Problémy se suchem jsou čím dál častější. Sucho ovlivňuje nejen krajinu, ale i naše zahrady. Musíme se naučit hospodařit s vodou chytřeji.
Zahrada odolná vůči suchu potřebuje promyšlený přístup. Voda z kohoutku je drahá i omezená – využívejme proto vodu dešťovou a šedou z domácnosti. Dešťovou vodu lze zachytit do sudů, podzemních nádrží nebo využít v okrasných a užitkových jezírkách. Kapková závlaha, samozavlažovací květináče, zavlažovací adaptéry (třeba na PET láhve) nebo stará technologie do substrátu zapuštěných vodu postupně propouštějících neglazovaných nádob z pálené hlíny, které pomalu propouštějí vodu, nám pomohou efektivně zavlažovat i v době nepřítomnosti.
Jedním z nejlepších způsobů, jak v zahradě udržet vláhu a zmírnit dopady sucha, jsou vodní plochy – jezírka, tůňky nebo mokřady. Ty pomáhají regulovat mikroklima, zvyšují vzdušnou vlhkost a snižují teplotní extrémy. Voda přes den akumuluje teplo a v noci ho vyzařuje. V některých zahradách se této vlastnosti využívá a do okolí vodních ploch jsou proto vysazovány teplomilnější druhy. Do vlhčích zahrad tůňka přirozeně zapadne. V suchých oblastech zase přinese do zahrady nový, odlišný biotop, který umožní život dalším tvorům.

Jezírka, rybníčky a mokřady zlepšují celkově ovzduší a akumulují přebytečnou vodu v době, kdy by bez užitku odtekla
Při suchu pomáhají i přírodní jezírka, která zadržují vodu a stabilizují mikroklima v zahradě. Koupací jezírka by měla mít alespoň 30–50 m², přičemž minimálně třetinu jejich plochy tvoří mělká zóna vyplněná kačírkem. V něm koření vodní a bahenní rostliny, které čerpají z vody živiny a přirozeně ji filtrují. Koupací část by měla být hluboká alespoň 130 cm – nejen pro komfort při plavání, ale také proto, aby se voda příliš nepřehřívala a nevznikaly podmínky pro růst řas. Bahenní i vodní vegetace pomáhá udržet kvalitu vody a zvyšuje biologickou stabilitu celého prostředí. I menší vodní prvky – jako jsou nádrže, pítka nebo nádoby s vodou na balkoně – dokážou podpořit lokální mikroklima a mírnit dopady sucha.
Na mokřadní společenstva s vysokou hladinou podzemní vody jsou vázané charakteristické bahenní rostliny a speciální druhy živočichů, zejména hmyzu a obojživelníků. V zahradě můžeme mokřad vybudovat také, dokonce v něm můžeme pěstovat zajímavé jedlé rostliny a bylinky (puškvorec, vachtu trojlistou, rozrazil potoční, kozlík lékařský, mátu vodní…). Účinným nástrojem proti suchu mohou být i tzv. dešťové zahrady – mělké terénní prohlubně vyplněné propustným substrátem a osazené rostlinami snášejícími i dočasné podmáčení. Zadržují dešťovou vodu, která pak pomalu vsakuje do podloží, a zároveň zlepšují mikroklima i estetiku zahrady. Ve svažitém terénu lze zvažovat i zasakovací příkopy (tzv. svejly), které omezují odtok při přívalových deštích a vodu udrží pro okolní výsadbu. Na rovných zahradách mohou podobně posloužit i přirozené nerovnosti – třeba v trvalkových záhonech, kde nenaruší sekání jako v trávníku.

Trávník vyžaduje spoustu péče a vody. V době sucha nezalévaná tráva odumírá, zůstávají hluboko kořenící druhy
Pro období sucha vybíráme odolné druhy rostlin, které zvládnou žít s minimem vody. Pomohou dřeviny, které stíní okolní prostor, nebo rostliny se specifickými úpravami – voskovým povrchem listů, chloupky (trichomy), sukulentními pletivy, či schopností svinout listy v horku. Suchu lépe odolají rostliny s hlubokým kůlovitým kořenem, než ty mělce zakořeněné. To je také důvod, proč suchá léta v lepší kondici přežijí loučky s lučními druhy (různé jetele, vojtěška, miříkovité rostliny, kontryhel, zvonky, chrpy, čekanka…) spíš než trávníky složené jen z několika málo druhů trav. Typické tzv. anglické trávníky přitom vyžadují obvykle pravidelnou závlahu, což může být v suchých obdobích s regulovanou spotřebou vody problém.
Zásadní je v boji se suchem také péče o půdu. Zlepšení struktury půdy, zvýšení obsahu humusu a podpora půdního života pomáhají vodu zadržet. V intenzivních výsadbách pomáhá povrchové kypření, v méně intenzivních zase mulčování nebo použití půdopokryvných druhů. Organické hnojení a zarývání meziplodin podpoří úrodnost i schopnost zadržet vodu.
Foto autor
V boji proti mšicím jsou významné i larvy dlouhososek a lumků, které jsou odkázány ve své výživě na pyl a nektar z květů. Dospělé dlouhososky spolehlivě poznáte podle schopnosti stát na místě v letu při sání nektaru z květů a hlavními pro ně lákavými …
Děkuji za článek, který popisuje mnoho variant vody v zahradě. Navíc je doplněn pěknými fotografiemi (včetně ukázky chyb).
Starou technologii do substrátu zapuštěných vodu postupně propouštějících neglazovaných nádob z pálené hlíny, které pomalu propouštějí vodu, lze v dnešní době napodobit PET lahvemi. Láhev bez uzávěru s ustřženým dnem zapusťte hrdlem dolů do záhonu tak, aby její spodní část vyčnívala jen nepatrně nad povrch záhonu (aby se do ní nedostala půda). Toto řešení sice neposkytuje dlouhodobou zásobu vody, pouze směřuje vodu hluboko ke kořenům, ale je to jednoduché a účinné.