Vánoce jsou pomíjivé, ale některé rostliny s vánočním přídomkem s námi zůstávají mnohem déle.
Václav Větvička s nadhledem a botanickou erudicí vypráví o vánočním kaktusu, vánoční hvězdě i vánoční růži – rostlinách, které kvetou nejen na svátky, ale často i celé roky.
Vím moc dobře, že loňské Vánoce roku byly předevčírem – a ty letošní budou za námi dřív, než by člověk řekl „cukroví“. Čas je relativní veličina. Když vám byl rok, byl to celý váš dosavadní život. Ve dvou letech už jen polovina, ve třech třetina…Ten můj, právě končící, je dnes už tak titěrný zlomek, že se ho skoro stydím psát. Zatímco kalendářní Vánoce nám protečou mezi prsty, existují vánoční úkazy, jevy a rostliny, jejichž životnost je mnohem delší.
Vánoční kaktus
Typickým příkladem je vánoční kaktus. Zatímco svátky zmizí, on dokáže kvést celé týdny, někdy i měsíce, a při dobré péči s vámi vydrží mnoho let – klidně i mimo vánoční období, třeba v teplém červnu. Botanicky jde o tzv. listové kaktusy rodu Schlumbergera. V češtině se přimlouvám za počeštěný tvar šlumbergera. Jméno nese po Frédéricu M. Schlumbergerovi, nikoli po slavném botanikovi, ale po sběrateli kaktusů, jehož jménem jej popsal Antoine Charles Lemaire. Dnešní „komerční“ vánoční kaktusy jsou většinou hybridy, nejčastěji kříženci druhů Schlumbergera russeliana a Schlumbergera truncata, botanicky vedené jako Schlumbergera × buckleyi. Původně pocházejí z hor u Rio de Janeira, kde rostou až ve výškách 1400 m n. m. A protože si pamatují rytmus ročních období, při dobrém „přeletnění“ nám na Vánoce opět rozkvetou.
Vánoční hvězda
Základní doporučení: od února omezit zálivku, po květnových mrazech ji přemístit ven do polostínu, na podzim vrátit do tepla a zajistit krátký den (max. 10–12 hodin světla). Pak se z ní opět stane hvězda Vánoc.
Podobně je na tom i vánoční hvězda, botanicky známá jako Poinsettia pulcherrima, dnes znovu zařazená do rodu Euphorbia – tedy jako Euphorbia pulcherrima. V českém názvosloví jsme si prošli menším botanickým gulášem, ale výraz vánoční hvězda zůstává srozumitelný i poetický. V prosinci je už pozdě radit, jak ji přimět ke kvetení, ale péče po Novém roce rozhoduje o tom, zda vám bude dělat radost i další sezónu.
Vánoční růže
A do třetice – jak už to u jesliček bývá – tu máme vánoční růži.
Botanicky jde o čemeřici černou (Helleborus niger), kdysi považovanou za rostlinu balkánskou, dnes u nás pěstovanou a občas i zplaňující. Na rozdíl od vánoční hvězdy či kaktusu nevyžaduje žádnou přípravu ke kvetení. Někdy kvete tak brzy, že si člověk není jistý, zda uzavírá rok starý, nebo otevírá nový. Její květy jsou bílé – jméno „černá“ odkazuje na tmavé kořeny a oddenky, nikoli na barvu květu.
A tak zatímco svátky mizí v kalendáři, vánoční rostliny zůstávají. Jsou tichými svědky času, který plyne – pomalu, vytrvale a s trochou zelené naděje.
Foto Shutterstock
Třeba takové trávy, ponechané neuklizené, neseřezané na svém místě. Jejich trsy za jedinou noc se převléknou do stříbřitých krajek.
Před mnoha lety jsem si začátkem prosince dojel do Příbrami pro skoro nové autíčko. Bylo tehdy 4. prosince, den zasvěcený svaté Barboře.
My, nedočkavci, jimž se každá, i ta nejmírnější zima zdá dlouhá, si přivoláváme jaro rozmanitě. Začínáme, samo sebou, už začátkem prosince, barborkami.
Ještě před nákupem semínek zelenin a květin, prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Pro přehlednost je nejsnazší označit sáčky s osivy již při jejich nákupu rokem pořízení. U starších si zkouškou klíčivosti stanovíme jejich kvalitu.
