V mírných zimách mohou zahrady v nižších polohách závidět zahradám v horách sněhovou pokrývku. Sníh je cenným přírodním materiálem.
V zahradě se ležící sníh stává peřinou, která chrání před mrazem trávník i květinové záhony. Sníh také vytváří přirozenou zásobu vody; ta se do země dostane až s oteplením.
Sněhová vrstva funguje současně jako tepelná izolace a ochlazující prvek: Nízká teplota sněhu brání předčasnému probuzení rostlin. Může přispět k pozdějšímu kvetení, a tak chránit květy před jarními mrazy. Sníh také prospívá kyprosti zeminy ve zrytých záhonech.
Vzácný sníh dokáže na zahradě kouzlit; foto Pixabay
Když už sníh napadne a odklízíme ho z cestiček, můžeme ho hned přesouvat na záhony, pod stromy a keře, zejména pod jehličnany a stálezelené rostliny.
Sníh, jak se zdá, se stává čím dál tím vzácnějším. Tento fakt nás může znepokojit stejně jako sucha v různých obdobích roku nebo letní vedra.
Po silném sněžení ulehčíme rostlinám od vrstvy sněhu, která by mohla polámat větve. K ometení použijeme koště. Je snazší to udělat co nejdřív, než bílá nadílka ztěžkne nebo k rostlinám přimrzne. Jehličnaté keře je možné už od podzimu chránit proti polámání svázáním nebo obalením řídkou síťovinou.
I lehký sněhový poprašek vykouzlí půvab zimní zahrady. Vyniknou stálezelené rostliny, jehličnany, koruny stromů, keře i ploty. Krásu odpočívající flóry umocní jinovatka či mráz.
Během ledna důkladně prohlédneme, zda je zahrada nebo aspoň jednotlivé rostliny chráněna před zvěří.
U stálezelených rostlin vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré zajistit stínění.
Každá, i ta nejmenší zahrádka se stává místem setkávání člověka s přírodou. Najdou-li tu ptáci potravu během zimy, oblíbí si ji a během vegetace zde možná i zahnízdí.
Zajíci, králíci nebo srnky mohou poškodit kmínky mladých stromů do té míry, že bývá problematické dřeviny zachránit. Ožerky je třeba co nejrychleji ošetřit proti vysychání.
