Sucho se skloňuje stále častěji a ovlivňuje i výsadbu okrasných trvalek. Mezi odolné druhy patří i nenáročné a půvabné hvězdnice.
Naštěstí výběr druhů, které snášejí či minimálně dokážou tolerovat určitý deficit vláhy v půdě je poměrně bohatý. I v rámci tak známého rodu, jakým je hvězdnice (Aster), se najde celá řada suchomilných (či sucho tolerujících) druhů. Některé z nich si představíme v dnešním článku.
Aster x amethystinus Freiburg
Pro první příklady vůbec nemusíme jít daleko, dva zahradnicky velmi atraktivní druhy se vyskytují i v České republice. Jde o hvězdnici chlumní (Aster amellus) a hvězdnici zlatovlásek (Aster linosyris; syn. Galatella linosyris). S oběma těmito druhy se lze setkat například na stepích Pálavy nebo Českého krasu či Českého středohoří. Mimo tyto stanovištní podmínky je spojuje i pozdně letní až podzimní doba kvetení. V přírodě i na zahradě nakvétají obvykle od srpna a kvetení končí (podle počasí) až v říjnu.
Hvězdnice chlumní nabízí i celou řadu odrůd lišících se zejména barvou (odstíny růžové a modrofialové) a velikostí květů. Hvězdnice zlatovlásek kvete jasně žlutě a květenství je tvořeno pouze trubkovitými kvítky terče, typické jazykovité plátky u tohoto druhu chybí. Na zahradě jim vyhovuje slunné stanoviště a běžná, propustnější zahradní půda. Stejné nároky má pak i další evropský druh, Aster sedifolius (syn. Galatella sedifolia). I tato rostlina kvete v pozdním létě. Barva květů je nejčastěji modrofialová (popř. růžovofialová) a rostliny jsou rovněž nápadné velmi úzkými až jehlicovitými listy.
Významným „zdrojem“ suchomilnějších rostlin je i Severní Amerika. Je to například Aster divaricatus (dnes správněji Eurybia divaricata) z východu USA, která je nápadná širokými listy a bílými květy. Jde o lesní druh a dobře se hodí i do suššího podrostu pod stromy. Dorůstá 50–70 cm. Dalším americkým druhem, tentokrát pro slunná stanoviště a běžné zahradní půdy, je Aster ptarmicoides (dnes je ovšem řazena ke zlatobýlům jako Solidago ptarmicoides). Kvete čistě bíle začátkem léta, roste trsnatě a dorůstá zhruba 30–40 cm. Velmi hezkým, ale zatím téměř neznámým a málo pěstovaným druhem je pak Aster sericeus.
Je nápadný jasně světle fialovými květy a stříbřitě zelenými listy. Roste ve štěrkovitých a písčitých půdách a sucho snáší velmi dobře. Naopak problém jí může dělat půda těžší, příliš vlhká (především během zimy). Kvete ve druhé polovině léta až počátkem podzimu.
Zajímavým druhem je hvězdnice ametystová (Aster × amethystinus). Jde o přírodní hybrid severoamerických druhů A. novae-angliae a A. ericoides). Vyskytuje se roztroušeně ve východních oblastech USA. Co se týká habitu, stojí tento druh někde uprostřed mezi svými rodiči. Je o něco nižší než A. novae-angliae; má drobnější listy, které mají blíže spíše k A. ericoides; květy, resp. květní úbory, jsou rovněž drobnější a mají v průměru cca 1–1,5 cm. Celá rostlina je podobně jako A. novae- angliae drsně chlupatá. Barva květů je bělavá, namodralá nebo narůžovělá.
Další relativně sucho tolerující druh pochází z východní Asie. Jde o hvězdnici nestařcovitou (Aster ageratoides). Jde o vytrvalou a dlouhověkou bylinou dorůstající 20–100 cm (dle odrůdy). Na vhodném stanovišti vydrží bez problémů i déle než 10–15 let. Ochotně se rozrůstá podzemními oddenky. Tvoří vzpřímené, větvené lodyhy, které koncem léta a na podzim nakvétají mnoha desítkami drobnějších úborů. Barva květů může být čistě bílá nebo nejrůznější odstíny modrofialového zbarvení (jazykovité kvítky). Podstatnou výhodou této hvězdnice je mimořádná přizpůsobivost různým stanovištním podmínkách. Velmi dobře roste na plném slunci, ale také v polostinných až stinných podmínkách. Lze ji tak bez problémů použít i do podrostových výsadeb. Je značně tolerantní k různým vláhovým poměrům na stanovišti. Preferuje sice půdy nevysychavé (ale nepřemáčené), ovšem velmi dobře snáší i místa sušší.
Jednou ze starších, ale velmi dobře rostoucích odrůd je Asran (80–100 cm) se světle fialovými květy. Občas bývá v nabídkách také Harry Schmidt (60–80 cm) s bledě modrofialovými květy a z novějších kultivarů pak Ezo Murasaki (60–80 cm) s tmavě modrofialovými květy nebo naopak čistě bíle kvetoucí Starshine. K nižším odrůdám patří Adustus Nanus (zhruba 20–30 cm) nebo Blaukuppel (30–40 cm). Množení je snadné jarním dělením nebo řízkování starších výhonů či podzemních oddenků.
Foto autor
Jaké trvalky vybrat pro osázení severní strany domu, stinných zákoutí či míst pod korunami vzrostlých stromů?
Mohla by být zahrada navržena a zrealizována tak, aby starost o ni byla co možná nejmenší? Ptají se často klienti zahradních architektů.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
Díky za opravu skvělý článek!
Mám osobní zkušenost pouze s Aster novae-angliae. Jsou vysazeny na dvou stanovištích. Jedno je na odpoledním slunci, druhé je částěčně zastíněno vysokokmenem jabloně. Obě populace rostou mnoho desetiletí bez větší péče, opravdu dobře odolávají suchu.
Přidám užitečný typ od zkušených perenářů pro pěstitele vysokých druhů. V červnu zastřihněte okrajové rostliny trsu na poloviční výšku. Rozvětví se a zabrání vysokým rostlinám ve středu trsu v poléhání. Navíc takto zakrácené rostliny kvetou později než nezkrácené a prodlužují tím období kvetení.