají, jak neuvěřitelně silná a odolná je příroda.
Foto autor a Shutterstock
Srpen je časem sklizně, ale i očisty těla. Právě teď se sbírá celá řada léčivých bylin, které pomáhají při únavě, nespavosti i přehřátí organismu.
Škvoři patří v zahradách k užitečnému hmyzu. Živí se mšicemi či jiným drobným hmyzem, vajíčky a larvami. Ale jsou také hmyzem všežravým.
V období bujné vegetace můžeme na zahradě vidět řadu užitečných živočichů, hmyz, ptáky i savce, kteří žijí ve svých přirozených úkrytech.
Jiřinky nás těší přibývajícími květy. Většina odrůd se hodí k řezu, a tak plníme vázy své i přátel. Květiny však potřebují ochranu. Někdy pomůže deštník.
Ještě před nákupem semínek zelenin a květin, prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Pro přehlednost je nejsnazší označit sáčky s osivy již při jejich nákupu rokem pořízení. U starších si zkouškou klíčivosti stanovíme jejich kvalitu.
