Rozmarýna lékařská pochází ze slunného Středomoří. V některých oblastech se stala symbolem věrnosti milenců a manželů.
Nevěsty se zdobily rozmarýnovými věnečky, svázanými barevnými hedvábnými stuhami.
V minulosti se její větvičky pálily v místnostech, kde leželi nemocní, pročisťovala a osvěžovala vzduch. V dobách moru nosili lidé na krku váčky s drcenou rozmarýnou a v ohrožených oblastech si přikládali vonné váčky k nosu. To už dnes naštěstí nemáme zapotřebí a rozmarýnu pěstujeme k příjemnějším účelům.
Rozmarýna v květu, foto Pixabay
Rozmarýnu (Rosmarinus officinalis) známe jako stálezelený keřík s drobnými kvítky, často pěstovaný v nádobách. V tuzemských podmínkách by venku nepřežila zimu. Před prvními mrazíky ji přemísťujeme na chladné světlé místo. Snítky a lístky rozmarýny ostřiháváme průběžně podle potřeby, jinak hlavní sklizeň této rostliny je těsně před rozkvětem.
Rozmarýna
Měli bychom ji proto více používat v pokrmech. Dobře poslouží při letním grilování, nakládání a marinování ryb a ostatních druhů masa, při ochucování omáček, salátů, do bylinkového másla i do pečiva. Rozmarýnu přidáváme do provensálského koření, nakládá se do bílého vína, na snížení krevního tlaku a do oleje na dochucování pokrmů.
Rozmarýna naložená v olivovém oleji
Do lahvičky kvalitního olivového oleje naložíme několik větviček čerstvé rozmarýny. Bylinky v oleji necháme, olej získá nové aroma a lahvička vypadá pěkně. Navíc bude každému jasné, čím je olej ochucený.
Rozmarýna se dobře snáší s česnekem. Olej mohou ochutit společně a posloužit například k přípravě grilovacích marinád na ryby a masa nebo na dochucení těstovin.
Foto autorka
Houbové mikroorganismy a člověk, dvě součásti genetické pestrosti na zeměkouli, které se ovlivňují v kladném i záporném slova smyslu.
První pokusy s pěstováním hlívy se konaly v 60. letech minulého století v Maďarsku. Nejdříve byla hlíva pěstována na topolových špalcích a pařezech.
Jako v oživlém herbáři si připadají návštěvníci valtické Bylinkové zahrady Tiree Chmelar. Roste tady více než tři sta druhů bylinek.
Dobroslav Drobník ze Svojetic se podělil se čtenáři časopisu Zahrádkář o své zkušenosti s výsadbou, průřezem, sklizní a se zpracováním úrody. Šťávu konzervuje, zužitkuje i výlisky.
V máji jsme našli zalíbení především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.
